Od Mnichova k okupaci

Jindřichův Hradec, který svého času patřil k největším českým městům, prožíval na konci 30. a v první polovině 40. let minulého století jedno z nejtěžších období novodobých dějin. Již Mnichovský diktát na podzim roku 1938 přinesl městu řadu komplikací, když se stalo malým poloostrovem v německém moři. Hranice Říše se nebezpečně dotýkaly nejbližšího okolí Jindřichova Hradce a obklopovaly ho téměř ze všech stran. Jediná cesta do Čech směřovala na Jarošov nad Nežárkou, všechny ostatní byly po několika málo kilometrech přeťaty státní hranicí.

Text připravili autoři Vladislav Burian a František Fürbach k 65. výročí od konce 2. světové války v roce 2010.

V březnu 1939 pak vpochodovali němečtí vojáci do města nad Vajgarem. Na počátku okupace se zdálo, že se život obyvatel příliš nezmění, i když byl zrušen jindřichohradecký okres a bývalé okresní město bylo přičleněno k okresu Telč. V září se však situace radikálně změnila, byl zatčen „český starosta českého města“ Vilém Rösch a s ním řada významných jindřichohradeckých osobností. Radnice se ocitla zcela v nacistických rukou – a zůstala v nich až do května 1945

Květnové povstání

V prvních měsících roku 1945 se i v Jindřichově Hradci začaly projevovat příznaky brzkého konce války. Fronta se blížila, německá armáda přikročila k budování vojenských lazaretů přímo ve městě. Těmto účelům začaly v polovině března sloužit některé budovy škol (gymnázium, obchodní akademie) a úřadů.

S rychlým postupem Rudé armády směrem na západ byla 5. března 1945 v Jindřichově Hradci nařízena pracovní povinnost při kopání zákopů, denně se ho zúčastňovalo téměř tisíc mužů.

V závěru března navázali jindřichohradečtí partyzáni skupiny Jana Žižky, vedení štábním kapitánem Exnarem, první kontakt se sovětskými parašutisty. Jejich velitel Grigorjev a zpravodajský důstojník Maselnikov koncem dubna vedli utajená jednání s představiteli odboje.

Když se 5. května 1945 ve 12 hodin 35 minut ozvalo naléhavé volání pražského rozhlasu o pomoc a v Praze vypuklo povstání, mělo to ohlas také v Jindřichově Hradci. Před 13. hodinou se ve Sládkově ulici setkali členové Revolučního národního výboru (RNV), kteří začali připravovat převzetí správy města od Němců. Téměř současně přišli na městskou radnici major Hradecký, poručík Hamrle a Ing. Pořízka a vyzvali německého vládního komisaře Rudolfa Chwostka, aby jim předal předal úřad. Byli však odmítnuti, což přimělo tuto polovojenskou delegaci k odchodu mezi obyvatele města, shromážděné na náměstí před radnicí.

Fotografie zachycuje německé kolaboranty na korbě nákladního auta. Snímek pochází z Masarykova náměstí v Jindřichově Hradci ze 13. května 1945.Fotografie zachycuje německé kolaboranty na korbě nákladního auta. Snímek pochází z Masarykova náměstí v Jindřichově Hradci ze 13. května 1945.Zdroj: archiv Mužea Jindřichohradecka

V té době přijel na jindřichohradecké nádraží vlak od Veselí nad Lužnicí s československou vlajkou na lokomotivě. Cestující se neprodleně vydali do města v čele s listonošem Drobilem, který nesl vlajku. Lidé skandovali a užívali si pomyslné svobody. Stále zde však byla několikatisícová německá vojenská posádka, která mohla kdykoliv zasáhnout.

Listonoš Drobil byl Němci zatčen, ale po vyjednávání JUDr. Antonína Rausche, člena RNV, byl opět propuštěn. V této euforické a značně napjaté situaci se k Rudolfu Chwostkovi pokoušeli dostat zástupci RNV. Panskou ulicí procházeli neúspěšní vyjednávači v čele s majorem Hradeckým v doprovodu davu obyvatel. Městskou policejní úřadovnu na radnici obléhala skupina mužů, kteří se překotně pokoušeli jeden na druhém získat mikrofon a promluvit do lokálního rozhlasu. Díky shovívavosti policie zde naštěstí nevznikl žádný závažnější incident.

Události ve městě přiměly velení německých vojenských posádek SS a SA vydat rozkaz k obklíčení náměstí, které za okupace neslo jméno Adolfa Hitlera, a Panské ulice.

V sobotu 5. května 1945 se pokusili zástupci jindřichohradeckých občanů vyjednávat s německou okupační mocí.

Předláždění části nábřeží Ladislava Stehny se posouvá o několik týdnů.
Předláždění nábřeží v Hradci se posouvá na nový termín, vybrala se jiná firma

Následující rychlý spád událostí barvitě popisuje jejich přímý účastník, člen RNV (Revolučního národního výboru) Vlastimil Bělohlávek.

„Oknem radnice jsem naposledy zahlédl partyzána Jana Cirhana. Spěchal na seřadiště partyzánské jednotky do tehdejší Občanské záložny v Klášterní ulici. Na obou ramenou nesl po dvou puškách a německým vojákům, kteří na něj doráželi, ukazoval na pásku na levé paži s označením RG (Revoluční garda).

Střelba v Panské

Za okamžik, co mi zmizel z dohledu, zarachotily výstřely a na dlažbě Panské ulice zůstalo v krvi pět obětí: partyzán Jenda Cirhan, student Maxa z Vydří, kovodělník Josef Tichý, Stanislava Kreutzerová a řezník Ladislav Vomastek, kterého později přinesli na policejní strážnici smrtelně zraněného“.

Postřelena byla také A. Hulíková, která jediná své zranění přežila. Další z pamětníků, člen RNV Zdeněk Dvořák, vzpomíná na konflikt následovně: „Major postavil se do čela davu a táhl s ním nahoru Panskou ulicí směrem ke Střelnici, kde jsme se s ním setkali. Panskou ulicí chvátá za davem student Jan Cirhan a vleče na rameni několik pušek. Němečtí vojáci zastupují mu cestu a snaží se mu pušky odebrat. Dojde k tahanici, poněvadž Cirhan pušky nechce vydat. A tu německý voják stojící na protějším chodníku vystřelí a Jan Cirhan klesá mrtev k zemi. Pak třesknou další výstřely. V davu nastává panika. Lidé se snaží ukrýt, kde se dá. Na jindřichohradecké dlažbě zůstává ležet pět zastřelených lidí. Kam se poděla ona skupina mužů vedená malým čs. majorem v pláštěnce, nikdo neví.“

Zanedlouho po tragickém incidentu vyzval komisař R. Chwostek městským rozhlasem německé vojáky k okamžitému ukončení střelby. Totéž po něm požadoval i JUDr. A. Rausch. Ten následně přiměl Rudolfa Chwostka a velitele místní obrněné jednotky Obersturmbannführera Rellkeho k jednání na radnici. Bylo dosaženo stažení německých jednotek do kasáren s podmínkou, že se nic nestane občanům německé národnosti.

V 15 hodin vyhlásil místní rozhlas informaci o převzetí správy města RNV a vyzval veřejnost k vyvěšení českých praporů.

Dosažený úspěch však překazil neočekávaný příjezd Obergruppenführera SS Bartla a Obergruppenführera SS Müllera. Tito vysocí němečtí důstojníci se pokoušeli utéci z Prahy do Českých Budějovic, ale stromy zatarasená cesta u Veselí nad Lužnicí je přiměla odbočit do J. Hradce.

Když se Bartl seznámil se situací ve městě, převzal zde vojenské velení. Za své dočasné velitelství si vybral Grandhotel, před nějž nechal umístit velkorážný kulomet 40 mm na podvozku tanku Panther, který byl namířen na radnici.

Členům RNV Bartl oznámil, že neuznává žádné předcházející dohody a nařídil vyhlásit výjimečný stav. Pohrozil zároveň zahájením dělostřelecké palby proti městu v případě jakýchkoliv nepokojů. Situaci navíc zkomplikovala zpráva, že se v okolí Otína střílí a u Kuniferu soustřeďují partyzáni. Bartl tam ihned vyslal své vojáky spolu s hradeckými rukojmími V. Bělohlávkem, majorem Hradeckým a štábním kapitánem Regentíkem. Naštěstí se zjistilo, že se jednalo pouze o plané informace.

Vyhlášení výjimečného stavu.Vyhlášení výjimečného stavu.Zdroj: archiv Muzea Jindřichohradecka

Druhý den ráno se ve městě objevila vyhláška vydaná velitelem SS Bartlem, který uznal existenci RNV, ale zároveň požadoval klid pro odsun Němců z města. Z tohoto důvodu bylo německému obyvatelstvu nařízeno odevzdat veškeré jimi držené zbraně. I když se předpokládalo, že se rozkaz nedotkne Čechů, kolem poledne 6. května vojáci SS nejen zabavili veškeré odevzdané pistole a pušky, ale také odzbrojili městskou policii a četníky u soudu.

Poslední dny poroby

V noci ze 6. na 7. května opustil Jindřichův Hradec německý velitel SS Bartel. Velitel SA Müller však neustále zvažoval možnost vytvořit z města místo aktivního odporu proti Rudé armádě. Němečtí vojáci prováděli prohlídky domů a docházelo k občasné střelbě do oken. Během dne se uskutečnilo jednání několika členů RNV, ale vše se odehrávalo pod tlakem hrozících represí, vyplývajících z vyhlášení výjimečného stavu.

Rychlý postup Rudé armády směrem k Jindřichovu Hradci radikálně ovlivnil situaci ve městě. Němci začali připravovat odchod z města, zapálili vojenský materiál a dokumenty v kasárnách, zničili vojenský vlak nedaleko nádraží. Dne 8. května byl členy RNV na radnici vyslýchán Dr. Karl Schwabe, víceprezident - zástupce říšského protektora pro Moravu, který se do Jindřichova Hradce uchýlil z Brna předcházející noci i se svou rodinou. Byl zatčen také velitel SA Sturmbannführer Müller. Během dne se pokusil do Rakouska uprchnout Rudolf Chwostek, který se však s nepořízenou vrátil z městečka Waidhofen a. d. Thaya.

Městská policie Třeboň. Ilustrační foto.
Na lince 156: Hlučné řešení manželského trojúhelníku či botička na auto v garáži

V odpoledních hodinách pronikly první hlídky Rudé armády z území Rakouska na Jindřichohradecko. Dostaly se až do Příbrazi, další pak z Moravy do Klenova. V 17 hodin obsadila Rudá armáda Novou Bystřici. Tento den byl významný i pro Jindřichův Hradec. Od večera 8. května stáli v jeho vedení již opět Češi!

Následujícího dne, ve středu 9. května 1945, se v 10 hodin sešlo na radnici patnáctičlenné plénum Revolučního národního výboru (RNV). Předsednictvo tvořili: Zdeněk Dvořák (úředník Okresní nemocenské pojišťovny), Tomáš Dušek (železničářský penzista), JUDr. Antonín Rausch (advokát), dále Miroslav Bauer (zaměstnanec ČSD), Vlastimil Bělohlávek (absolvent gymnázia), Jaroslav Coufal (ředitel konzumního družstva Vzájemnost), škpt. František Exnar (důstojník čs. armády), František Fittl (bednářský dělník škrobárny), Otto Hamerník (představený františkánského kláštera), František Havlas (odborný učitel), František Novák (živnostník – pekař), Jan Pučegl, Karel Soukup (zaměstnanec pily), Josef Šourek (dělník), Alois Zuda (samostatný zemědělec).

Dále byly rozděleny úseky činnosti a stanoveni jejich vedoucí: škpt. František Exnar (správa veřejného pořádku a bezpečnosti), Josef Coufal (zásobování obyvatelstva), Vlastimil Bělohlávek (kulturní potřeby obyvatelstva), František Havlas (školství) a Josef Šourek (bytové záležitosti).

Mladí Rudoarmějci na nákladním voze pod jindřichohradeckými kaštany naproti Střelnici. Mladí Rudoarmějci na nákladním voze pod jindřichohradeckými kaštany naproti Střelnici. Zdroj: archiv Muzea Jindřichohradecka

Krátce před 11. hodinou do města od Otína přijely prvé předsunuté ruské jednotky, které definitivně daly zdejším občanům pocit bezpečí. Byly to oddíly 9. gardové armády s velitelem – gardovým kapitánem Alexejem Vasiljevičem Bogomjakovem. Jeho osobní zápis do deníčku Evy Stehnové (Marhounové) je vzácným dokladem dne osvobození Jindřichova Hradce od fašistické poroby.

Alexej V. Bogomjakov 9. května 1945 napsal: „Zanechávám první pamětní zápis bratrskému a přátelskému národu svobodného Československa, za které jsme my, ruští vojáci, nelitovali obětovat ani krve, ani života v poslední den války. Já, gardový kapitán Bogomjakov Alexej Vasiljevič se svým malým vojenským oddílem první jsem vtrhl do města na dvou autech, v době, kdy nepřítel kladl ještě odpor a pokoušel se uniknout. Nádherné město Jindřichův Hradec bude dlouho vzpomínati na své osvoboditele.“

I když se ve městě objevily prvé skupinky obyvatel vítající rudoarmějce, na základě aktuální zprávy o postupu německých jednotek SS od Jarošova nad Nežárkou na Jindřichův Hradec, nechal velící důstojník Alexej V. Bogomjakov rozmístit dvě děla před Střelnicí. Jedno bylo namířeno do Klášterské a druhé do Jarošovské ulice ve snaze zabránit průniku Němců do centra města. Tato situace však byla jednotkám SS prozrazena, a proto jejich oddíly odklonily svůj postup přes Radouně směrem na západ.

V následujících hodinách do města přijížděly další oddíly Rudé armády, a to nejprve od Strmilova přes Otín a krátce po poledni od Nové Bystřice. Občané vyšli do ulic, aby přivítali své osvoboditele. Mezi těmi, který se osobně přivítal s A. V. Bogomjakovem, byl také major František Tlamsa.

Prvé dny svobody

Další kolona Rudé armády přijela do Jindřichova Hradce 10. května; jednalo se o jednotky, které zde v převážné většině zůstaly až do listopadu. První poválečnou manifestací obyvatel města se hned druhého dne po osvobození stal pohřeb obětí zastřelených 5. května v Panské ulici.

Revoluční národní výbor vyhlásil pracovní povinnost německých občanů, kteří museli později viditelně na rukávu nosit pásku s písmenem „N“ a byli umístěni ve sběrném táboře.

Dne 13. května pak byli naloženi na vozy, hanlivě pomalované fašistickými symboly, místní kolaboranti a projíždějící městem byli vystaveni opovržení zdejších obyvatel.

Poznáte, kterou obec jsme navštívili tentokrát?
FOTOHÁDANKA: Poznáte obec podle fotek? Největší Čech tu zažil pořádné trampoty

Život se v Jindřichově Hradci postupně dostával do normálních mírových kolejí. V polovině května byl opět obnoven okres Jindřichův Hradec. Předsedou okresního národního výboru se stal Ladislav Stehna, v roce 1938 starosta města.

Dne 18. května začal vycházet jindřichohradecký týdeník s titulem „Co nového“. Z koncentračního tábora Buchenwald se vrátili někteří jindřichohradečtí političtí vězňové v čele se Stanislavem Beranem st., v Buchenwaldu však zemřel poslední starosta města Vilém Rösch.

I když obyvatele Jindřichova Hradce čekalo ještě mnoho práce, aby byly odstraněny všechny následky okupace a škody způsobené okupační mocí, převládala radostná atmosféra. Ta se nejvýrazněji projevila na slavnostní manifestaci na oslavu osvobození, která se uskutečnila za účasti Rudé armády 20. května 1945.

Po neblahých šesti letech poroby se občané města mohli přestat bát o životy své i svých blízkých a vrátit se k normálnímu životu. Bohužel ne všichni, neboť nacistickému režimu padlo za oběť na dvě stovky občanů města nad Vajgarem.

Největší ztráty ale utrpěli členové místní židovské obce. To je však již zcela jiný příběh.

Autoři: Vladislav Burian a František Fürbach