Následujícího dne, ve středu 9. května 1945, se v 10 hodin sešlo na radnici patnáctičlenné plénum Revolučního národního výboru (RNV). Předsednictvo tvořili: Zdeněk Dvořák (úředník Okresní nemocenské pojišťovny), Tomáš Dušek (železničářský penzista), JUDr. Antonín Rausch (advokát), dále Miroslav Bauer (zaměstnanec ČSD), Vlastimil Bělohlávek (absolvent gymnázia), Jaroslav Coufal (ředitel konzumního družstva Vzájemnost), škpt. František Exnar (důstojník čs. armády), František Fittl (bednářský dělník škrobárny), Otto Hamerník (představený františkánského kláštera), František Havlas (odborný učitel), František Novák (živnostník – pekař), Jan Pučegl, Karel Soukup (zaměstnanec pily), Josef Šourek (dělník), Alois Zuda (samostatný zemědělec).
Dále byly rozděleny úseky činnosti a stanoveni jejich vedoucí: škpt. František Exnar (správa veřejného pořádku a bezpečnosti), Josef Coufal (zásobování obyvatelstva), Vlastimil Bělohlávek (kulturní potřeby obyvatelstva), František Havlas (školství) a Josef Šourek (bytové záležitosti).

Krátce před 11. hodinou do města od Otína přijely prvé předsunuté ruské jednotky, které definitivně daly zdejším občanům pocit bezpečí. Byly to oddíly 9. gardové armády s velitelem – gardovým kapitánem Alexejem Vasiljevičem Bogomjakovem. Jeho osobní zápis do deníčku Evy Stehnové (Marhounové) je vzácným dokladem dne osvobození Jindřichova Hradce od fašistické poroby.

Alexej V. Bogomjakov 9. května 1945 napsal: „Zanechávám první pamětní zápis bratrskému a přátelskému národu svobodného Československa, za které jsme my, ruští vojáci, nelitovali obětovat ani krve, ani života v poslední den války. Já, gardový kapitán Bogomjakov Alexej Vasiljevič se svým malým vojenským oddílem první jsem vtrhl do města na dvou autech, v době, kdy nepřítel kladl ještě odpor a pokoušel se uniknout. Nádherné město Jindřichův Hradec bude dlouho vzpomínati na své osvoboditele.“

I když se ve městě objevily prvé skupinky obyvatel vítající rudoarmějce, na základě aktuální zprávy o postupu německých jednotek SS od Jarošova nad Nežárkou na Jindřichův Hradec, nechal velící důstojník Alexej V. Bogomjakov rozmístit dvě děla před Střelnicí. Jedno bylo namířeno do Klášterské a druhé do Jarošovské ulice ve snaze zabránit průniku Němců do centra města. Tato situace však byla jednotkám SS prozrazena, a proto jejich oddíly odklonily svůj postup přes Radouně směrem na západ.

V následujících hodinách do města přijížděly další oddíly Rudé armády, a to nejprve od Strmilova přes Otín a krátce po poledni od Nové Bystřice. Občané vyšli do ulic, aby přivítali své osvoboditele. Mezi těmi, který se osobně přivítal s A. V. Bogomjakovem, byl také major František Tlamsa.

Prvé dny svobody

Další kolona Rudé armády přijela do Jindřichova Hradce 10. května; jednalo se o jednotky, které zde v převážné většině zůstaly až do listopadu. První poválečnou manifestací obyvatel města se hned druhého dne po osvobození stal pohřeb obětí zastřelených 5. května v Panské ulici.

Revoluční národní výbor vyhlásil pracovní povinnost německých občanů, kteří museli později viditelně na rukávu nosit pásku s písmenem „N“ a byli umístěni ve sběrném táboře.

Dne 13. května pak byli naloženi na vozy, hanlivě pomalované fašistickými symboly, místní kolaboranti a projíždějící městem byli vystaveni opovržení zdejších obyvatel.

Život se v Jindřichově Hradci postupně dostával do normálních mírových kolejí. V polovině května byl opět obnoven okres Jindřichův Hradec. Předsedou okresního národního výboru se stal Ladislav Stehna, v roce 1938 starosta města.

Dne 18. května začal vycházet jindřichohradecký týdeník s titulem „Co nového“. Z koncentračního tábora Buchenwald se vrátili někteří jindřichohradečtí političtí vězňové v čele se Stanislavem Beranem st., v Buchenwaldu však zemřel poslední starosta města Vilém Rösch.
I když obyvatele Jindřichova Hradce čekalo ještě mnoho práce, aby byly odstraněny všechny následky okupace a škody způsobené okupační mocí, převládala radostná atmosféra. Ta se nejvýrazněji projevila na slavnostní manifestaci na oslavu osvobození, která se uskutečnila za účasti Rudé armády 20. května 1945.

Po neblahých šesti letech poroby se občané města mohli přestat bát o životy své i svých blízkých a vrátit se k normálnímu životu. Bohužel ne všichni, neboť nacistickému režimu padlo za oběť na dvě stovky občanů města nad Vajgarem.

Největší ztráty ale utrpěli členové místní židovské obce. To je však již zcela jiný příběh.

Vladislav Burian, František Fürbach