Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jsou Dačice na rozcestí?

Dačice - Nad budoucností dačické nemocnice se zamýšlí kardiolog Lubomír Berka, z Ordinace pro choroby srdce, cév a krevního oběhu Jindřichův Hradec.

29.5.2008
SDÍLEJ:

Dačická nemocnice. Foto: Deník/Miroslava Kolářová

Vše o kauze dačické nemocnice najdete v seznamu souvisejících článků.

Dačická nemocnice byla po promoci mým prvním pracovištěm. Od té doby pracuji již 41. rok v jindřichohradeckém okrese. Ani po této době mi není rozvoj Dačicka lhostejný. Proto po dlouhém váhání píši tento příspěvek.

„Kolečko“ nástupní praxe v lůžkové a ambulantní části tohoto zdravotnického zařízení spolu se spoluprací s tehdejšími lékaři nemocnice (za všechny jmenuji alespoň lékaře: prim .Dr. Wernera, Dr. Wernerovou, Dr. Beneše, Dr. Čermáka, Dr. Řičánka, prim. Dr. Rokytu, prim. Dr. Cardu a Dr. Janka) mne nepochybně ovlivnila na dlouho – možná navždy. Diagnostický a léčebný potenciál těchto lékařů tvořený kombinací jejich osobních vlastností, obrovské odborné praxe i poměrně solidní výbavy tehdejších oddělení (konec 60. let minulého století) dával nemocnici dobrou, až vynikající pověst. Tehdy nově zřizovaný pokoj intenzivní péče interního oddělení již svojí existencí, natož svojí výbavou a prováděnými výkony poskytoval nemocným péči na vrcholové úrovni. Plně obstál ve srovnání s výbavou a spektrem činnosti krajského pracoviště, jak konstatoval sám krajský internista doc. MUDr.B. Fleischhans – a jak jsem měl možnost sám poznat na stáži, na kterou jsem byl k němu pozván, abych lékařům krajského oddělení ukázal něco z toho, co se v Dačicích tehdy dělalo zcela běžně a také se něco přiučil.

Přirozeně jsou i věci, na které vzpomínám nerad: po kratičkém zácviku často samostatná práce na 36 lůžkovém oddělení s několika dalšími přistýlkami, k tomu konsilia a ambulantní práce a 12 - 15 služeb do měsíce. Do práce před sedmou, po práci často bez večeře, neboť ta se vydávala jen do 19 hod. Nebo se stihla večeře, ale po ní bylo třeba jít zpět na oddělení, dodělat, co nešlo stihnout dříve – a to se přirozeně do služeb nepočítalo, ani do placené pracovní doby. Atp. Stručně řečeno byl to život v nemocnici a téměř výhradně pro pacienty nemocnice. (Srovnej jiné profese a srovnej dnešní poměry a požadavky.) Podobně na tom byli i ostatní lékaři interny. Mimo interní oddělení byla pracovní tenze snad o málo menší. Rád však vzpomínám na velmi dobré interpersonální vztahy na jednotlivých odděleních i mezi nimi. To platilo pro lékaře i sestry (mimo jiné dodnes je mi záhadou, jak vrchní sestry M. Tomanová (interna) a M. Kohoutová (chirurgie) zajišťovaly sesterskou práci, když na interním odd. se např. za rok postupně vystřídalo až 16 sester.)

Z Dačic jsem odešel, když jsem následoval moji manželku do Jindřichova Hradce v r. 1974 a vzpomínám si, jak se mi báječně hodilo vše, co jsem se naučil, když jsem „byl vhozen do vody a musel plavat“ v Dačicích.
Důvod, proč píši tyto řádky vyžaduje také vzpomenout, že výsledky jindřichohradeckého programu péče o nemocné s vysokým krevním tlakem a systém péče o nemocné po srdečním infarktu které jsem koordinoval vedly k tomu, že jsem po převratu byl pozván do funkce poradce tehdejším ministrem zdravotnictví MUDr.M.Bojarem. To přineslo jiný pohled na zdravotnickou péči: kurzy v Japonsku, USA, Velké Britanii a Izraeli a účast na diskusích se zahraničními, odborníky navštěvujícími ministerstvo i na půdě WHO a jinde v cizině mne jasně poučily, co je to politická vůle a nevůle, co to jsou ekonomické limitace a k čemu všemu se může hodit problematika související se zdravotnictvím.

Tyto relativně nové poznatky mne vedly k tomu, že jsem navštívil se zahraničním odborníkem tehdejšího ředitele dačické nemocnice s varováním, aby nedošlo k tehdy plánovanému převzetí nemocnice městem – považoval jsem za nepochybné, že město v žádném případě nemá na to, aby dlouhodobě „dofinancovávalo“ nemocnici s tehdejším spádem, s tehdejším spektrem výkonů a s tehdejší vybaveností pracovníky, stavem budov i přístrojů. Zdálo se mi, že je jasné, jak se bude měnit obsah pojmu „úroveň poskytované péče“ a jakou roli může v nastávající soutěži hrát takovéto zdravotnické zařízení.
Chápu poměr občanů Dačicka k nemocnici. Před lety získali právo si ji postavit v ostrém konkurenčním střetu s některými blízkými městy. Sami si ji vybudovali za pracně shromážděné prostředky. Dačice však byly v té době přirozeným centrem okresu, který měl přibližně tvar kruhu. Není chybou dačických, že Dačice již nejsou okresním městem, že hranice okresů a dokonce krajů vedou t.č. jen 6 – 10 km od města, že území okresu Dačice bylo rozděleno mezi 5 okresů tří krajů (!) a že jen méně, než polovina bývalého spádového území nemocnice leží ve stejném okrese, jako nemocnice sama.
V současnosti považuji za zbytečné se stále dokola vracet k otázce, proč si nemocnici vzalo město na svá bedra a proč současní radní ve snaze „zachránit co se dá“ podlehli t.č. veřejně propagovanému omylu, že privatizace zdravotnických zařízení je univerzálním všelékem na problémy financování zdravotnictví i kvality jím poskytované péče. Vždyť i daleko výše postavení úředníci jsou v současnosti mnohdy daleko více ovlivňování v rozhodování politicky motivovanými slogany, než výsledky racionálních analýz – pokud vůbec jsou nějaké výsledky nějakých analýz k dispozici. Uvedené kroky osobně považuji za projev nedobře potlačovaného strachu a předtuchy blížícího se konce idey vlastní nemocnice. A také obav z negativních emocí a výčitek, které stejně přišly.

Lituji postavení, do kterého se nemocnice dostala. Domnívám se však, že v současnosti je kolaps podobných zdravotnických zařízení, bohužel, neodvratný.

Proč? Důvodů je hned několik:

Málokdo z hlasitých zastánců další existence nemocnice ví, že v „cenách“ zdravotnických výkonů, kterými si na sebe my, lékaři a sestry s pomocí dalších pracovníků ve zdravotnictví máme vydělávat není započtena složka zisku v podobě a v rozsahu, který je neodmyslitelný v případě cen všech ostatních služeb a zboží vůbec. A jaké je to pak bilancování, když budovy a přístroje stárnou, spotřební materiál, energie, pohonné hmoty, potraviny atd. jsou stále dražší… Kdo se zajímal o platy lékařů a sester, kteří v dlouhodobě vysoké pracovní tenzi dlouhodobě neměli odpovídající mzdu a kdo ví, jestli se - jako před lety - dalo mluvit o možnosti dodržovat zákonem danou pracovní dobu? Ani v 60. letech minulého století to nebyla legrace – viz úvod mého sdělení – a kdo po kom může v současnosti požadovat takový pracovní režim? A umět na této bídě podnikatelsky vydělávat – to vyžaduje opravdového specialistu.

A dále:

V době mých začátků měla interna 90 většinou plně obsazených lůžek. A kolik měla před uzavřením? (50?) Že klesal počet porodů, počet hospitalizovaných dětí, počet hospitalizovaných rodiček, žen, operací žaludků a střev atd…to je přece také známo… A proč by město, které jak se zdá by samo mělo dbát o svou budoucnost a prosperitu, by mělo dávat desítku miliónů do nemocnice, když všichni jeho obyvatelé jsou ze zákona pojištěni a mají právo na péči jako obyvatelé všech obcí kolem, kteří pravděpodobně nepřispívali ničím?

Stále něco zaniká, něco vzniká. To je běh světa. Bude to platit i v Dačicích. Město neumírá, doufám a proto by se mělo dívat především do budoucna. Proto by mělo mít starost o rozvoj toho, co musí být zabezpečeno v každé komunitě a to je: péče neodkladná, sociální, zdravotně sociální a především dobrá péče ambulantní. Ta při dobré struktuře, organizaci a motivaci může napomoci ve všech ostatních směrech pečování o zdraví. Budou tuto péči poskytovat přivážení lékaři v zácviku, z příkazu či jiného přímého či nepřímého donucení, s minimální výbavou a způsobem především zajišťujícím obložnost okolních nemocnic? Nebo vyjedná vedení města se zdravotními pojišťovnami právo spolurozhodovat o obsazení lékařských míst klíčových ambulancí nezávislými, zkušenými odborníky spolupracujícími s dalšími ambulantními či lůžkovými zdravotnickými zařízeními v okolí v rovném partnerském vztahu? Pokroky v medicíně, v příslušné technice a rozvoj a dostupnost léčivých prostředků a pomůcek dávají možnosti rozvoje ambulantní medicíny na vysoké úrovni v mnoha „neinvazivních“ oborech (jako jsou např. všechny podobory interní), ale také v oborech invazivních (jako jsou např. chirurgie, část traumatologie atd.) Bez investic a osobního zájmu pracovníků dotyčných ordinací to však nepůjde. Úzká spolupráce s okolními nemocnicemi i se specializovanými ústavy center v současnosti nemůže být žádným větším problémem, zvláště při současných přepravních možnostech. A protože takový postup mnohdy představuje tu nejefektivnější variantu, troufám si tvrdit, že jej budou zdravotní pojišťovny a možná i město podporovat daleko ochotněji, než jiné, evidentně dražší varianty. O tom z vlastní ordinace i z další praxe přece jen něco vím.

Konečně chci zmínit poslední, ne však méně důležitý problém. Ve všech okresech republiky co znám, bylo zdravotnictví vždy mezi prvními dvěma až třemi největšími zaměstnavateli v okresním městě. Dačice nejsou okresní město, přece však ve vztahu k provozování nemocnice měla řada jeho obyvatel víceméně jisté zaměstnání. Nikde v novinách, zpravodajích, Ozvěnách, ani na internetu jsem nečetl, vizi o rozvoji tohoto pěkného města.

Co má přinést prosperitu a nové pracovní příležitosti? Přece musí být řešení, které zúročí příhodnou pozici městečka v nádherné krajině. Pro co bude výhodou, že leží na styku pěti okresů (a šestým je Rakousko)? Pamatuji si na heslo Dačice – brána Podyjí. Platí to i nyní? Vždyť Dačicko ani nemá propojeny své cyklostezky do České Kanady a do toho řečeného Podyjí. Kromě spojky s Telčí nemá další propojení s okolními okresy. Nebo má a jen nejsou zakresleny do vydávaných map? A co ostatní návaznosti a spolupráce? Co stojí za to vysílat o Dačicích v televizi (kromě sporů o nemocnici)? Jaké budou nové tradice založené v Dačicích? A cože bude zaměstnávat dačické obyvatelstvo v blízké i vzdálenější budoucnosti tak, aby město vzkvétalo a mohlo pomýšlet na další rozvoj služeb pro své občany i pro návštěvníky – včetně dalšího rozvoje moderní zdravotní a sociální péče? Nestěhovali by se pak do takového města lékaři i sestry všech věkových kategorií raději?

Vztahy

Stovkami let ověřená zkušenost říká, že štěstí a pohodu tvoří VZTAHY (nikoliv věci, jak by se v současnosti mohlo zdát např. při pohledu na televizní reklamy). Naopak: Dlouhodobá nepohoda je nejhorším rizikovým faktorem ohrožujícím nejen srdce, cévy a vůbec zdraví, ale také jakoukoliv jinou prosperitu. Dačické webové stránky i stránky Ozvěn nejsou podle mého názoru odrazem pohody. Možná je co zlepšovat. To však mohou kvalifikovaně a účinně jen dačičtí občané sami.

Byl jsem v Dačicích déle, než pan poslanec MUDr. David Rath (viz jeho články k dačické nemocnici). Možná proto jsem si jist, že dobře promyšlené programy rozvoje Dačicka si budou umět získat podporu celého politického spektra, nejen ODS a ČSSD. Rád bych věřil, že pak pan poslanec Rath a další páni poslanci oblasti se k Dačicím rádi přiznají a při své cestě vzhůru na politický Olymp na Dačice snad nezapomenou.

Jedna z často citovaných definic zdraví říká, že zdraví je souhrn fyzické, psychické a sociální pohody. Přeji Dačicím co nejvíce zdravých. Pokud bude na mém vlastním zdravotnickém zařízení, budeme i nadále pečovat o dačické občany stejně, jako o všechny ty, co se na nás obrátili v minulosti. Nově obsazeným ordinacím v Dačicích jistě nabídneme spolupráci v celém spektru naší specializace týkající se chorob srdce, cév a diabetu. Dačickým však přeji, aby tuto péči potřebovali co nejméně. Aby uměli kapitoly minulosti se ctí uzavřít a v kronice začali s chutí psát nové kapitoly. Aby za 10-15 let nemuseli litovat současných rozhodnutí a k dačické nemocnici se nemuseli vracet jako k jedinému symbolu toho, co v minulosti dokázali zařídit sami pro sebe.

MUDr. Lubomír Berka, CSc.

Ordinace pro choroby srdce, cév a krevního oběhu Jindřichův Hradec

29.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Zbraně z Prachaticka zajištěné Národní centrálou proti organizovanému zločinu z Českých Budějovic.
8

Muži z Prachaticka předělávali zbraně na střelbu dávkou a vyráběli k nim tlumiče

V základní škole v Lodhéřově se opět zapojili do projektu 72 hodin.

Lodhéřovští žáčci uklízeli okolí školy

Výstavba lékařského domu v Bystřici se přiblížila

Nová Bystřice – Až 29 milionů korun by mohla stát výstavba lékařského domu na Mírovém náměstí v Nové Bystřici.

AKTUALIZOVÁNO

Superdebata Deníku: nikdo nechce vládu ANO. Ať už bez Babiše, nebo s ním

/SLEDOVALI JSME ON-LINE, GRAFIKA, VIDEO/ Pouhý den před sněmovními volbami se v redakci Deníku sešla desítka zástupců politických stran při předvolební superdebatě. Na přetřes přišla všeobecně probíraná témata - ať už elektronická evidence tržeb, přijetí eura či přijímání migrantů. Z odpovědí také vyplynulo, že favorit voleb ANO to bude mít v případě výhry s formováním vlády složité. 

Pohotovost pro dospělé v Dačicích v sobotu neotevře

Dačice - Tuto sobotu se lidé z Dačicka budou muset obejít bez místní lékařské pohotovosti pro dospělé.

Chtěl si ponechat nalezený mobil

Nová Bystřice - Neodevzdat nalezenou věc se může pořádně nevyplatit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení