Majitelé zahrádek jsou totiž ve valné většině chovatelé drobného zvířectva.

Doma mu fandí

Své svěřence na zahrádku chodí denně opečovávat také Jaroslav Ondřejka. Ten je chovatelství věrný už od dvanácti let. „Přivedl mě k němu na základní škole pan řídící. Věnoval mi samici králíka. Tak jsem si založil vlastní chov,“ vyprávěl o svých začátcích Ondřejka.

Nezůstal ale jen u králíků. Kromě nich jeho zahrádku obývají také holubi, slepice nebo perličky. Sedmaosmdesátiletý chovatel se už zúčastnil řady výstav. A jezdí na ně stále. Za ta léta už posbíral i velké množství ocenění. „Už jich mám tolik, že se mi skoro nikam nemůžou vejít,“ smál se Jaroslav Ondřejka.

Chovatelství se za celý svůj život přestal věnovat pouze jednou. A to když musel nastoupit na vojnu. „To bylo opravdu jedinkrát. Jinak jsem se od zvířat neodtrhnul. Je to můj největší koníček a doufám, že mi ještě nějaký čas vydrží,“ zdůraznil Ondřejka.

V jeho dlouholeté zálibě mu fandí i rodina. „Manželka mě moc podporuje a pomáhá mi. Jezdí se mnou na výstavy, a když je potřeba, tak se postará i o zvířata,“ chválil svou ženu chovatel.

Zdatné nástupce vidí Jaroslav Ondřejka ve svých vnucích. Ti se do péče o zvířata také rádi zapojí. „Baví je to. Uvidíme, třeba se také jednou vydají v mých stopách,“ uzavřel chovatel.