Jak se díváte na budoucí podobu maturit? Je to krok správným směrem?
Jsem si jist, že krok správným směrem je zadání maturit. Současná podoba nových maturit absolutně nesplňuje zadání, jež si předsevzala.

Zde by byla ztráta času toto rozvádět, naprosto přesně stav mylného projektu popsala ostravská petice, pod níž se podepsalo bez jakékoliv odezvy shora mnoho pedagogů. Zajímavá byla také reakce Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích, kde se pedagogové pokoušeli navodit atmosféru diskuse.

Nedávno mne „pobavilo“, že ministerstvo neví, kolik už Cermat na ten příšerný nedodělek vyčerpal prostředků. Ví to pouze pan Zelený, kdy předpokládám, že nemá vlastně žádný důvod uvádět pravdivé informace, protože nad ním není žádná kontrola, což prokazuje, že ministerstvo neví, kolik prostředků nateklo do Cermatu.

Ptá se: Martin Mařík
Narodil se 7. ledna 1991 v Jindřichově Hradci.
Je studentem Gymnázia Vítězslava Nováka v J. Hradci.

Jste učitelem na střední škole. Mohl byste nám říct, proč by se dnešní mládež měla hlásit na pedagogickou fakultu?
Začnu osobně. Když jsem se hlásil na vysokou školu, tak na jindřichohradeckém nádraží ještě posunovala parní lokomotiva, ale v organizaci školství byl jistý řád, který říkal, že kdo chce učit na střední škole, musí na univerzitu (Praha, Brno, Olomouc). Já nepředpokládal, že budu přijat na FTVS UK, což byla tehdy prestižní škola, tak jsem počítal, že půjdu na stavební fakultu ČVUT. Shodou náhod mne však vzali na Univerzitu Karlovu. Byl rok 1969, počátek normalizace, takže nám se studijní program vlastně proměnil třikrát, což pro nás studenty nebylo tak špatné, neboť jsme zjistili, že neexistuje pouze jediná cesta. Dnes je situace jiná, nejlepší odborníci nejsou soustředěni pouze ve třech centrech, ale jsou jaksi rozptýleni i po pedagogických fakultách, takže je třeba sledovat, kdo kde vyučuje a za ním jít, pokud jde o odbornost.

Předpokládám ale, že otázka je položena z pragmatických důvodů. Samozřejmě že kdo neměl jako učitel další zdroj příjmů, tak byl ve společnosti v posledních dvaceti letech spíše komickou a bláznovskou figurou, protože jsme byli hodnoceni asi jako Bezručův Kantor Halfar, jenž, jak víme, se ze sociálních důvodů oběsil. Co se týká mé generace, tak ta byla přímo obětována. Musím přiznat, že jsem si před dvaceti lety, kdy jsem se snažil podílet na společenských změnách, nepředstavoval, že se vedoucí část společnosti nakonec dá povrchně materiálním krkavčím, nesolidárním směrem a že zejména z českého vzdělání udělá smutnou Popelku.

Odpovídá: Jaroslav Cempírek
Narodil se 18. července 1951 v Jindřichově Hradci.
Je pedagogem Gymnázia Vítězslava Nováka v J. Hradci.

Ale teď opravdu věcně. Pedagogické fakulty dají člověku vzdělání v nějakých konkrétních oborech, což se kupodivu dá využít i v odvětvích velmi vzdálených, a tak znám mnoho společensky úspěšných lidí, kteří mají vzdělání na pedagogických fakultách.

Vždy jsem přemýšlel nad tím, jak se cítí učitel, když ho například po osmi letech opouští třída a následovně dostává třídu novou. Dá se na tuto situaci zvyknout?
Musím říct, že některé učitele jsem jako žák na gymnáziu miloval, ale školu jako takovou jsem z hloubi srdce nenáviděl a přísahal jsem si, že už tam nikdy dobrovolně nevkročím. S tím, když mne opouštěli žáci mých tříd čtyřletého studia, jsem neměl problém, protože jim přeju krásné zážitky z vysokých škol a věřím tomu, že jdou vzhůru na cestě života i vzdělání. Pokud přece někoho opravdu milujeme, nebráníme mu na cestě vzhůru, k lidskosti, čímž by vzdělání podle mého názoru mělo být na prvním místě. Jednou jsem se při závěrečné řeči ke studentům dojal. Byla to ta největší hloupost. Od té doby jsem tyhle okamžiky řešil s humorem, anebo ještě závěrečným napomenutím, to mělo tu výhodu, že lehce naštvaná třída se se mnou loučila s lehkostí v srdci.

Vím, že máte jako koníček letectví. Jaký k němu máte vztah, popřípadě jaké máte další zájmy?
Zde musím poděkovat svým leteckým žákům, protože to byli právě oni, kteří mi dopřáli strávit ve vzduchu stovky hodin, vzhledem k tomu, že si své letové hodiny platí. Již jsem výše naznačil, jak to bylo s učiteli v posledních dvaceti letech.

Ale vážně. Létání v sobě spojuje dvě složky. Složku dojmovou, poetickou a zážitkovou a pak je zde ještě záležitost odborně technická a řemeslná. Zejména ta řemeslná stránka věci je pro mne velkým obohacením. Právě létání mne naučilo vážit si lidí pracujících manuálně. Stále ještě létám jako instruktor na větroních a musím říct, že létání je pro mne nepopsatelně úchvatné.

Blíží se konec roku, co a komu byste popřál do nového roku?
Pro mne je každý normální všední den vlastně sváteční a opravdu takový všední den jako sváteční miluji. Každý jeho okamžik. Proto bych rád, tobě Martine Maříku, a všem lidem dobré vůle popřál mnoho všedních dnů. Za nevšední dny považuji, když jsme nemocní, ztrácíme přátele, blízké…

Profesor jindřichohradeckého gymnázia Jaroslav Cempírek se příště zeptá svého bývalého žáka a nyní vysokoškolského studenta ekonomie a tenisty Jana Zedníka z Deštné.