Úřad práce v Písku paní Č. na základě tohoto potvrzení vyplatil za dobu její evidence jako uchazečky o zaměstnání na dávce podpory v nezaměstnanosti 59.646 Kč namísto 15.602 Kč. Žalobou se pak po společnosti domáhal zaplacení 44.044 Kč rozdílu s příslušenstvím jako náhrady škody.

Okresní soud v Č. Budějovicích žalobu zamítl s tím, že úřadu dosud škoda nevznikla – ta prý vznikne až v okamžiku, kdy úřad ve správním řízení vydá rozhodnutí o navrácení neprávem vyplacené dávky, a „bude v tomto řízení neúspěšný“.

Krajský soud v Českých Budějovicích dospěl k závěru, že škoda Úřadu práce v Písku takovým „přeplacením“ podpory vznikla, ale že za ni není odpovědná žalovaná společnost.

Za porušení povinnosti vydat své bývalé zaměstnankyni potvrzení o zaměstnání a uvést v něm její průměrný měsíční výdělek podle soudu žalovaná firma odpovídá oné zaměstnankyni, nikoli však Uřadu práce, neboť zákon č. 435/2004 Sb. jí ve vztahu k úřadu takovou povinnost neukládá.

Právě to, že paní Č. porušila vůči žalobkyni povinnost doložit skutečnosti rozhodné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti, je podle odvolacího soudu v příčinné souvislosti se vznikem škody. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, byť z jiného důvodu.
Úřad práce podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Museli vědět!

Souhlasí s tím, že povinnost žalované společnosti vydat pravdivé potvrzení směřovala výlučně vůči zaměstnankyni. Žalovaná firma si však musela být vědoma, pro jaký účel potvrzení vystavuje, neboť tak činila na tiskopisu úřadu práce.

Povinnost zaměstnavatele se podle dovolatelky proto vztahuje i vůči úřadu, neboť má přímý vliv na jeho další postup.

NS shledal zásadní právní význam v řešení otázky, zda zaměstnavatel, který porušil povinnost uvést v potvrzení o zaměstnání správný údaj o výši průměrného výdělku zaměstnance, odpovídá státu za škodu vzniklou vyplacením podpory v nezaměstnanosti v nesprávné výši.

V té souvislosti úvahu odvolacího soudu, že za pochybení uvedením nesprávné výše výdělku žalovaná společnost odpovídá své bývalé zaměstnankyni, nikoli však žalobkyni, NS odmítl. Zákoník práce a prováděcí nařízení neukládají uvedenou povinnost zaměstnavateli výlučně ve vztahu k zaměstnanci, dovodil.

Obecně platí, že porušení mimosmluvní (zákonné) povinnosti je spojeno s odpovědností vůči všem subjektům, jimž byla v důsledku takového porušení povinnosti způsobena škoda, bez ohledu na to, zda jsou s porušitelem povinnosti v nějakém právním vztahu.

Jestliže tedy zaměstnavatel uvede v potvrzení o zaměstnání nesprávný údaj o průměrném výdělku a v důsledku toho úřad práce vyplatí zaměstnanci vyšší podporu v nezaměstnanosti, než mu náleží, pak není pochyb o tom, že mezi porušením uvedené povinnosti a vznikem škody je vztah příčiny a následku, rozvedl dovolací orgán.

Nejvyšší soud proto věc vrátil krajskému soudu.