Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Když ze splašků vznikne vyčištěná voda

Tábor – Areálová čistírna odpadních vod Na Mělké v Táboře patří mezi nejmodernější, i když se jedná o klasickou mechanicko–biologickou ČOV.

24.11.2009
SDÍLEJ:

Čistírna odpadních vod Na Mělké v Táboře.Foto: David Peltán

Hned ve vrátnici společnosti Vodovody a kanalizace Jižní Čechy dostáváme jednu radu – nepoužívejte slovo čistička, ale čistírna. A teď už je jasné, kam jsme se vydali – na novou Areálovou čistírnu odpadních vod Na Mělké v Táboře, kterou tato společnost provozuje.

Průvodkyní nám je osoba nejpovolanější, technoložka čistíren odpadních vod a úpraven vod ( má jich na starosti 13 + 8) Kateřina Tebichová. Společně se tedy vydáváme na cestu, v níž hlavní roli hraje voda.

„Historicky starší než tato je čistírna odpadních vod v Klokotech. Ta byla do trvalého provozu uvedena v roce 1971. V průběhu osmdesátých let ale přestala její kapacita stačit. V osmdesátých letech vznikl projekt na postavení úplně nové čistírny odpadních vod právě tady Na Mělké. Byl zde dostatečně velký prostor, vhodné pozemky pro stavbu takovéto moderní čistírny,“ dostalo se nám krátkého historického exkurzu od inženýrky Tebichové. A ještě pro upřesnění – AČOV Tábor byla uvedena do zkušebního provozu v roce 1991 a do trvalého pak v roce 1993.

„Byla vyprojektována na obrovskou kapacitu, protože v době reálného socialismu se počítalo s velikou spotřebou vody. Ta postupně klesala,“ přiznává Kateřina Tebichová, ale jedním dechem dodává, že zároveň tehdy platily i mírnější limity. „Dnes je sice spotřeba nižší, požadavky na kvalitu vyčištěných vod se stále zpřísňují. Musíme tedy sledovat větší počet parametrů ve vyčištěné odpadní vodě.“

Klade se mnohem větší důraz na odstraňování forem dusíku a fosforu z vody a nejen na organické znečištění, jako tomu bylo kdysi. „V současné době tato čistírna plní svou funkci stoprocentně, výhledově ji bude nutné intenzifikovat a rekonstruovat,“ vysvětluje dále technoložka.

To už koukáme do hloubky otevřeného kanálu, do něhož přitékají slušně řečeno splašky z nové části Tábora, ze sídliště Nad Lužnicí, Sezimova Ústí a Plané nad Lužnicí. „Ta veliká díra je havarijní přepad z čistírny. V případě, kdy by dlouhodobě nešel proud, tak by voda vytékala rovnou do řeky. To se ale za těch šestnáct let, co je čistírna v provozu, nikdy nestalo. Naopak při velkých povodních tekla voda z řeky sem,“ popsala Tebichová situaci v roce 2002.

Šneci a česla

Prvním krokem je načerpání odpadních vod z kanalizace do výšky pěti metrů pomocí šnekových čerpadel. Ta jsou celkem čtyři, ale běžně v provozu jen tři. Česlemi se pak oddělí nejhrubší podíly z vody, kterým se říká shrabky. Nic příjemného pro oko, na své si přijdou hlavně čichové orgány. Pokud si někdo myslí, že spláchnout je možné všechno, pak lze v odpadních vodách opravdu najít ledacos. Třeba zbytky párků, o všelijakých papírových odpadech nemluvě. Kateřina Tebichová zdůrazňuje, že jsme stále v té části čistírny, kde probíhá mechanické odstraňování nečistot z vody.

Vede nás k další nádrži, kde pracuje podélný provzdušňovací lapák písku. Nad hladinou nádrže projíždějící most odčerpává ze dna lapáku směs do korýtka, kde probíhá usazování písku a voda se vrací zpět do procesu dalšího čištění. Písek a shrabky se vozí na skládku, naopak ostatní produkty jako kaly a bioplyn se dočkají dalšího využití.

Ale zpět k dešťové nádrži. Je to obrovský tři metry hluboký bazén, který je využíván, jen když delší dobu prší. Po〜jme vodu z dvouhodinového deště, tehdy se sepne čtvrté šnekové čerpadlo i poslední česla a plní se právě tato nádrž. Usaditelné nečistoty se usadí na dně, mechanicky vyčištěná voda odteče do řeky.

Jakmile přestane pršet a přítok z kanalizační soustavy opět klesne pod limitní hodnotu, čerpá se obsah dešťové nádrže zpět přes česla a voda prochází stejným systémem čištění jako obvykle.

Dále voda pokračuje do nádrží, jejichž hloubka je 3,30 metru k hladině. První části se říká primární usazovák, kde dochází, jak z názvu patrno, k usazování látek. Primární kal obsahuje řadu anorganických látek biologicky hůře rozložitelných. Mezi primárním usazovákem a biologickou částí je norná stěna, která zamezuje vtečení olejů a tuků do bio části.

Mezi breberky

A teď přichází krok, kdy mezi jednotlivými nádržemi přecházíme z části mechanického čištění do části biologického čistění pomocí aktivovaného kalu. Ten tvoří směs odpadní vody a mikroorganismů. Právě ony mají za úkol rozložit nečistoty na co nejmenší částice. Vypadá to velmi příjemně, nádrže připomínají bublinkové lázně. Pomocí dmychadel se totiž vhání vzduch ke dnu nádrží, aby tam mohly tyto aerobní mikroorganismy žít. Sice se nám inženýrka Tebichová snaží osvěžit paměť několika chemickými poučkami, ale nám je stejně milejší, když mikrorganismy roztomile nazývá breberkami.

Z konce této nádrže (nitrifikační části) se směs aktivovaného kalu a vody vrací zpět na začátek do denitrifikační části. Tam už se vzduch nepřidává, zato se voda řádně promíchá, aby v ní bakterie mohly rozložit dusičnany na plynný dusík.

„Principem biologického čištění je postupné odbourávání jak látek organického původu, tak látek dusíkatých a obsahujících fosfor,“ přece jen nás ta chemie neminula. Vyšší obsah těchto látek ve vodách způsobuje především „zelenání“ vodní hladiny a rozhodně zhoršuje podmínky vodním živočichům a lidem při vodní rekreaci.
Poslední část čistírny tvoří dosazovací nádrž, která oddělí aktivovaný kal od vyčištěné vody. To nám Kateřina Tebichová příkladně demonstrovala v jednom z odměrných válců. Nabrala vodu z nádrže a po půlhodině jsme mohli vidět v polovině usazené kaly a nahoře už vyčištěnou vodu. Takto vyčištěná voda nakonec odtéká kanálem konečně do řeky.

Z vyhnívacích nádrží se kal přepouští na poslední krok, kterým je odvodnění kalu na sítopásových lisech, aby se snížil jeho objem pro následnou přepravu. Používá se do průmyslových kompostů třeba pro rekultivace či výrobu zahradnických substrátů.

Jsme na konci. Laik žasne, když vidí, jaká špinavá voda do čistírny z kanálů přiteče a jak téměř průzračná odtéká do řeky. A pak ten skvělý výklad Kateřiny Tebichové. Odjíždíme s pocitem, že se této práci věnuje člověk, který ji má opravdu rád a rozumí jí. „Mám radost, když se podaří uvést novou čistírnu do provozu nebo ji alespoň zrekonstruovat,“ dodala inženýrka Tebichová.

Jak by ne, když duší je vodák, který sjel Lužnici, Berounku i Sázavu.
Víte, že…

– vzhledem k velké produkci bioplynu byla ČOV dodatečně vybavena kogenerační jednotkou na výrobu el. energie
– vyčištěné vody odtékají přes společnou měrnou šachtu s Parsallovým žlabem a ultrazvukovou sondou do Lužnice
– do kalového hospodářství ČOV je denně přečerpáno 200 m3 směsi primárního kalu, zahuštěného a přebytečného biologického kalu
– strojně odvodněný kal je předáván firmě AVE a odvážen ke kompostování

Alena Řezáčová

24.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Opilec zpřelámal čtyřmetrovou lísku

Ilustrační foto.

Třeboňští házenkáři vyhráli derby v Sezimově Ústí

VÍME PRVNÍ / AKTUALIZUJEME

Černá středa na silnicích Strakonicka, již zemřeli tři lidé

Strakonicko - Čelní střet osobního vozidla s kamionem u obce Přechovice ve směru na Volyni si ve středu odpoledne vyžádal dva lidské životy. Další život vyhasl dopoledne nedaleko obce Litochovice u Volyně.

Hokejbalisté Olympu na západě Čech plně bodovali

Třemošná, Plzeň - Čtyři zápasy v řadě na hřištích soupeřů dokázali vyhrát prvoligoví hokejbalisté jindřichohradeckého Olympu, díky čemuž se rázem vyhoupli až na 7. místo tabulky.

OBRAZEM: Pochlubte se, jak vám vyrostla dýně

Jižní Čechy - Letošní rok byl oproti loňsku velice příznivý pro růst dýní.

Zmizela smrková kulatina za padesát tisíc

Českovelenicko - Policisté pátrají po zloději, který si ke konci léta přilepšil smrkovým dřevem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení