V ní se ponoříte do zmateného světa hlavního hrdiny, k němuž autorku inspiroval blog schizofrenika. „Hrozně mě zaujal. Nedával smysl, byl plný výkřiků do tmy, halucinací a jako by to byl zápisníček myšlenek, které se mu honily v hlavě. Přišlo mi to naprosto unikátní způsobem jazykového vyjádření,“ vzpomíná autorka. Její kniha však není o onom blogerovi ani o psychické chorobě. „Ráda vytvářím fikční svět, který má svébytná pravidla,“ vysvětluje Hana Lehečková.

Při čtení zjistíte, že si hrála s formou. V textu nenajdete čárky, jen zřídkakdy tečky, přímá řeč není značená. „Baví mě práce se slovem a zkoumání různých způsobů vyjadřování a vypravování,“ vysvětluje absolventka DAMU, která mate čtenáře i prolínáním reality, snů a představ hlavní postavy.

Její vztah k hrdinovi, který má rasistické poznámky a často omezený pohled na svět, byl prý ambivalentní. „Někdy mě mrazilo, ale nemohu ho cenzurovat, vždyť to k němu patří,“ myslí si.

Příběh fanatického, někdy však osvíceného muže psala Hana Lehečková s pauzami sedm let. „Vzniklo čtení pro milovníky lůzrů, světa vymknutého z kloubů a netradičního jazyka,“ uzavírá.

Na knize, která vyšla v nakladatelství Vyšehrad v nové edici Tvář, výtvarně spolupracoval její dvorní kreslíř a přítel v jedné osobě Ondřej Dolejší. „Je to takové privilegium, mám doma svého ilustrátora,“ směje se devětadvacetiletá Hana Lehečková, která doufá i v další možnosti společné tvorby.