VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Knižní trh ovládají velké firmy, říká knihkupkyně

Třeboň – Otázky do štafetového rozhovoru předala studentka třeboňského gymnázia třeboňské knihkupkyni Daniele Brezovské.

11.5.2011
SDÍLEJ:

Třeboňská knihkupkyně Daniela Brezovská.Foto: rodinný archiv

Osm let jsem jako studentka dojížděla ze Suchdola nad Lužnicí do třeboňského gymnázia a postrádala možnost prolistovat si nové knihy. Až nyní v lednu tohoto roku otevřela Daniela Brezovská na Třeboňském náměstí Knihkupectví Kodex. Je tento obchod vaším splněným snem?
Ano. Nápad otevřít vlastní knihkupectví u mne dozrával několik let a vyvrcholil ve chvíli, když jediné knihkupectví v Třeboni ukončilo svou činnost. Chtěla jsem v našem městě obnovit knižní prodej, jenž byl zde až do roku 2009 nepřetržitou tradicí a postrádali jej nejen občané Třeboně a blízkých obcí, ale i lázeňští a turističtí návštěvníci.

V posledních letech knihkupectví na malých městech zanikají. Je to tím, že lidé méně čtou nebo je od koupě knih odrazuje jejich vysoká cena?

Nemyslím si, že by lidé četli méně než dříve a všechny knihy nejsou tak drahé, aby si je nemohli čtenáři aspoň občas koupit nebo jimi někoho obdarovat. Například nerozprodané tituly se po několika letech výrazně zlevní a nabízejí jako „levné knihy“. Neprodávají se pouze na trzích a různých jiných mimořádně a krátkodobě k tomu určených prodejních místech, najdete je stabilně opravdu v každém knihkupectví. Ve skutečnosti knižní trh ovládají velké distribuční firmy, které o knihkupectví na malých městech nestojí a nabízejí jim mnohem horší obchodní podmínky než knihkupcům ve velkých městech. Řada z nich dnes vlastní i mnohá tradiční nakladatelství, takže distribuční článek obchodu nemůže žádný knihkupec obejít, o čemž se samozřejmě nahlas nemluví. Dobrý knihkupec však musí být schopen uspokojit poptávku všech knih a nespoléhat jen na vlastní výběr, protože tím nejdůležitějším článkem obchodu jsou zákazníci, kteří se na existenci knihkupectví podílejí. Poděkování za jejich spoluúčast veřejně demonstruji i v názvu knihkupectví, jenž neznačí pouze podobu knihy, ale vyjadřuje i morální a etický kodex, který je pro mne závazný.

Jak velký dopad bude mít podle vás na prodej knih chystané zvýšení DPH?
Mne jako knihkupce to nijak výrazně neohrozí. Neotevírala jsem knihkupectví proto, abych zbohatla, ale proto, že službu knize v té tradiční podobě chápu jako životní poslání. Přestože kniha již není jediným informačním zdrojem, byla první a z tohoto důvodu si naši pozornost a péči zaslouží. Dnes, kdy je tradiční podoba knihy vytlačována elektronickou a digitální podobou, je zřejmé, že text přečtený z papíru vnímají lidé lépe než z obrazovek a lépe si ho i pamatují. Ale více se veřejně mluví o nových věcech. Snaha přivést na knižní trh něco jiného, prezentovaná výrobci a veřejnými médii, má velký vliv na generaci dětí, která bez pomoci rodičů přijme tuto podobu jako přirozenou. Doufejme, že novodobá kniha tak nezastíní pravou podstatu knihy a z výtvoru lidského ducha a tvořivosti nezbude pouze neosobní potřeba rychlé informovanosti a nebude sloužit jen k praktickému využití.

Myslím, že nejlepší cestou, jak si knihy zamilovat, je seznamovat s nimi děti již od útlého věku, aby mohly co nejdříve objevit jejich kouzlo. Jaká byla vaše nejmilejší dětská kniha?
Je těžké určit jen jednu jedinou. Ačkoli jsem dítě normalizace, měla jsem to štěstí, že moje maminka bedlivě dbala na výběr knih, které jsem mimo školní povinnou četbu četla a umožnila mi o nich s ní i diskutovat. Od narození mi každý den před spaním četla klasické pohádky, např. od Boženy Němcové nebo K. J. Erbena, které mne trochu děsily, ale protože byly předčítané maminčiným hlasem a doprovázeny jejími komentáři, vždy jsem pochopila rozdíl mezi dobrem a zlem a klidně po nich usínala. Z poezie mi četla Hrubínovy verše a Skácelovu sbírku Uspávanky. A na papír malovala všechny známé Ladovy postavičky. Byly to takové naše soukromé chvíle, strávené po běžných denních povinnostech a odloučení, na které jsem se vždy moc těšila. Milovala jsem půvabné Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka, kterou doprovodil i vlastní kresbou. Nebo třeba knihu Ivy Hercíkové, kterou ilustroval Zdeněk Miler - O zvědavém štěňátku. A nemůžu vynechat ani Milerova krtečka a všechny jeho příběhy. Ve školním věku přibyly knihy dobrodružného žánru, přečetla jsem všechny verneovky, plakala nad přátelstvím, bolestí a statečností Lassie Rosemary Wellsové. Z literárních děti mne nejvíce zaujaly asi ty nejznámější z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové včetně Pipi Dlouhé punčochy od stejné autorky. Milovala jsem i Babičku Boženy Němcové, pro její moudrost, laskavost a obětavost. A když jsem kolem puberty zabředla do dívčích románků, abych v nich nalezla odpovědi na své otázky, maminka mi jemně podstrčila Dostojevského Idiota, kterého jsem přečetla ve 13 letech a ještě několikrát v životě se k němu ze stejného důvodu vrátila.

V tomto týdnu proběhnou na všech středních školách první státní maturity. Myslíte si, že tento typ maturit přesněji vystihuje schopnost mladého člověka pro další vzdělávání? A jak hodnotíte termín - maturita, zkouška dospělosti?
Maturitní zkouška je podle mne jen zakončením určitého studijního období a neměla by být vůbec hodnocena. Studentovi by se mělo vystavit potvrzení, poděkovat mu a popřát hodně štěstí do života. Číselné hodnocení výkonů studentů pouze vystihuje Sartrovu tezi, že peklo - to jsou ti druzí. Známky na maturitním vysvědčení nejsou měřítkem schopností mladého člověka pro další vzdělávání ani uplatnění v příštím životě. Dospělost určují úplně jiné hodnoty a každý student v tomto věku již ví, co ho zajímá, čemu se chce věnovat hlouběji a dobře zná i svá slabá místa. Podle těchto kritérií pak volí i další, vyšší typ školy.

Vzpomínáte vy někdy na svou maturitní zkoušku?
Spíše na skutečné osobnosti, které mne k dalšímu vzdělávání inspirovaly a jimiž jsem se nechala dobrovolně vést, aniž bych přitom zažívala pocit méněcennosti a nesvobody. Nejdůležitější ve vztahu mezi pedagogem a žákem je oboustranná důvěra a vědomí toho, že je pod vlivem vynikající osobnosti, nejen po stránce profesní, ale i lidské. To je nejlepší motivace, která šlechtí rozum i duši a dává lidem možnost svobodné volby.

11.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Fotbalisté Dynama v sobotním šlágru II. ligy porazili Opavu 2:1 a vystřídali ji v čele tabulky.
103

Dynamo ve šlágru kola zdolali Opavu a vedou tabulku

V bystřické knihovně je až do konce letošního roku k vidění výstava Pocity.
4

OBRAZEM: V Bystřici vystavují Pocity

Mladík se projel na cizím kole

Třeboň - Čtveřice mladých lidí vzbudila pozornost strážníků svou noční zábavou.

Volejbaloví veteráni bojovali u Vajgaru o republikové tituly

Jindřichův Hradec - V jindřichohradecké městské sportovní hale se uskutečnilo mistrovství republiky ve volejbalu nejstarší věkové kategorie nad 50 let. Představilo se celkem 16 týmů, z toho byl půltucet ženských družstev.

Právě jsme se narodili: Pětice nových miminek

Jindřichohradecko - Představujeme miminka narozená od 16. do 21. září.

Karatistka Karolína Šlechtová vyhrála Ninja Cup

České Budějovice - V tělocvičně českobudějovické ZŠ Emy Destinnové se konalo III. kolo ligy talentů v karate s názvem „Ninja Cup“.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení