Jiří Dintar.Zdroj: Deník / RedakceNení se čemu divit. Zdravotnictví nám zatím nekolabuje, dokonce i ty roušky jsme si zvládli ušít. To, že koronavirus jen tak nikam neodkvačí, ale bude tu s námi nejspíš nafurt, už je taky celkem zřejmé. A pokud nechceme poslat ekonomiku do kopru úplně, něco se musí začít měnit. A to hodně rychle.

Jen je třeba přemýšlet i nad tím, jak co nazveme. Přestože sice platí Shakespearovo „růže, byť zvána jinak, voněla by stejně“, je třeba myslet i na marketing. A kdyby se ona květina místo růže nazývala třeba zvratka nebo blivno, asi by si ji milenci nedávali jako dárek ani zdaleka tak často jako teď…

Názvy totiž dělají své… Jak jinak zní místo celkem neutrálního slova koronavirus třeba vědecky chladné Covid-19 či přímo laboratoří zavánějící SARS-CoV-2..?

A jak jinak čínská chřipka? Samozřejmě, je trochu rozdíl, zda se vztáhneme jen k tomu „chřipka“ a rozhodneme se uklidnit, nebo zda vzpomeneme na tu španělskou co má na svědomí možná až 100 milionů lidských životů a naopak se vyděsíme…

To, jak něco pojmenujeme, zásadně ovlivní i způsob, kterým to pak budeme vnímat. Například kolektivní imunita zní rozhodně líp než stádní, že.

A kdybychom začali používat místo epidemiologicky jistě správného termínu „promoření“ například „přirozená vakcinace“ či ještě lépe „získání přirozené imunity“, na věci samé by to nic nezměnilo. Ale rozhodně by děsila méně.