Těžší to už ale bylo v reálné praxi v pondělí ráno, zvlášť s malými dětmi. Třeba v jindřichohradecké 1. základní škole měli prvňáci štěstí na rychlou třídní učitelku, která neměla problém všechny děti oběhnout a každému zvlášť s testem pomoci. Prvňáci seděli v rouškách vzorně, ani nedutali. Ale bylo vidět, že bez pomoci učitelky samo-testování nezvládnou.
Proč se zaměstnanci ve firmách testují jen jednou týdně a děti se musí dvakrát týdně šťourat v nose a ještě celé hodiny prosedět v rouškách? Nebyly by pro děti přijatelnější testy ze slin? Nestálo by za to, aby se malé děti testovaly doma s rodiči v klidu a v soukromí? Vždyť by i jako potvrzení o tom, že je dítě negativní, stačila fotka výsledku aktuálního testu z mobilu.
