close Jindřichohradečtí profesionální hasiči se rozloučili se svým ředitelem Janem Všetečkou, kterého od soboty nahradí Lukáš Janko. info Zdroj: Deník / Lejtnarová Petra zoom_in Vzpomenete si na své začátky u hasičů?
Začínal jsem 1. června 1986 v Třebíči, kde jsem nastupoval na tehdejší Okresní správu Sboru požární ochrany. V roce 1995 jsem se stal ředitelem územního odboru Jihlava. Od roku 2008 jsem v Jindřichově Hradci.

Chtěl jste od malička být hasičem?
Jako dítě jsem měl úplně jiné představy. Jsem narozen v roce 1956, takže jsem byl ovlivněn mnoha jinými věcmi, například rokem 1961, tedy Gagarinem. Chtěl být sportovcem, kosmonautem, chtěl jsem být mnoho a mnoho jiných záležitostí, ale zrovna hasičina mě nenapadla.

Jan Všetečka
V roce 1986 nastoupil na tehdejší Okresní správu Sboru PO v Třebíči. Zastával funkci zástupce náčelníka a velitele útvaru. Poté vykonával funkci ředitele hasičského záchranného sboru okresu Jihlava a náměstka krajského ředitele až do roku 2004, následně pak vykonával funkci vedoucího oddělení kontrolní činnosti a ZPP. V roce 2008 vyhrál výběrové řízení na pozici ředitele územního odboru HZS Jihočeského kraje Jindřichův Hradec. Zde byl teprve třetím jindřichohradeckým ředitelem po Ladislavu Šenkýřovi, který stál u zrodu profesionálních hasičů v Jindřichově Hradci v roce 1972, a Oldřichu Pánkovi, který vedl sbor od prosince roku 1996.
Jan Všetečka také v roce 2009 převzal funkci vedoucího reprezentačního družstva HZS Jihočeského kraje. Podařilo se mu sestavit nový reprezentační kádr, který vrátil na několik let jihočeské hasiče na přední místa. V jeho družstvu vychovával i některé reprezentanty HZS ČR, podařilo se mu získat významné posily i z jiných krajů.

Kdy se to změnilo a co vás tedy k této profesi přivedlo?
V civilním životě, než jsem se dostal k profesionálním hasičům, jsem v horáckém kovodružstvu dělal technika požární ochrany a bezpečnost průmyslu. Tím jsem se hodně dostal do kontaktu s tehdejší okresní inspekcí požární ochrany a v podstatě toto mě později trochu nasměrovalo k práci hasiče. Musel jsem si udělat odborné způsobilosti, abych tuto práci mohl vykonávat a skončil jsem u profesionálních hasičů.  

Je nějaký zásah, na který jen tak nezapomenete?
Řídil jsem třeba jeden z největších zásahů v roce 2001, kdy se v červnu zjistil první výskyt nemoci šílených krav okrese Jihlava. Já jsem byl velitelem zásahu, spal jsem několik dnů přímo na místě, řešili jsme likvidaci konfiskátu i skotu ve spolupráci s veterinou i armádou. Mám opravdu hodně, hodně vzpomínek. Těch nepříjemných bylo podstatně méně.

Jak se změnilo hasičské povolání za dobu, co jste ve sboru?
Kdybych měl říct, jak vypadala hasičina tehdy a teď, tak určitě byly jiné ochranné pomůcky. Teď jsou podstatně lepší. Tehdy byly úplně jiné typy mobilní zásahové techniky, aut a podobně, dneska jsme o dvě až tři třídy někde úplně jinde. Je pravdou, že bohužel rozvojem komunikační techniky se hodně práce teď řeší přes počítače. Když jsem nastupoval v Jihlavě jako ředitel, tak jsem zhruba tři hodiny pracoval v kanceláři, pět hodin jsem řešil práci s lidmi, s obcemi, s dobrovolnými hasiči. Dneska je práce ředitele územního odboru rozvržená v podstatě opačně. Pět šest hodin se řeší podklady, papíry, různé materiály, podpisy a na práci s lidmi zbývá podstatně méně času.

Jaké to pro vás je, když nyní nadobro opouštíte profesní kariéru?
Pocity mám úplně v pohodě, klidné. Již před dvěma a půl, třemi roky jsem se rozhodl, že touto dobou chci končit, takže jsem vlastně veškerou svou činnost k tomu připravoval. Stejně tak jsem dal takto dopředu vědět svým kolegům, nadřízeným i podřízeným, a protože se mi podařilo zde najít člověka, o kterém jsem si myslel, že by mohl dělat mého nástupce, tak jsem se ho snažil připravit. Shodou okolností také tento člověk vyhrál výběrové řízení, takže jsem spokojený, protože doufám, že tak, jak jsem si představoval, že by to mělo být, tak to bude pokračovat dál a že jindřichohradecký útvar bude stále jedním z nejlépe hodnocených v kraji.