Ministerstvo vnitra zvažuje zavedení institutu faktického bydliště, díky kterému by jim zdlouhavé cesty nebo telefonáty na tyto úřady mohly odpadnout. Vyplynulo to minulý týden ze zasedání sociálního výboru Poslanecké sněmovny.

„Dnes je ve velkých městech, třeba v Praze, mnoho lidí s trvalou adresou, protože například chtějí s autem parkovat na modrých zónách. Ale v reálu bydlí jinde. A obce, kde žijí na ně například nečerpají příspěvek,“ konstatoval Zdeněk Němec z ministerstva vnitra.

Pouze dobrovolně

Je ovšem nutné podotknout, že to často funguje i opačně. Tedy že má řada lidí trvalou adresu mimo velká města, protože žijí v nájemním bydlení a jeho majitel nesouhlasí s tím, aby se tam přihlásili. A i když je zákon na jejich straně, raději mu vyhoví.

„Analyzujeme, zda by nebylo možné zavést institut faktického pobytu,“ uvedl Němec. Ministerstvo na to připadlo v souvislosti s řešením situace ve vyloučených lokalitách, kdy jsou třeba dávky na bydlení vázány na trvalý pobyt a řada lidí tak na ně nedosáhne.

To se ovšem má v budoucnu změnit, takže se u adresy trvalého pobytu nic měnit nebude. Ministerstvo přesto myšlenku faktického pobytu neopustilo. „My tu fakticitu vnímáme tak, že to bude výhodné pro občany,“ říká Němec.

Jeho úřad si je prý vědomý toho, že v českém právním řádu se to různými úředními formami bydliště jen hemží. Vedle trvalého je to i přechodné bydliště či doručovací adresa. Pokud se tedy ministerstvo rozhodne institut faktického pobytu zavést, lidé se k němu budou moci hlásit dobrovolně. „Nebude to povinné, ale pouze pro ty, kteří něco chtějí od státu,“ řekl Němec.

Nadšené obce

Svaz měst a obcí ČR by přitom zavedení této novinky uvítal. „Pokud jsou v obci ‚trvale žijící' osoby bez evidence trvalého nebo přechodného pobytu, pak vzniká problém zejména v oblasti infrastruktury,“ říká Alexandra Kocková z organizační sekce Svazu. Například místní poplatky za odvoz odpadů hradí pouze přihlášení lidé, ačkoliv ho využívají všichni, kdo tam bydlí.

Problém se současným stavem jsou třeba i při plánování toho, kam umístit školy, školky či nemocnice. Pokud se totiž neví, kdo tam skutečně žije, špatně se to městům a vsím dělá. „Je třeba vnímat i bezpečnostní hledisko – obec potřebuje vědět, kdo v ní žije, aby případně bylo možné nastavit preventivní opatření,“ dodává Kocková. O zavedení „faktického pobytu“ se ale teprve rozhodne, ministerstvo vnitra je v této věci zatím na počátku úvah.