Eliška Rejlková vystudovala pětiletý magisterský obor Psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Po škole nastoupila jako psycholožka do Dětského diagnostického ústavu v Liberci. „Pak jsem se, díky svému muži, vrátila domů do Tábora. Nejdříve jsem pracovala v neziskové organizaci zaměřené převážně na rodiny s dětmi, pak jsem si otevřela vlastní praxi,“ zmínila úvodem rozhovoru.

Ve své praxi se v současnosti věnuje dospělé klientele, nabízí poradenství a terapii. „Na částečný úvazek jsem zaměstnána i jako školní psycholožka na táborském gymnáziu. Dokončuji psychoterapeutický výcvik Integrace v psychoterapii. Na mé práci mě baví to, jak jsme každý jiný, jak přichází s každým člověkem sedícím naproti mně nový příběh a nové cesty k jeho poznání,“ přiblížila Eliška Rejlková.

Nyní se nekonají sezení tváří v tvář, ale prostřednictvím videohovorů a telefonátů, je i o takovou terapii zájem? Nebo klienti raději počkají na osobní setkání?
Ano, aktuálně jako OSVČ nemohu v provozovně poskytovat služby. Zájem o videohovor je různý, i když je pravda, že většina mých klientů preferuje osobní setkání. Raději si počkají.

Pandemie koronaviru, nouzový stav a mnoho omezení s tím spojených ovlivnily řadu oblastí veřejného i soukromého života, opatření se dotkly snad všech odvětví. Jaké může mít toto období zdravotní a psychologické důsledky? Jak to snáší například citlivější lidé?
Myslím si, že se nemusíme zaměřit jen na citlivější lidi, jak říkáte. Vzhledem k tomu, že je daná situace takřka všeprostupující, tak určitým dílem může ovlivnit každého z nás. Některé může toto období posílit, může přinést přehodnocení životních priorit. Rodiny jsou spolu více v kontaktu, i ty širší. Je více patrné, jak se jako lidé vzájemně potřebujeme. Samozřejmě je to i naopak. Neustálé vystavování nejistotám, finančním i zdravotním, může u lidí vést k vyšší míře stresu. Rodiny, které nemají kapacitu na to, si sednout a o nových těžkostech si promluvit a řešit je spolu, pak mohou prožívat krize. Myslím, že neexistuje jediný popis dopadů na zdraví a psychiku. Každý jsme jiný a máme jiné způsoby nakládání s novou situací.

Strach z nákazy, sociální distanc, nedostatek pohybu, ztráta zaměstnání, stereotypů, narušení denního režimu, nejistota, smutek, finanční problémy v kombinaci s podzimními počasím, nedostatkem slunce (deprese) a blížícími Vánocemi mohou lidi více stresovat?
Ano, když si vybereme tuto kombinaci, tak to by porazilo i zapřisáhlého sluníčkáře. Ale je to výčet bez dalšího kontextu. Lidé jsou pestřejší i jejich životy. Pokud se však někomu smrskl svět pouze na toto vidění svého aktuálního života, tak doporučuji promluvit si o tom. S kamarádem, rodinou, psychologem, terapeutem. Nebýt na to sám. Ono hodně z výše zmíněného můžeme ovlivnit i sami. Režim si nastavit a držet se ho, oživit rituály dne. Hýbat se byť jen doma či na procházce. Zmapovat si, co mě na Vánocích vlastně stresuje a zda mi to za to stojí.

Které skupiny lidí jsou aktuálními vlivy nejvíce ohroženy (děti, dospívající mládež, senioři, ženy, muži, určitá povolání – lidé v 1. linii policie, hasiči, zdravotníci, pohřebáci)?
Pokud máte na mysli duševní zdraví, tak mě napadají ti, kteří nejsou zvyklí se o sebe starat. Myslím si, že mohou být více ohroženi ti, kteří potřebují vše zvládnout sami a mít vše pod kontrolou. Ti, kteří nemuseli v životě překonávat překážky a nemají dostatečně vybudované strategie, jak zvládnout nové těžkosti. Náročná doba je pro lidi, kteří mají obtíže s navazováním kontaktu s ostatními, a přesto jejich přítomnost občas potřebují. I pro ty, kteří si vybudovali kotvy v běžném životě ve volnočasových aktivitách a ty teď nemohou používat. Je to jen zlomek, který mě napadá.

Pozorujete zvýšenou sklíčenost, podrážděnost, vyčerpání, nespavost, nechutenství či syndrom vyhoření? Nebude mít toto období i dlouhodobý vliv nejen na psychické ale i fyzické zdraví lidí?
Myslíte u mě samotné? Pozoruji u sebe, že už stav nejistoty trvá dlouho. Někdy mě to sklíčí a někdy podráždí. Nejtěžší byl asi moment, kdy mi došlo, že se nejedná o sprint, ale maraton. Je třeba přeskupit síly. Naštěstí nežijeme jen tak, jaký odraz nám ukazují media. Vedle nespavosti je i kvalitní spánek, vedle těžkostí s kovidem je i radost, že venku svítí sluníčko, stihla jsem připravit zahradu na zimu. Hledám nový recept, protože už vážně nevím co vařit, nebo musím přezout zimní gumy. Tím chci říct, že je fajn si všimnout i zbytku pomyslného koláče našeho života.

Jak těmto stavům účinně bránit, máte nějaký recept, jak si udržet nadhled a pozitivní náladu, nepropadat beznaději? Čemu se mají lidé věnovat, jak se zabavit, aby se nedívali jen na televizi či zpravodajství?
V prvé řadě mě napadá dovolit si nemít pozitivní náladu za každou cenu. Ustát nejistoty a změny může být zavalující. V ten moment je normální cítit se podrážděně, vyčerpaně, naštvaně či cítit zoufalství. Je v pořádku nebýt v dnešní době (řekla bych v jakékoliv) stoprocentní. Další klasická doporučení se týkají denního režimu. Vstávejte a choďte spát pravidelně. Udržte si běžné rituály dne, čistit si zuby, malovat se, holit se. Je dobré sledovat, co jím a piju. Sledujte, jaké jsou vaše tendence ve stresu. Nejíte nebo naopak přibylo sladké? O kolik víc skleniček vína či piva je na týdenním seznamu? Spánek podpoříte tím, že se vyhnete nadmíře alkoholu, postel používáte jen k spánku a užívání si přítomnosti druhého. Velká kapitola je bytí online. Dejte si detox a hodinu denně bez jakékoliv obrazovky. Vybírejte si média, která vás informují o aktualitách, a dejte jim omezený čas. Komunikujte s blízkými a sdílejte, jak vám je. Vzpomeňte si na to, co vás zajímá, ale nebyl na to nikdy čas. Hýbat se lze i v bytě. Zapnout si hudbu a jen svobodně tančit či pořádně umýt okna. Pohyb je důležitý v tom, že pomáhá tělu zbavovat se napětí a vyplavovat hormony štěstí. Vytvořte si toužebník pro zaznamenávání toho, na co se těšíte, až to bude možné. Je možné hrát hry, vyprávět si příběhy, číst knihy či lepit letadýlka. Jde jen o to, co zrovna vám dává smysl. A především mluvte k sobě a zacházejte se sebou jako s dobrým přítelem.

Pokud někdo prožívá úzkosti, panické záchvaty (obtíže s dechem, strach z bušení srdce, roj černých myšlenek, stažení žaludku, pocení), tak první pomocník je náš dech. Je třeba ho zklidnit a prohloubit. Nadechnout se nosem do břicha, až se zvedne. Počkat pár vteřin a dlouze vydechnout ústy. Při dlouhotrvajících obtíží vyhledat pomoc. Funguje velké množství krizových linek, kam se lidé mohou obrátit ve dne v noci. Jejich přehledný výpis je třeba na stránkách organizace Nevypusť duši, která podporuje péči o duševní zdraví. Naleznete tam i spoustu infografik o duševní hygieně pro rodiče, učitele, děti, či lidi s duševním onemocněním.