Osobně mám sice nejraději štíhlé a vysoké gotické kostely, ale během své dosavadní dvacetileté archeologické praxe jsem měl možnost zúčastnit se výzkumů či vést vlastní v několika objektech románského založení. Tady pak záleží na rozpoznání každého opracovaného stavebního prvku, rozluštění nástěnných fresek či nalezení dobových artefaktů, jako jsou fragmenty keramiky, rozmanitost hrobové výbavy, objevy mincí a podobně.

K nejstarším románským kamenným kostelům na Jindřichohradecku patřily například sv. Jana Křtitele v J. Hradci, v Pomezí u Landštejna či v Mnichu u N. Bystřice. Posledně jmenovaný, bohužel, potkal v polovině 50. let 20. století osud řady vesnic v našem pohraničí, které do základů ustoupily budování neproniknutelné železné opony. Svatému Ondřeji pak byly zasvěceny kostely ve Strmilově a Starém Hobzí, pozdně románský sv. Ottonu v Deštné. Jen málokdo však asi ví, že původní kostel sv. Petra a Pavla v N. Bystřici byl stavebně zcela odlišný.

Historické poznatky

Vznik, výstavba a konečná podoba románského kostela v N. Bystřici byla ovlivněna výraznou německou kolonizací, datovanou nejstarší písemnou zprávou z roku 1175. V tomto období totiž Konrád z Raabsu, majitel rodových držav jižně od Znojma, věnoval ze svého majetku řádu johanitů třicet lánů lesní půdy a jeden dvůr na řece Bystřici. Jednalo se bezesporu o velice významné osídlovací aktivity, jelikož o pouhých třináct let později již prameny uvádí, že roku 1188 udělil pasovský biskup Theobald Wichardovi ze Zöbingu patronátní právo mimo jiné ke kostelu v Bystřici. Bezpečně víme i to, že nejdéle v závěru 12. století vzniká na dohled od tehdejší Bystřice vesnice s kostelem v Mnichu. Z architektonického hlediska je však zajímavé, že tamní kostel byl založen jako jednolodní zakončený apsidou, zatímco výzkum v N. Bystřici jasně prokázal podobu objektu kruhovou.

Prvotní sondáž jsme zde zahájili v zimě 1996/1997, kdy byly v souvislosti s odvlhčením hlavní lodi kostela neočekávaně odkryty základy objektu vystavěného z lomového kamene, vyspárované maltou a hlínou. Během následujícího tři čtvrtě roku jsme vypreparovali převážnou většinu původních zdí. Na základě odborných analýz jsme objekt datovali do závěru 12. století. Prokázali jsme, že stavba měla podobu kruhové centrály o vnitřním průměru 13,5 a mocnosti zdí 2 metry. Její rozměry v konečné podobě tak dosahovaly úctyhodných 17,5 metrů! Výzkumem se podařilo potvrdit hypotézu, že se jedná o románský kostel. Ten ve své původní podobě setrval nejspíše až do prvé třetiny 14. století, kdy se jeho přestavby ujal urozený pan Vilém z Landštejna. Právě za jeho vlastnictví zdejšího panství byla kostelu vtištěna podoba gotická.

Do N. Bystřice jsme se vrátili až s odstupem pěti let v létě 2002. Tehdy jsme se zaměřili na plochu mezi bývalým zámkem a severní lodí kostela. Naším hlavním cílem bylo prokázat předpokládanou existenci hřbitova v okolí původního románského objektu. Terén však byl mnohokrát porušen novodobými stavebními aktivitami, které mimo jiné poničily několik lidských skeletů uložených do země nejspíše v období gotiky a renesance. I přesto se nám podařilo vypreparovat jeden pouze nepatrně poškozený hrob dospělého jedince, který lze díky nálezu bronzové záušnice zakončené očkem datovat na přelom 12./13. století. V N. Bystřici se tak prozatím jedná o jediný přímý a zároveň nejstarší doklad zdejšího pohřebního ritu v okolí tohoto kostela z románského období.

Další výzkum nám byl místním panem farářem umožněn až v listopadu 2006. Zjišťovací sondu jsme umístili na rozhraní hlavní lodi a presbytáře. V úrovni 40 cm pod dlažbou jsme objevili základy původní románské apsidy a o řadu století mladší cihlové klenby barokní krypty. Vnitřní průměr apsidy byl 300 cm, což nás utvrdilo v monumentálním vzhledu celé románské církevní stavby. Pokračováním výzkumu byla odkryta poškozená torza lidských kosterních skeletů, které se nacházely mezi zbytky románského zdiva, gotickým základem a barokní kryptou. Jednalo se o bývalé středověké hroby, které byly zničeny během výstavby krypty.

Vize budoucnosti

Od zahájení výzkumu v kostele uběhlo více než třináct let. Výsledky našeho bádání byly představeny v řadě médií, odborných článcích i na archeologických konferencích. Velký zájem vzbudil především u kolegů ze Slovenska, se kterými jsme na Mezinárodním sympoziu v Plzni v září 2008 pomyslně soupeřili o největší románský „kruhový“ kostel. Novobystřický „zvítězil“ o celých 70 cm!

 Bohužel od té doby jsme v otázce výzkumu nikam nepokročili. Naším cílem je však ve spolupráci s Jihočeským krajem a městem N. Bystřice získat potřebné finanční prostředky k dokončení sondáže v presbytáři kostela sv. Petra a Pavla. Následně provést odborné analýzy všech nalezených artefaktů a vyhodnotit získané poznatky, s tím, že bychom mohli konečně uzavřít tuto dlouhou etapu bádání jasnou odpovědí na otázku: „Stávala skutečně v N. Bystřici největší románská rotunda ve střední Evropě?

Vladislav Burian, archeolog