Právě koupání a další přiměřené aktivity lidí podle jejich zjištění prospívají desítkám ohrožených druhů živočichů a rostlin.

„Zkoumali jsme cepské pískovny nedaleko Suchdola nad Lužnicí, kam se chodí koupat spousta lidí. Právě na oblíbených plážích a pro srovnání i v místech, kam lidé příliš nechodí, jsme sbírali bezobratlé živočichy, všímali si, jaké rostlinu tu rostou. A zjistili jsme, že vzácné druhy se v daleko větší míře nacházejí právě tam, kde písečný povrch lidé pravidelně narušují," přibližuje člen vědecké skupiny Robert Tropek působící na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v Biologickém centru Akademie věd ČR v Českých Budějovicích.
Mnohé ohrožené druhy potřebují ke svému životu holý písek. Ten dříve pomáhaly udržovat povodně, požáry a jiné pohromy. 
V dnešní člověkem zkrocené přírodě jsou ale takové události výjimkou. Písky pak bez narušení člověkem zarůstají a vzácní živočichové i rostliny z nich mizí.

Jak doplňuje další z členů výzkumného týmu Jiří Řehounek z ekologického sdružení Calla, udržet vhodný biotop pro ohrožené druhy mohou právě volnočasové aktivity lidí. „Ideální je koupání jen s minimálním zázemím, když se někde lidé pohybují víc, o kousek dál méně nebo vůbec. Vznikne mozaika různě narušených písků, kde si každý organismus najde, co mu vyhovuje." 

Na Jindřichohradecku je hned několik lokalit, kde lidé ke koupání mohou využívat pískovny. K největším patří ty na Suchdolsku. Mezi Suchdolem nad Lužnicí a Majdalenou se nachází Cepská pískovna, kterou si před patnácti lety vybrala režisérka Věra Chytilová pro vznik svého svérázného filmu Vyhnání z ráje. A nikdo by ani nepoznal, že se příběh netočil u moře.

Právě kvůli tomu, že například tušťská pískovna připomíná moře, jezdí řada rekreantů i do Kempu U Pískovny v Tušti i Suchdola. Podle majitele kempu Jana Čechala lidi láká především kvalita vody. „V létě řada rybníků kvete a tady voda vydrží čistá celou sezónu. Dalším lákadlem jsou pak písečné pláže. Kvůli tomu je tušťská pískovna čím dál tím vyhledávanější. Když jsme s kempem začínali, tak to bylo takové komornější, teď je to tu jako mraveniště," říká Jan Čechal.

Také na Jindřichohradecku je k dispozici hned několik pískoven. Asi nejznámější je Jindřišská u Jindřichova Hradce a pak také Jarošovská. Rovněž u Stráže nad Nežárkou se skrývá nádrž po těžbě písku, kde je příjemné koupání.

Pískovny ke koupání ráda využívá i Michaela Skřivánková z Jindřichova Hradce. Nejčastěji jezdí k Jarošovu nad Nežárkou nebo do pískoven u Suchdola nad Lužnicí. „Jezdíme nejraději právě tam, protože voda je čistá, je tam super přístup i pláže," vysvětlila.

Veselské pískovny přitahují milovníky vody řadu let. Po zjištění odborníků o přínosu koupání je možné, že jejich popularita ještě vzroste. Veselská rodačka Helena Vondrášková na ně nedá dopustit již nyní. „Znám je od jejich vzniku. Jako děti jsme se chodili koupat do řeky Lužnice, kde bylo více vody než v Nežárce. Tehdy se v Lužnici těžil písek, proto voda v ní byla čistá. Pak nás začaly lákat pískovny, ale v té době kvůli těžbě písku byly hodně hluboké. V současnosti jsou břehy jezera uzpůsobené tak, že dno se svažuje pozvolna, a proto se zde mohou v klidu ráchat i děti," zmiňuje přednosti přírodního zdroje, k němuž vodí i svoje vnoučata. „Voda je v pískovně příjemně teplá a čistá a i okolí je špičkové," dodává Helena Vondrášková s tím, že ke koupání víc nepotřebují. (nov, jop, aš)