Jaké byly začátky jihlavské Charity, která nyní působí pod Diecézní charitou Brno?

Rok 1992 je oficiálním znovuobnovením charitní činnosti v Jihlavě. Tehdy se dala dohromady skupinka nadšenců, k nim se postupně přidávali další. Založit krátce po revoluci Charitu bylo velkým dobrodružstvím. Navíc se to dělo v době, kdy se rozpadalo Československo, takže lidé měli úplně jiné starosti. Nejdříve celá Charita fungovala v asi čtyřech místnostech, to bylo neúnosné. Časem se z Charity stala profesionální nezisková organizace s více než stovkou zaměstnanců, která nyní zajišťuje sedmnáct různorodých projektů.

Na co se ze začátku Charita zaměřovala?

Služby Charity prošly značnou proměnou. Ze začátku zajišťovala hlavně humanitární pomoc například pro děti z Černobylu nebo pro oběti válečných konfliktů na Balkáně. To už dnes ani lidé pomalu nevědí, že do Telče, Třeště, Jihlavy nebo Polné jezdili nemocné děti nebo sirotci z Černobylu a pobývali tu v rodinách. Do utečeneckého tábora na hranicích Bosny a Chorvatska Charita poslala kamion s humanitární pomocí. Rozjížděly se také jiné projekty, jejich počet postupně vzrostl. Některé ale fungují už od začátku.

Mohl byste některé z projektů představit?

Tím nejstarším projektem je domácí péče v rodinách. Sestřičky nebo ošetřovatelky jezdí do domácností seniorů. Zprostředkováváme i služby v domech s pečovatelskou službou na Jihlavsku. Už od roku 1995 v Jihlavě existuje romská klubovna, ta se dnes jmenuje Erko. Malí Romové si jednu pracovnici natolik oblíbili, že ji oslovovali paní nebo teto Charito. Od poloviny devadesátých let v Jihlavě existují zařízení určená pro drogovou prevenci a závislé osoby Vrakbar a Káčko. Zajímavým projektem je Domovinka v Dačicích, která nejprve měla poskytnout azyl návštěvníkům nemocnice. Nyní se zaměřuje na pomoc zdravotně handicapovaným dětem. Jsou tu ale i další.

Jak to nyní vypadá, nehrozí některým projektům zánik?

Peníze to je Damoklův meč, který visí nad sociálními službami. Finance získáváme z různých zdrojů ze státního rozpočtu, z Evropské unie a podobně. Snažíme se pomoci si i sami. Já jako fundraiser oslovuji lidi, kteří našim projektům věří, jsou ochotni pomoci a dlouhodobě nás podporovat. A není to jen v otázce peněz. V dnešní době, kdy se skloňuje slovo krize, je to trochu těžší, ale lidé se nám snaží pomáhat pořád.

Zuzana Musilová