S kunami se často potýká také Zdeněk Vlček, majitel honitby v Nové Cerekvi. „Všechny kuny mají zrovna malé, je také doba hnízdění, tak žerou ptáky a mladou menší zvěř. Je jich velké množství a ve vesnicích, kde je více chalup, je to samá kuna,“ podělil se o zkušenost Vlček.
Přirozený nepřítel téměř neexistuje

Podle myslivců přibývají oba druhy dravce, který v přírodě i městech těžko hledá přirozeného nepřítele schopného jeho stavy omezit. Sami nimrodi mnoho příležitostí nemají. „Nějaké škody v lese kuny napáchají, ale nejsme schopni je dobře zaznamenat, protože jsou málo rozpoznatelné. V zimě, kdy se kuny loví, je celkem obtížné je dostat a takové ty trávicí a podobné metody nepraktikujeme. Že by se chlapi s touto škodnou setkávali často, to nemohu tvrdit. V příměstských oblastech jich je daleko více, protože tam mají více potravy, “ zmínil Jiří Doskočil z Mysliveckého sdružení Hříběcí.

V honitbách se dá lovit pouze od začátku listopadu do konce února, jinak je kuna hájená. Půdy ve městech a na vesnicích však honitbami nejsou a kunu střílet nelze.

Ke slovu se tak dostávají „osvědčené“ recepty na jejich chycení nebo odpuzení. Některá diskuzní fóra, kde zoufalí chalupáři žádají o pomoc, se plní radami počínaje vlasy v punčoše, přes čpavek a elektronickými či pohybovými plašidly konče. Podle Pavla Koubka ze sdružení Zelené srdce jsou však tato řešení vždy dočasná.

„Dlouhodobě se s ní vypořádat nelze. Lidé často bezradně volají, co s ní, když jim leze na půdu. Dávají tam různá pískadla, ale ani ta po čase nepomáhají. Všechna plašidla mají účinnost tak na pár dní. Kuna se s nimi seznámí, zvykne si a zase se vrátí. Dokonce i kdyby ji někdo chytil, tak ji za čas nahradí další,“ pověděl Koubek.

Kuny ve městech žerou hlavně potkany, holuby a odpadky. Někdy se bohužel pustí i do drátů v autě. Podle Koubka se tam lezou ohřát, ale jednoznačné vysvětlení proč koušou kabely nemá. Přestože je jejich výskyt četný, o přemnožení se podle ochranáře hovořit nedá.