V tomto roce uskutečňuje pan Josef Bednář ml. s větroněm Z 24 Krajánek první termický let delší než jedna hodina. Členové aeroklubu se se ze zármutkem loučí s nestorem panem Josefem Bednářem starším.

V roce 1952 je pak Doslet převeden do „Svazu pro spolupráci s armádou“ (Svazarm). Na letiště přichází nová kvalitnější technika a metodika výcviku, ale také prověrky létajících členů Státní tajnou bezpečností. Tyto prověrky jsou kamenem úrazu pro řadu nových i starých členů. V roce 1953 je jmenován do placené funkce náčelníka
„Plachtařské stanice“ pan Karel Hrůša, který postupně získává kvalifikaci na motorových letadlech. Na letiště jsou postupně předělovány dvousedadlové školní větroně LF 109 Pionýr, které znamenají kvalitativní nárůst výuky létání.

K vlekání větroňů jsou používány letouny K 65 Čáp (Fi 156 Storch) nebo C 104 a Z 226 Trenér. Na noc však musejí motorové letouny vždy odletět do Soběslavi. Letiště je rovněž využíváno pro letecko – chemickou činnost v zemědělství podnikem Agrolet.

Začátky parašutismu v J. Hradci se datují rokem 1954, kdy se ujímá výcviku parašutistů bývalý vojenský parašutista pan Josef Oršula. Výsadky se provádějí z letounů Sokol M 1 D, později z An 2 L 60 Brigadýr. V roce 1957 je zahájena s pochopením MNV Jindř. Hradec výstavba zděného hangáru o rozměrech 42 x 18 m v akci „Z“.

I přes intenzivní výstavbu se létá a je za rok 1957 provedeno 2 700 startů. V tomto roce letí Josef Bednář první přelet na bezmotorovém letadle v historii letiště Jindř. Hradec do Strakonic. Získává odznak FAI „Stříbrné C“ číslo 1 507. Tyto výkonnostní odznaky získalo do dneška celkem 61 místních plachtařů. V létech 1958 a 1959 je přestavěn starý hangár na provozní budovu se sociálním zařízením, kanceláří a učebnou, dále garáže a bytová jednotka. Je zavedena elektřina a vodovod.

Začíná éra výkonného létání na větroních a účastí na plachtařských soutěžích. Začíná rovněž výcvik motorových pilotů. Noční létání se provádí na Hosíně. Vzrůstá počet plachtařských instruktorů školených v Ústřední plachtařské škole Vrchlabí. Do aeroklubů přichází nový celokovový větroň L 13 Blaník a později VT 16 Orlík a VSO 10.
V roce 1963 dochází k reorganizaci letišť a v Jindř. Hradci je zrušeno placené místo náčelníka letiště. Svazarm dodává letadla a další techniku, ale na provoz si musí aerokluby vydělávat. Nastává obtížná situace, kterou se nám daří úspěšně vyřešit pomocí brigád a pronájmů.

Parašutisté používají těžko ovladatelné padáky PD-47. Začíná také plodná spolupráce parašutistů s průzkumným vojenským útvarem VU 2524 Jindř. Hradec. Letiště i letadla jsou vybavována radiostanicemi. První bezmotorový přelet na trati dlouhé 300 km z Jindř. Hradce přes Jihlavu a Plasy zpět do J. Hradce letí dne 4. 8. 1968 Jan Kotzina st. Dne 24. 4. 1969 získáváme vlastní cvičný motorový letoun Z 126 OK-JHB z Tábora. Motoroví piloti se postupně přeškolují na nové typy letadel ve dne i v noci. Vladislav Burian létá vrtulníky Mi 1 v Aeroklubu České Budějovice.

V roce 1976 získává Karel Garhofer jako první na letišti J. Hradec odznak FAI „zlaté C“ č. 365. Tyto výkonnostní odznaky FAI získávají postupně Jaroslav Smrčka č. 376 a Vlastimil Picka č. 684.

V roce 1975 byl na letišti Hosín pořádán kurz vyšší a vysoké pilotáže pro nadějné juniory na letounech Z 526. Z Jindř. Hradce se zúčastnil Pavel Masař, instruktory byli zkušení akrobaté ing. Jiří Kobrle a Josef Josefčák. Vladimír Vondra je zařazen v roce 1977 do juniorského výběru parašutistů ČSR v Brně.

Parašutisté s pomocí ostatních členů aeroklubu přistavují k hangáru balírnu padáků a ubytovnu. Kvalitnější padáková technika pomáhá k dosažení lepších sportovních výsledků. Pomáháme zajišťovat akce celostátního a mezinárodního významu „Srovnávací soutěž parašutistů zemí socialistického tábora - Hosín 1977“. Podílíme se na organizaci „IX. Mistrovství světa v letecké akrobacii Hosín 1978“, „Mistrovství Evropy v letecké akrobacii Hosín 1985“ a dalších republikových soutěží.

V roce 1984 je vystavěna členy aeroklubu v akci „Z“ velmi pěkná řídící věž. Letiště je ve výběrovém řízení vybráno jako perspektivní pro zemědělské letectvo (Slovair). Je zpracována dokumentace a zahájena výstavba asfaltové vzletové a přistávací dráhy, obslužné komunikace, pojížděcích drah, výstavba hangáru pro zemědělská letadla včetně mycího boxu.

Dále je vystavěna provozní budova Slovairu, příjezdová komunikace a terénní úpravy. Tyto akce provádí Agropodnik Jindřichův Hradec. Poslední akcí „Z“ je výstavba nového hangáru aeroklubu (víceúčelová hala) a přestavba garáží na společenskou místnost. Cvičíme brance parašutisty a piloty pro armádu.

K podniku Slovair odchází řada pilotů, ze kterých se stávají profesionálové. V roce 1985 probíhá v J. Hradci akrobatická soutěž juniorů o „Pohár časopisu Květy“ v kategoriích „B“ a „C“. Ve XIV. ročníku bojovalo 13 juniorů.

V roce 1986 získává předseda para odboru Jiří Dvořák zlatý odznak FAI s jedním diamantem. V příštím roce skáče svůj tisící seskok.
V roce 1986 probíhá na letišti republikové soustředění mladých akrobatů. Na to navazují pravidelné juniorské soutěže v letecké akrobacii “O putovní pohár obce Modřany“ – ročníky X. a XI. První vítěz této soutěže byl Jihočech ing. Petr Jirmus, poději mistr světa a Evropy, a zasloužilý mistr sportu. Duší této akce a následně i výcviku juniorů v akrobacii je po léta inspektor OLPPS Milan Vaněček a inspektor KA Jiří Jirmus, zalétávací pilot Moravanu Otrokovice pan Zdeněk Polášek a oba motoroví instruktoři Karel Garhofer a Pavel Masař. V červnu 1988 je předána do užívání víceúčelová hala (druhý hangár aeroklubu). Dne 10. 6. 1989 letí s větroněm VSO 10, OK-3524 Vlastimil Picka první přelet v historii letiště na vzdálenost 520 km na trati J. Hradec - Brno Medlánky - Staňkov – J. Hradec. Tuto vzdálenost ulétne za 7,46 hod. V roce 1990 jej následuje Vladimír Hroníček.

V letošním roce se bude v termínu od 17. června do 20. června konat na letišti Mistrovství ČR v letecké akrobacii. Desítky členů aeroklubu z okresu Jindřichův Hradec se po celá léta podíleli na budování tohoto sportovního letiště a za to jim patří veliký dík ! O činnosti na letišti Jindřichův Hradec v nový podmínkách po roce 1989 zase až někdy jindy.

Karel Garhofer, Pavel Masař