„Podle mého soudu většinou mají lidé ještě doma zásoby. I do hospody dojdou hlavně na točené pivo a pak víno, ale panáka si dají tak jednoho," říká Ivan Horáček z Chlumu u Třeboně.

Ani Českoveleničáci zřejmě neberou útokem kvůli alkoholu prodejny v sousedním rakouském Gmündu. Kvůli výhodnějším cenám některých potravin, ale drogistického zboží či dětského oblečení zde nakupuje hodně lidí.

„V Hoferu, kam jezdíme, vídávám, že se kupují velká balení vína. Ale ani jsem neslyšela, že by tam někdo jel pro tvrdý alkohol. Asi má každý ještě zásoby a nebo si nechává dělat pálenku z vlastního ovoce," míní Lucie Císařová z Českých Velenic.

Podle českého kuchaře Petra, který vaří v rakouském Litschau  zatím asi lidi ani nenapadlo, že by mohli dojet pro pití do zahraničí: „Žádný zájem jsme nezaznamenal."

Jednou z mála skupin, která prohibici vítá, je společenství mužů a žen Anonymní alkoholici. Jak včera uvedla Eva, jedna z organizátorek jindřichohradecké skupiny, při posledním sezení v úterý byla současná situace rovněž velice diskutovaná.

„Pro nás je to dobré, ale je nám líto těch, kteří ještě neudělali ten krok k nám. Víme, jak je to těžké, protože jsme si tím prošli. Jak člověk trpí, když nemá alkohol a ví, že by mu udělal dobře. Pak snadno sáhne po něčem jiném, třeba po okeně či alpě. V tomhle je velké nebezpečí, že opravdu závislý člověk začne vyhledávat i pokoutně vyrobený alkohol a může ho to ještě více ohrozit," naznačuje Eva riziko prohibice právě pro lidi závislé na alkoholu.