Necelé tři stovky žen a mužů tvoří 4. kontingent Armády ČR, který od září čeká půlroční mise v silách ISAF v afghánské provincii Lógar. Úterního nástupu se na táborském Žižkově náměstí zúčastnil i ministr obrany Martin Barták. Popřál vojákům úspěch, ale také šťastný návrat domů. Jádro kontingentu tvoří 42. mechanizovaný prapor z Tábora a doplňují jej specialisté z dalších 36 útvarů a zařízení armády. Velitel Milan Schulc řekl, že vojáci jsou dobře připraveni. Jejich úkolem je zajištění bezpečné práce rekonstrukčního týmu. První skupina vojáků odlétá do Afghánistánu 17. července, zbývající počátkem září.

Léto si ještě užijí doma se svými rodinami, ale již v září se budou loučit. Vojáci z Tábora a dalších 32 vojenských útvarů z České republiky nastoupí službu v Afghánistánu.

„Je to pro nás služba, na kterou jsme připraveni. Strach necháváme doma,“ říkají vojáci před každým odjezdem do ne zrovna bezpečných zemí.
Jako správní vojáci strach nepřiznají, protože manželky, přítelkyně, manželé a rodiče ho mají už tak dost.

„Je pochopitelné, že mám strach,“ potvrzuje například Jana Žítová ze Sezimova Ústí, která slavnostní nástup vojáků sledovala s desetiletým synem Filipem.

Přestože její manžel, technik minometné baterie, už nasbíral zkušenosti z šesti misí a například i z Iráku, riziko si stále uvědomuje. Zvláště v této chvíli, kdy očekává narození druhého potomka. Půlroční odloučení proto bude o to horší.

„Dítě se mi narodí v listopadu, ale manžel se vrátí až v březnu. To mě mrzí, ale je to život. Většinou nejde vše naplánovat tak, jak by člověk chtěl,“ říká ostřílená vojenská manželka, která se musí smířit s tím, že se manžel z Afghánistánu domů na dovolenou nedostane a své druhé dítě poprvé uvidí, až když mu budou čtyři měsíce.

To Filip je na svého tátu především pyšný. „Nikdy mi neřekl, že by měl strach. Spíš jen, že byly hrozný vedra. Naštěstí se do žádného nebezpečí nedostal, ale strach o něj trochu mám,“ říká Filip.

Z Tábora na misi míří také Igor Jašek. Jeho manželka Marcela Kramperová už ho do zahraniční služby vypravovala několikrát.

„Skoro bych řekla, že se na to dá zvyknout. Za tu dobu, co máme malé děti, jede už podruhé. Takže čas vyplním starostmi o děti. Musím je na to připravit, protože teď už jsou trochu větší a poznají, že tatínek doma dlouho není,“ naznačila včera Marcela Kramperová.

I ona přiznává strach o manžela a tátu dětí, ale přemlouvat ho, aby do misí nejezdil, podle ní nemá cenu. „To by bylo zbytečné. On tohle povolání dělá hrozně rád, je to jeho poslání a práce.“
Letos podruhé

Na první misi do Afghánistánu odletěli táborští vojáci letos v lednu. Jejich cílem byl Urusgán a úkolem ochrana a obrana vytyčeného území kolem základny.

Mise byla dvouměsíční. To nyní čeká na vojáky služba ve velkých vedrech dlouhých šest měsíců. Podle velitele kontingentu Milana Schulce jsou ale na službu i vysoké teploty dobře připraveni.