„Letos jsme měli plno už v dubnu, dokonce jsme museli i několik dětí odmítnout. Zájem byl opravdu veliký," říká vedoucí pionýrské skupiny 8. března z Jindřichova Hradce, která tábory na „Klepáku" pořádá, Lenka Malá.

Z hloučků dětí a dospělých je slyšet hlavně smích, ale najdou se i posmutnělé tváře. Ty patří především dětem, které na tábor jedou poprvé a vlastně pořádně nevědí, co je čeká. „Prý půjdeme nějakou stezku odvahy, ale nebojím se, máme baterky," říká Laura Dvořáková z Blažejova, která se ale zas tak úplně obávat něčeho nového nemusí. Na tábor totiž jede se svou sestřenicí Julií Dvořákovou, která přijela až z Luhačovic, ale na táboře už před tím byla. „Byla jsem jinde, ale tady mám babičku a sestřenice a bratrance, tak jedu teď sem. Těším se na hry a jak budeme soutěžit," vypověděla. Roman Dvořák, který sem s rodinou děti přivezl, vysvětluje, že na letní tábory jezdili s bratrem jako malí také. „Jezdili jsme na Bílou skálu u Číměře, takže máme pozitivní zkušenost. Naše děti jedou poprvé, tak ještě srovnávat nemůžeme. Ale máme dobré reference, proto jedou právě sem," pověděl.

Syn Aleny Krásové letos na tábor ještě nepojede. „Je mu sice sedm, ale zatím se na to necítí. Přišli jsme vyprovodit kamarádky syna. Třeba ho to ponoukne a příště pojede taky," míní mladá maminka.

Lenka Malá uklidňuje, že i ti, kteří jedou na takovou akci poprvé, dlouho nesmutní. „Během jednoho dne si zvyknou. Máme pro ně hned od začátku připravený pestrý program, pořád něco dělají, jsou nachystané hry a aktivity na celý den, takže ani nemají čas, aby se jim stýskalo," říká s úsměvem.

S tím souvisí i to, že nejen na Klepákově mlýně, ale i na jiných táborech upřednostňují, aby rodiče děti moc nenavštěvovali. Jednak mohou náhlou návštěvou narušit táborový program a také především menší děti rozlítostnit. „Stává se to především u dětí z první nebo druhé třídy, že když přijedou rodiče, tak jsou slzičky," potvrzuje Lenka Malá.

I proto je pro návštěvy vyhrazeno jen jedno odpoledne z celého pobytu. „Je ale připravený program, i rodiče si mohou vyzkoušet různé hry," dodala. A v ostatních dnech mohou táborníci domů psát. Možná to bude překvapení, ale ani v době mobilních telefonů nevymizely obyčejné pohledy a dopisy. Naopak. „Děti i rodiče píší hodně. Pohledy i známky tady máme nachystané," uzavřela vedoucí.

Na co se těšíte na táboře?

Andrea Žoudlíková, Dolní Pěna

Chci poznat nové kamarády. Taky mě asi nejvíc baví hry, které se tam hrají. Asi úplně nejvíc se bojím stezky odvahy, ale zároveň se na ní asi taky nejvíc těším.

Honzík Dvořák, Blažejov

To já nevím. Jedu prvně. Asi nejvíc na hry. A taky že budeme hledat vlajky. Taky prý půjdeme na stezku odvahy. Ale já se sám nebojím. Vůbec.

Petra Lejtnarová