V Jindřichově Hradci v minulosti také jako lékař pomáhal téměř všem sportovním klubům a ani dnes je neodmítá. „Dělal jsem sedm let doktora basketbalistům, sledoval jsem sportovní dění, obracely se na mě kluby, jako na lékaře, a tak jsem se postupně přes sport dostal ke komunální politice,“ říká lékař s tím, že Piráti neměli před třemi lety žádné „škraloupy“, proto se ke kandidátní listině strany připojil. „Do zastupitelstva jsem se dostal, s Piráty na krajské úrovni stále dobře spolupracuji. Radní mě jmenovali do čela sportovní komise, poradního orgánu rady města a za Piráty jsem i v té krajské. V minulosti tu byly nesváry při rozdělování sportovních dotací,“ vysvětlil, co by chtěl urovnat.

Lékař ale dlouhou dobu dění na radnici jen sledoval, celoživotně se věnoval aktivně fotbalu a rodině. „Dokud byly děti na základní a střední škole, tak jsem se věnoval jim, říkal jsem si, že až budou na vysoké, tak půjdu do místní politiky. Vždy mě zajímalo dění ve městě,“ nastínil lékař ARO Jaromír Kopřiva. Přiznává, že od studijních let se v podstatě pořád vzdělává.

Ilustrační foto.
Vnuk se choval k prarodičům agresivně. Vyhrožoval, že jim podpálí dům

„Jelikož jsem neuvolněný, tak některé věci, které rada řeší jsem vůbec neznal. Musel jsem si profesní život uspořádat, protože lékařů není nadbytek. Vždy městskou politiku řeším po službě v nemocnici, když mám náhradní volno. Všechna jednání směřuji na volné dny. Každý týden pošťák přiveze balík dokumentů, které musím před každou radou prostudovat,“ popisuje, co obnáší přípravy před jednáními.

Lékaře práce v jindřichohradecké nemocnici stále naplňuje. „Pracuji v jindřichohradecké nemocnici celý život a pořád mě to baví. Když jsem měl poslední státnici na medicíně Univerzity Palackého v Olomouci, tak se mě zkoušející ptal, co bych chtěl dělat. Odvětil jsem, že budu asi praktický lékař. V roce 1992, kdy jsem končil studium, byla jiná doba. Nebyla místa pro doktory, dneska je to naopak,“ poznamenal Jaromír Kopřiva, rodák z Kojetína na Hané. „Tenkrát jsem nemohl sehnat místo, vzal jsem telefonní seznam a prošel všechna místa v jižní části republiky. Až v Jindřichově Hradci mi nabídli krční, ARO nebo dětské oddělení.

Na snímku českobudějovický tým, který hrál pod vedením trenéra Emanuela Višvadera (vpravo) mistrovství České republiky v Karlových Varech. Zleva: Daniel Brabec, Petr Škoda, David Trajer a David Nechvátal a trenér Višvader.
Podívejte se na video. Hráči psali historii nohejbalu

„Nemocných dětí je mi hrozně líto, krční jsem dělat nechtěl, takže jsem si vybral ARO. Zde jsou většinou lidé se selhávajícími životními funkcemi. Nikdy jsem si na práci nestěžoval, v Hradci jsem se usadil a jsem v nemocnici spokojený. Chvilku jsem měl soukromou praxi na plastice, potom jsem vypomáhal v nemocnici v Dačicích a také na záchrance,“ přiblížil rozmanitost lékařské praxe.

V době covidu se na ARU museli vypořádat s nejtěžšími případy. „Byla zde spousta pacientů s covidem. Na našem oddělení byli ti s nejtěžším průběhem. Bylo to hrozné, dívat se na lidi, kteří byli doposud zdraví a virus jim napadl plíce tak, že přestaly fungovat… Specializované jednotky se už vrátily do běžného režimu. Operace, které nebyly hotové teď doháníme. Máme nyní nejvíce práce na sálech,“ rozpovídal se o covidu. Volno v době covidu vždy měl. Skupiny lékařů se v nemocnici striktně střídaly. „Nikam jsem nechodil než z domova do práce,“ podotkl. Dokumenty k zasedání zastupitelstva a rady vždy zvládl ve volném čase nastudovat.

Odpočívat v poklidu totiž moc nedokáže. „Přijde mi líto toho volného dne, tak se raději jedu projet na kolo. Vyřídím přitom spoustu věcí a unavím se fyzicky. Nejraději relaxuji večer ve vaně s novinami a vínem. Každý den kupuji dvoje, musím k nim čichnout a cítit jejich vůni, pak je ten den v pořádku,“ dodává s úsměvem lékař, který se i letos chystá na dovolenou na chalupu kousek od hradu Bouzov. „Noviny tam ale sháním těžko,“ líčí humorně.