V Uruguayi jsou vzdálenosti krátké. Po necelých dvou hodinách z Punta del Este jsme na místě. Z Terminálu Tres Cruzes jedeme do hotelu Florida autobusem. Je to budova, která má své nejlepší roky dávno za sebou. Ale co, pokoj je velký, má hodně světla a starají se o nás dobře. Jsme tady totiž sami.

Montevideo je město, které těží z pozůstatků boomu chovu hovězího dobytka v 19. století. Ohromné neoklasicistní budovy z té doby se rozpadají. Jsou v různém stadiu rozkladu. Název pochází, podle tradice, ze zvolání námořníka z výpravy portugalského mořeplavce Fernanda Magalhãese “Monte vi eu“ (Viděl jsem pahorek). Ten zemi objevil. Uvádí se, že kolem roku 1516. Město bylo založeno Španěly v roce 1724.

Žije zde asi 1,5 milionu obyvatel. Je to důležitý námořní i turistický přístav, administrativní, hospodářské a kulturní centrum státu. Ústředním bodem města je Plaza Independencia. Uprostřed stojí bronzová jezdecká socha generála José Artigase. S tím se potkáváme ještě vícekrát. Bronzové sochy různých osvoboditelů, zakladatelů, spisovatelů a já nevím jakých ještě -telů… Už mě nechávají v klidu. Je jich v celé Jižní Americe moc.



Nás spíše upoutal Palacio Salvo. Je to první mrakodrap z roku 1925. Vysoký 100 metrů a je to nejvyšší objekt historického centra. Původně hotel, dnes úřední a rezidenční budova. Montevideo je město, které mě, osobně, příliš neupoutalo. Jo, historická část je docela pěkná, turistická pěší zóna s obchody také. I když turistů moc nevidíme. Kupodivu se zde ale setkáváme s češtinou.

Sedíme na kávě v kavárně (hlavně kvůli internetu, protože v hotelu přestala fungovat wifi) a já najednou slyším češtinu. Baví se starší paní s mladším pánem. Zůstanu s pusou (doslova) otevřenou. Abych to ještě vylepšila, tak se úplně hloupě ptám: “Vy mluvíte česky?“ Tak moc mě zaskočilo slyšet rodný jazyk. Za celý půlrok v Jižní Americe jsme se s češtinou nesetkali. Nebyli to turisté, ale pracovali zde, v Montevideu.

Kolem přístavu je tradičně vybydleno. Vůbec, vybydlených domů je tady hodně. Ono opravovat ty obrovské paláce asi dost dobře nejde. Je tady spousta prázdných domů. Nejsou asi lidi. Hodně jich odchází do Buenos Aires, které leží přes záliv. Tady jdete po ulici a nepotkáte ani človíčka. Je to až strašidelné.

Setkáváme se se spoustou bezdomovců. Mají tady své, oblíbené, parky. Pospávají na lavičkách, chtějí po vás cigaretu. Nejsou agresivní, ale stejně se jim raději vyhýbáme. Navíc, mě tady postihla zdravotní komplikace. Za což, samozřejmě, Montevideo nemůže. Ale znáte to. Už to město máte spojeno s nemilým zážitkem. Naštěstí mi v lékárně prodali prášky, které rychle a hlavně dobře zabraly. Už jsem se s tímto problémem kdysi setkala a skončila v nemocnici. Asi je vám jasné, jak jsem si oddechla, že to dobře dopadlo.

Z Montevidea odjíždíme po týdnu. Autobusem do Colonie del Sacramento. To je bývalý pašerácký přístav. Tady přestupujeme na loď, která nás odváží do argentinského Buenos Aires. Odtud odlétáme na NOVÝ ZÉLAND.

V Jižní Americe jsme pobyli půl roku. Projeli 5 států, poznali 33 měst. Moji kamarádi se často ptají, co se mi líbilo nejvíce. Ano, mám své favority.

Řeka Amazonka. Celou svoji učitelskou kariéru jsem o ní učila ( aprobace zeměpis ) a současně snila o tom, že ji někdy na vlastní oči uvidím. Jeli jsme po ní lodí 5 dnů. Velký zážitek.

Socha Krista Spasitele v Rio de Janeiro. Na fotce jsem se s ním setkala mnohokrát. Ale stát přímo pod ním je úžasné.

Vodopády Iguacu. Něco neuvěřitelného. Paráda. Pokora před fantazií přírody.

Ledovec Perito Moreno. Příroda je mocná čarodějka. Fantastické.

Rapa Nui. Velikonoční ostrovy. Splněný tajný sen.

Pepa říká, abych na závěr napsala, že celá Jižní Amerika je protkána ploty. Když jsme projížděli autobusem odněkud někam, tak jsme jich viděli kilometry. Ráda bych napsala, že to je kvůli dobytku, ale toho jsme moc neviděli. Tak nevíme. Asi to všude někomu patří.
Líbilo se nám tady. Moc. Chce to sem jet ale maximálně do poloviny dubna. Pak už mají jejich “zimu”. Což znamená kolem 15° C. Pejsky při venčení oblékají do “oblečků“, aby při tomto “mrazu“ nenastydli. Lidé nosí zimní bundy, čepice a šály. Nám zima nebyla, ale už se těšíme do Asie.

Mějte se moc hezky a další články budou následovat. Ten nejbližší z NOVÉHO ZÉLANDU. Tak pa.

Milena Andrle