Stejně to bude například i v rodině Kučerových z Českobudějovicka. Svůj svátek si v ní v neděli připomenou hned čtyři Pepíci, zástupci čtyř generací rodiny. Zatím nejmladšímu Josefu Kučerovi jsou dnes čtyři roky (na snímku coby osmnáctiměsíční). Nad ním je na fotografii zachycen jeho 35letý tatínek, dále 57letý dědeček a 83letý pradědeček.

Jméno Josef: Že je toto původně hebrejské jméno mezi lidmi stále velmi oblíbené, dokazují údaje o jeho četnosti. Podle aktuálních údajů Ministerstva vnitra ČR totiž v zemi žije přes 211 tisíc Josefů, v kraji je jich přibližně 15 700.
Toto jméno je na jihu Čech čtvrté nejčetnější – hned za Janem, Jiřím a Petrem.

Některé rodiny si z generace na generaci předávají rodinný šperk nebo třeba recepturu, u rodiny Kučerů z Českých Budějovic je to křestní jméno Josef. Toto jméno si tu předávají  z pokolení na pokolení už čtvrtou generaci. Nejstarším je 83letý praděda Josef Kučera, který dal před 57 lety totéž jméno svému synovi. Ten zas tomu svému, kterému je dnes 35 let.

„Měl jsem takový pocit, že by bylo dobré dát to jméno i svému synovi. Lepší jméno mě tehdy nenapadlo a také jsem se nemusel dlouho rozhodovat,“ vypráví s úsměvem 57letý Josef Kučera.

Zatím nejmladším Josefem je jeho čtyřletý syn a jak sám taťka říká, i u něj byla volba křestního jména jasná. „Mám kolem sebe hodně lidí, kteří mají jména, která nevíš, jak vyslovit. Josef pro mělo bylo jméno, které se dá skloňovat dvaceti, třiceti způsoby a je to takové mezinárodní jméno. Jose nebo Giuseppe. Svou roli ale samozřejmě sehrálo i příjmení Kučera. Hodí se to k tomu,“ říká 35letý Josef Kučera. Současně s tím ale prozrazuje i druhý důvod.

Čtyři generace Pepíků. Na fotce jsou se shora 83letý Josef Kučera, 57letý syn Josef, 35letý Josef, nejmladšímu Pepíčkovi jsou čtyři roky.Zdroj: Jiří Tvaroh

„Moje manželka Alenka viděla v mých očích ten pohled tygra, že bych chtěl mít doma Josefa,“ směje se Josef Kučera. „Tehdy jsem věděla, že nemá cenu do toho zasahovat. Když budeme mít druhé dítě, tak si mohu jméno vybrat,“ doplňuje jeho manželka Alena. Na otázku, jestli by tak v případě holčičky připadalo v úvahu jméno Pepina, oba shodně odpovídají: „Pepina by byla zajímavá možnost, za nás ale spíš ne.“

Dát synovi jméno Josef, to je nepsané pravidlo

Jindřichohradecko – V neděli oslaví svůj svátek všichni Josefové, Pepíčci, Joskové a Josífkové. Přestože se toto jméno neumisťuje na předních příčkách žebříčku u nově narozených dětí, jsou rodiny, kde se předává z generace na generaci.


Josef Kohout z Hůrek u Nové Bystřice.Zdroj: archiv rodinyDokonce již pátého Josefa v pokolení má rodina Kohoutových z Hůrek u Nové Bystřice. Josef Kohout sice pochází z Mladoboleslavska, ale již přes dvacet let spokojeně žije v České Kanadě. Vypráví, že do Hůrek se dostal při základní vojenské službě, zamiloval se zde do místní rodačky Zdeny. Spolu pak založili rodinu a narodili se jim postupně tři děti. Nejstarší syn dostal jméno po otci – Josef. Právě toto jméno se v rodině Kohoutových dědí z otce vždy na nejstaršího syna. „Josef se jmenoval již můj otec a spolu s manželkou jsme se rozhodli v tradici pokračovat. Nyní již tohle jméno nese pátá generace," říká pyšně Josef Kohout a vysvětluje, že stejným jménem se totiž honosí syn, vnuk a od minulého roku i pravnuk.

Na Jindřichohradecku žilo v roce 2015 podle statistik ministerstva vnitra 2028 Josefů a 65 Jozefů.

„Právě na něm by mělo být, zda tradice bude pokračovat. Na to si však ještě počkáme," usmívá se a dodává, mnohem více než na tradici jména záleží na tom, aby byli všichni šťastní a zdraví. „To je v životě přeci to nejdůležitější," upozornil. Velké oslavy svátku Kohoutovi i přes velký počet oslavenců nepořádají. Rodina totiž žije na různých místech republiky a všichni se sejdou jen výjimečně. „Když však tato chvíle nastane, tak to stojí za to. Neznamená to ale, že se tento svátek ignoruje. Jistě si popřejeme po telefonu či internetu. I nějaký ten dárek oslavenci dostanou," uzavřel Josef Kohout.

Josef Lazarov nejmladší ze Starého Města pod Landštejnem.Zdroj: archiv rodiny

V rodině Lazarovových ve Starém Městě pod Landštejnem se jméno Josef dědí již ve čtvrté generaci. Jarka Lazarovová vysvětlila, že Josef je její manžel a také sedmiletý syn. „Manželův tatínek a také jeho děda ale byli Jozefové se „z", pocházeli totiž ze Slovenska. Bohužel už oba zemřeli," vysvětlila s tím, že vybrat jméno pro syna bylo snadné. „Bylo hned jasné, že to bude Josef po manželovi. O jiném jsme ani neuvažovali. Chtěli jsme pokračovatele, aby byla další generace Josefů a byli bychom rádi, kdyby to pokračovalo dál," dodala s úsměvem. Její manžel Josef Lazarov je se svým jménem spokojený. „To jméno se nám líbí, také proto jsme ho dali i synovi a jsem rád, že se dědí z otce na syna a pokračuje tak dál. Byl bych rád, pokud syn bude mít jednou také syna, aby mu dal stejné jméno. Je to u nás takové nepsané pravidlo," říká.

Rodinný rodokmen

Pátou generací Josefů v rodině Josefa Škopka z Vacova na Prachaticku je jeho tříletý syn. „Bylo to jasné rozhodnutí, pokud by to byla holčička, jméno si vybere manželka, pokud syn, tak je jméno jasné," směje se Josef Škopek. Ten sám si dokonce dělá rodokmen, v tuto chvíli má zmapovanou svou rodinu až do roku 1730.
„Nikdy dříve tolik generací se stejným jménem v rodokmenu nefiguruje," poznamenal. Jemu samotnému by se líbilo, kdyby i syn za řadu let pokračoval v tradici, která je v rodině nastolená. „Rozhodně ale nebudu syna do ničeho nutit, bude to jeho vlastní volba, jak pojmenuje jednou své dítě, i když bych byl rád, kdyby se v rodině objevil šestý Josef v pořadí. Otázkou je, jaké budou třeba trendy ve jménech," doplnil.