Zprávu o smrti Miloše Velemínského Deníku v neděli večer potvrdila náměstkyně jihočeského hejtmana pro sociální oblast Lucie Kozlová. S vyhlášeným pediatrem se přátelila řadu let. „S panem profesorem jsem se poprvé setkala jako osmnáctiletá vyjukaná maminka, když jsem ležela na neonatologickém oddělení se svým synem, o kterého se pan profesor staral. Na jeho dotaz při vizitě: „Co to čtete?“ jsem odpověděla: „Maturitní otázku z českého jazyka, protože zítra maturuji.“ Usmál se, popřál mi u maturity hodně štěstí a na tuto historku si vzpomněl při našem opětovném setkání v roce 1998, tentokrát jako kolegové na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity,“ vylíčila Lucie Kozlová s tím, že tak vzniklo 26leté přátelství.

„Jeho nesmírnou pracovitost vystihuje i náš poslední pracovní oběd, přesně v jeho duchu ani minuta nazmar, při kterém jsme se domlouvali na textu do knihy o rodičích samoživitelích. Vždy jsem ho vnímala jako velmi vstřícného, laskavého a empatického člověka, kterému záleželo na jeho dětských pacientech,“ řekla o Miloši Velemínském Lucie Kozlová s tím, že jeho rozverný pozdrav „Ahoj kočko, jak se máš, děláš něco, neflákáš se?“ jí bude velmi chybět.

Profesor Miloš Velemínský.
Zemřel Miloš Velemínský. První v republice zavedl intenzivní péči o novorozence

Pediatr Miloš Velemínský se zasloužil také o zachování lékařské pohotovosti v Třeboni. „Přišla jsem s panem profesorem do kontaktu v červenci roku 2008, kdy se rozhodl, že založí lékařskou službu první pomoci pro obyvatele Třeboně, protože hrozil její zánik a on tehdy řekl, že přece Třeboňáky bez pohotovosti nenechá. Takže se do toho pustil s takovou vervou, že se stal zakladatelem, ředitelem a statutárním orgánem lékařské pohotovostní služby a já jako sestřička, potažmo jako manažer a vedoucí sestra jsem mu slíbila, že mu s tím pomůžu,“ zavzpomínala Denisa Nováková a dodala, že v srpnu roku 2008 vznikla pohotovost v Seifertově ulici a rok poté se přesunula do prostor na Palackého náměstí, kde slouží do současné doby.

Miloš Velemínský byl podle ní nejen výjimečný lékař, ale i člověk. „Vždy jsem na něm obdivovala, že přišlo dítě, ať bylo jakkoliv nemocné, tak se vždy zajímal nejen o něj, ale i o rodiče a ptal se, co je u nich nového, co manželka, manžel. Měl rád, když bylo všechno v pořádku a velmi těžce nesl, když se například některá z maminek rozvedla. I když předal svoji pediatrickou ordinaci v Třeboni panu doktoru Prokešovi, tak se vždy snažil být nápomocný,“ řekla Denisa Nováková s tím, že profesor Velemínský měl obrovskou oporu ve své manželce.

Lékařská služba první pomoci Třeboň oslavila deset let.
Lékařská služba první pomoci v Třeboni oslavila 10 let

Sestřičkou v pediatrické ordinaci Miloše Velemínského v Třeboni je už několik let Petra Sklenářová. Ráda vzpomíná na to, jak si ji vybral. “Bylo to, když jsem končila mateřskou a přišla k němu před pěti lety s nemocným synem. Pan doktor ho vyšetřil, podíval se na mě a zeptal se, jestli u něj chci pracovat. Můj muž se mě tehdy po příchodu domů zeptal, co je synovi a já jsem mu řekla, že vlastně nevím, ale mám práci,“ pousmála se Petra Sklenářová.

Práce byla pro Miloše Velemínského posláním. „Bylo mu jedno, kolik je hodin, rodiče mu mohli zavolat v jakoukoliv denní i noční dobu. V jeho zájmu ale nebylo jen léčit choroby. Uměl totiž poradit a porozumět každému, kdo za ním přišel. Učil všechny být rodiči, správnými rodiči. A mnoho z nich za ním chodilo i pro výchovné rady,“ poznamenala Petra Sklenářová.

Spolu s uznávaným pediatrem měla plány, které chce dotáhnout do konce. „Trápila ho dnešní pediatrická situace a rozmáhající se obezita u dětí. Sám byl od mala silnější a děti se mu často smály, proto se rozhodl pomáhat v tomto směru. Docházím na školení ohledně obezity dětí a byli jsme domluveni, že až skončí pediatrickou praxi praktického lékaře, bude pokračovat v tomto směru. Od ledna jsme na tom společně pracovali,“ přiblížila Petra Sklenářová. Po domluvě s rodinou odborníka chce jeho přání naplnit.

Jedním z oceněných Jihočechů je profesor Miloš Velemínský, který žije a ordinuje v Třeboni a přednáší na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.
Vyznamenaní Jihočeši: pediatr a padlí vojáci

Miloš Velemínský měl kromě své pediatrické praxe řadu aktivit a docházel také několikrát týdně vyučovat na Zdravotně sociální fakultu Jihočeské univerzity. S vysokou školou spolupracoval od roku 1991. Byl děkanem i proděkanem a zapojoval se i do vědecké a publikační činnosti. „Pan profesor žil fakultou a žil s fakultou. Měl zaměstnance i studenty jako svoji další rodinu. Prožil u nás řadu let a jeho srdce bylo rozdělené mezi péči o své malé pacienty a další část jeho velkého srdce byla zdravotně sociální fakulta, její studenti i vyučující. Byl to člověk laskavý a vstřícný, který měl rád lidi. Pomoc nabízel vždy a každému, a to nejen medicínskou, ale i lidskou,“ zavzpomínala děkanka zdravotně sociální fakulty Ivana Chloubová.

Rádi ho měli i studenti. „Pan profesor od nich znalosti vyžadoval, protože věděl, že profese, pro které naše studenty připravujeme, potřebují pracovníky, kteří budou zodpovědní a svědomití a musí mít jak teoretické, tak praktické znalosti i dovednosti. Podával studentům ruku v tom, jak těchto znalostí nabýt,“ řekla děkanka a doplnila, že profesoru Velemínskému nikdy nebyla lhostejná zpětná vazba od studentů. „Například v rámci studentského hodnocení výuky zaznělo, že pana profesora není ve třídě slyšet. Potkala jsem ho následně na chodbě s megafonem a ptala se ho, kam si ho nese. Odpověděl mi, že mu studenti napsali, že ho neslyší, tak si vzal pomocný nástroj. Na to jsem mu řekla, že ho tak budou slyšet i další učebny vedle,“ zmínila humornou vzpomínku Ivana Chloubová. Podle jejích slov i kolegů pedagogů byl Miloš Velemínský vzorovou osobností vysokoškolského učitele.

Rodina, blízcí, přátelé, kolegové i veřejnost se s Milošem Velemínským naposledy rozloučí ve čtvrtek 21. března 2024 ve 14 hodin ve farním kostele Panny Marie Královny a sv. Jiljí v Třeboni.