Když nestačila slova, lidé stavěli proti tankům svá těla.

Další dvě mimořádná vydání z 21. srpna jsou ale již přímo nabita aktuálními informacemi. Region je zděšen vpádem vojsk Varšavské smlouvy do republiky.

A tak vcelku poklidné zpravodajství, jak například pokračují záchranné práce na hradu Landštejn, jehož tvář se mění a zatím si vyžádala na 3917 brigádnických hodin, či o novém japonském víceúčelovém automatu, který má nahradit ruční práci při pletení sítí ve Strmilově, střídají téměř okamžitě fotografie a příběhy lidí, kteří se staví do cesty přijíždějícím tankům a nechápavě posílají okupanty domů.

„Ráno jsem se vzbudil po páté hodině, protože jsem jezdil do práce vlakem. Překvapila mě v rádiu zvláštní zpráva o tom, že okupační vojska vstoupila na naše území. V práci nám ředitel oznámil situaci a poslal nás domů. Nikdo nevěděl, co vlastně bude,“ vzpomíná na tento den například Václav Struska ze Suchdola nad Lužnicí, který v té době pracoval v Nové Vsi jako frézař.

O nejtěžších chvílích našeho národa hovoří titulek prvního mimořádného vydání Jihočeské pravdy, které mělo uzávěrku 21. srpna v 7.40 hodin za zvuku státní hymny. Slova nabádají ke klidu a vyzývají občany, aby nepodléhali panice a nevytvářeli fronty před obchody a čerpacími stanicemi.

Mezi „ohlasy z okresů“ je zpráva, že od nočních hodin zasedalo předsednictvo OV KSČ, které se plně postavilo za vládu, parlament i prezidenta, a že sekretariát má spojení s celým okresem.

Později se objevuje informace, že na OV KSČ v Jindřichově Hradci jednali tři sovětští důstojníci s okresními představiteli celkem hodinu a deset minut. „Na žádost jindřichohradeckých funkcionářů sovětští důstojníci slíbili, že uvolní komunikace a stáhnou se do prostorů vyhrazených československou armádou,“ říká zpráva. Poté putují protesty z různých míst okresu na velvyslanectví pěti zemí Varšavské smlouvy, jejichž vojska vstoupila na území republiky, přidává se mládež, sportovci . . .

„Pražské jaro bylo slibné, byla to snaha zdokonalit socialismus a odpoutat se od Ruska. Jenže tam měli vždy samoděržaví a nikdy nepoznali demokracii,“ říká k roku 1968 někdejší reportér Jihočeské pravdy František Hešík z Cepu (na snímku).