Zamýšlíme se nad Mistrem Janem nejenom z pohledu církevního, ale i světského.

Pravidelní účastníci, kterých bývá kolem třiceti, se zaposlouchají do slov o historické postavě, zazpívají si starou píseň "Hranice vzplála tam na břehu Rýna…", letos jsme si zazpívali i chorál "Kdož sů Boží bojovníci", pomodlí se modlitbu Otče náš, stráví spolu v tichém zamyšlení necelou dopolední hodinu. Přicházejí členové různých hradeckých církví, řadoví občané, Mistr Jan Hus spojí na chvíli lidi nevěřící s věřícími.

Všechny účastníky tohoto setkání ale již nejméně 14 let (scházíme se takto již od roku 1996) trápí skutečnost, že zájemců o tak důležitou postavu našich dějin je tak málo. Kde jsou občané Jindřichova Hradce? Proč nepřijdou? Proč jsou tak lhostejní?

Již několikrát jsem na tyto otázky musela odpovědět pokrčením ramen. Jednu odpověď jsem v posledních dnech našla a napíši ji vám všem. Doma u televize, ale mám pocit, že nejvíce lidí je v místních nákupních centrech. To je náš dnešní svět.

V písni Hranice vzplála se říká, že mistr Jan je nejslavnější Čech a chlouba všech Čechů. Text písně je z roku 1925. Po roce 2000 tomu tak již zřejmě není. Je nám to všem velmi líto. Snad se váš vztah k této postavě našich dějin v příštích letech změní.

A tak vám, kteří jste se nemohli či nechtěli setkání u pomníku zúčastnit, posílám několik mistrových citátů:
Duši nezahubí smrt, nýbrž špatný život.
Nesnesitelnou se stává zlovůle, je-li chválena.
Jsi-li postaven nad lidmi, pamatuj, že nad tebou je Bůh.
Soudíš-li lid, pomni, že i ty budeš souzen od Boha.
Ve větším nebezpečí je ten; kdo soudí, než ten, kdo je souzen.
Chceš-li mít volno pro svého ducha, buď chud, anebo se chudému aspoň podobej.
Největší vládou je vládnout sobě.
Nádhera a peníze tě nepřiblíží Bohu, ale co tě činí Bohu rovným, je vědění, kterým Boha poznáváš.

Farářka Jana Valsová - Menšíková