Tomáš Radil (37) miloval motorky a tato láska ho málem stála život. „V roce 2005 jsem odjížděl z letiště v Tchořovicích domů a hned na první křižovatce mi tam z vedlejší komunikace vjela nějaká paní v autě. Už jsem to neubrzdil,“ vzpomíná.

Jeho Suzuki GSXR 750 byla na odpis. A málem i Tomáš – rozdrcené obratle TH čtyři až osm a zlomeniny v celém těle. Stehenní kost, obě zápěstí a sériové zlomeniny žeber. K tomu propíchnutá plíce a bezpočet pohmožděnin. Vše zná ale jen z vyprávění, protože milosrdný mozek vzpomínky na ten den vymazal.

Probral se za dva týdny. Týden byl v Českých Budějovicích, pak ho čekal několikaměsíční pobyt v Motole. A řada operací a rehabilitací. Všichni lékaři odvedli obrovský kus práce. Bohužel, na své vlastní nohy se už Tomáš nepostavil a nikdy se už nepostaví. Bere to sportovně a s úsměvem. „Jasně, že se vám život totálně obrátí, ale mám skvělou přítelkyni, dvě krásné děti, práci v Blatné a nyní i elektrický skútr, takže procházky s rodinou budou delší a lehčí. Nemám důvod se mračit, vždyť žiju.“

Díky Nadačnímu fondu Srdce pro Strakonice získal Tomáš Radil elektrický tříkolový skútr. Díky němu se může svojí rodině i přes následky nehody a upoutání na invalidní vozík více věnovat.

Tomáš Radil měl před 15 lety vážnou nehodu. Zůstal na vozíku.Zdroj: Archiv DeníkuErika Feitová, družka a autorka nápadu pořídit elektrický skútr: „Viděla jsem článek na facebooku, Petra Kurschová tam dávala nějaký příspěvek, že na základě rozhodnutí vybere adepta, kterému její nadace skútr dá. Loni v prosinci jsem tam napsala, že bych byla ráda, kdyby skútr vyhrál Tomáš, protože svůj měl rozbitý. V té době jsem byla těhotná s naším druhým dítětem, chodila jsem na procházky sama a dávalo mi to hrozně zabrat. Kdyby skútr získal, mohli bychom chodit na procházky všichni jako rodina. Petra se ozvala, byla se na nás podívat a vybrala nás. I když jsme skútr moc chtěli, přemlouvala jsem ji, aby ho dala jedné holčičce, která ho potřebovala víc. Jenže ho nakonec odmítla. Tomáš to všechno vůbec nevěděl, a když jsem mu skútr ukázala, by hrozně šťastný. Každý druhý by se rozplakal, ale Tomáš nikdy nebrečí. Jen když krájí cibuli.“

Petra Kurschová.Zdroj: Archiv T. RadilaPetra Kurschová, Srdce pro Strakonice: "Při jedné zkoušce šatů loni na podzim mi moje klientka nabídla elektrický invalidní vozík po svém manželovi, který před dvěma lety skonal. Většina mých klientek ví, že jsem založila Nadační fond Srdce pro Strakonice, tudíž mne ani její nabídka nezaskočila. Mne jen vždy zaskočí lidská dobrota a nezištná pomoc. Vím, že paní měla svého manžela velmi ráda a obětavě se o něj starala spolu s rodinou. Darovat takovou věc byla i pro ni velmi významná citová záležitost. Vnímala jsem, že nedaruje jen vozík, ale daruje i kus emocí, vzpomínek a naděje na lepší život obdarovanému. Pokorně a se slzami jsem tento dar v hodnotě desítek tisíc přijala.

Výzva zabrala

Nyní nastala ovšem technická stránka věci, jak vozík odvézt a kam. Kdo zajistí servis? Jelikož mám skvělé zkušenosti se širokou veřejností ohledně pomoci pro náš fond, obrátila jsem se 18. listopadu přes Facebook na Strakoňáky s prosbou o servis a převoz. Za malou chvíli mi došlo několik doporučení a nabídek. Ale jen jedna z nich byla i s odvozem. Napsal mi pan Miroslav Němec, který pracuje tady v našem muzeu a ve volném čase opravuje auta, motorky a veterány. Hned jsme se domluvili. Pan Míra vše aktivně zařídil, ještě i s tatínkem dojeli pro vozík a odvezli na dílnu do Zálesí u Vacova. Za pár dnů mi napsal, že vše prošel a kromě baterií je vše zkontrolované a v pořádku. Jen ty baterie je potřeba dokoupit. Ovšem baterie jsou velmi drahá položka a uvědomovala jsem si, že pro člověka s postižením bude částka převyšující 10 000 korun příliš. Nabídla jsem tedy 17. prosince vozík opět přes FB, zda by o něj měl někdo zájem s tím, že se pokusím domluvit s budoucím majitelem alespoň na částečné úhradě baterií. Sešlo se mi okolo 20 zájemců.

Musí pomáhat!

Přání paní majitelky bylo, aby vozík pomohl velmi výrazně nějaké rodině. Nu, jenže z příběhů, které ke mně doputovaly, bylo moc těžké vybrat. Všichni by ho potřebovali jako sůl, to mi věřte! Všem bych ho chtěla dát a zlepšit jim žití. Nakonec jsem vybrala slečnu (15 let). Rodiče byli nadšeni, vozík by byl pro jejich dceru velmi užitečný, mohla by jezdit ven a delší trasy. Jenže u slečny asi zafungovala puberta, nevím, ale postavila si hlavu a vozík odmítla. Byť neradi, rodiče s díky odmítli, a tak druhá rodina byla v Kocelovicích.

Paní Erika mne oslovila s příběhem, který s Vámi pohne. Tomáš, její manžel, byl sražen na motorce – upozorňuji ne jeho vinou - a po všech záchranných operacích a rehabilitacích skončil na vozíku. Po nějaké době se seznámil s paní Erikou, která v tu dobu studovala Pedagogickou fakultu v Praze. Narodila se jim dcera Monička a když mi psala na výzvu ohledně darování vozíku, měla dva měsíce do porodu druhého miminka. Navštívila jsem je a bylo rozhodnuto úplně. Žijí velmi skromně a přitom krásně, láska a pokora je cítit z celého domečku. Především jsem tam našla naplnění přání paní majitelky….vozík pomůže zlepšit žití nejen postiženému, ale celé rodině. Bude moci vyrazit s rodinou ven na vycházku. Může jet s dětmi, až budou větší. Teď jsou tyto vycházky pouze na Erice. Tomáš se s manuálním vozíkem do přírody moc daleko nedostane, prakticky jen na dvorek.

Vozík jsme letos 24. února dovezli opět s panem Miroslavem Němcem a jeho kamarádem Lukášem Vlčkem na místo a předali jej. Teď zbývaly baterie. Rodina s čerstvým miminkem nebyla schopná vydat tolik financí. Vyhlásila jsem tudíž 6. března sbírku na baterie. Teď přišlo velké ALE. Zlaťáky se začaly pomalu scházet, jenže přišel Coovid - 19 a bylo vše paralyzováno. Jen díky pravidelným dárcům, kterým mnoho a mnohokráte děkuji i touto cestou, jsme mohli baterie rovnou zakoupit a zkompletovat tak celý vozík!

S každým člověkem, kterému Srdce pro Strakonice pomáhá, vždy hledáme cestu k lepšímu žití a ještě vznikají i nádherná přátelství. V tomto případě jich vzniklo hned několik a moc si toho vážím.

Dovolte mi tedy ještě jednou poděkovat všem, kdo se účastnili a přispěli třeba i jen pozitivní myšlenkou, aby se projekt povedl."