Kromě nich je zde k vidění i mnoho dalšího: více jak třicet motocyklů z různých zemí, dvanáct dámských strojů a jeden chlapecký. Jen samotná československá výroba je zde pak zastoupena patnácti různými výrobci motocyklů a motokol. Na stěnách tříd pak visí více než 1200 výrobních štítků z různých kol a motocyklů nebo 195 rozet z bicyklů. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál…

Jak to začalo
Před několika lety měl Milan Vocílka z Horní Radouně dovolenou a nevěděl, co dělat. Začal přemýšlet o své sbírce veteránů a najednou se mu vše rýsovalo v jasných barvách – založí muzeum.

„Vzal jsem si papír a tužku a začal sepisovat všechny plusy a minusy svého nápadu. Kupodivu převážily plusy, i když dnes bych to asi viděl jinak. Šel jsem tedy za manželkou a řekl jí o svém nápadu. Víceméně jsem to postavil tak, že jinak budu muset polovinu sbírky prodat," vzpomíná Karel Vocílka.

Že by manželka byla hned od začátku projektem muzea nadšena, to se říct nedá. „Souhlasila, až když jsem slíbil, že výměnou za muzeum přestanu kouřit, což jsem doopravdy dodržel a peníze ušetřené za cigarety vrážím do chodu muzea," směje se Milan Vocílka, který kvůli svému snu neváhal dokonce ani navštívit lidového léčitele, aby mu s odvykáním kouření pomohl.

„Považoval jsem to za pitomost, ale sáhl mi na hlavu a od té doby je s kouřením konec."
Manželčina podmínka tak byla splněna a muzeu nestálo nic v cestě.

Pomáhá celá rodina
Štěstím pro Milana Vocílku je nejen tolerantní a ke všemu svolná manželka, ale i tři synové, kteří se jaksepatří „potatili" a bezvýhradně sdílejí otcovu lásku ke všemu, co je cítit benzínem.

Milan, Ondra i Filip jsou prý pro chod muzea nenahraditelní. „Zajišťují jeho provoz, a to zejména o prázdninách. Dříve se nejvíce angažoval Milan, ale ten je teď na vysoké škole v Maďarsku, takže štafetu logicky převzal prostřední Ondra. Do aut i motorek je blázen po mně. Ze začátku 
si vždy nějaký ten stroj půjčoval na cesty do školy, ale teď si zrenovoval vlastní škodu 100. Což je pro nás dříve narozené úplně běžné auto, ale mladí 
v něm už vidí čistokrevného veterána. Stejně je na tom 
i Michal, syn Pavla Soukupa, který se mnou muzeum provozuje a má zde umístěné velké množství exponátů. Jen 
s tím rozdílem, že ten si dělá starou felicii," vysvětlil Milan Vocílka.

Student gymnázia Ondřej opravdu obětuje muzeu nejednu volnou chvilku. „Provádím tady hlavně o prázdninách. Baví mě to, takže ani nevadí, že tu strávím tolik času," tvrdí Ondra.

Jen synové ale nestačí 
a hlavně v začátcích se museli zapojit celé rodiny obou provozovatelů včetně manželek. „Nejvíce mě všichni proklínali při mytí oken v bývalé škole, na které nikdo nesáhl snad třicet let," směje se Milan Vocílka. Že nadšení je nakažlivé, o tom není pochyb 
a motorová kola zcela pohltila obě rodiny. Přidalo se dokonce i něžné pohlaví.

„První se přidala Eliška, dcera Pavla Soukupa, a dnes jezdí na dámském motorovém kole dokonce i jeho žena. Mimochodem, dámských motorek máme u nás dvanáct a jedná se pravděpodobně o největší sbírku,"  podotkl Milan Vocílka.

Co je k vidění
Dnes se v muzeu nachází na 72 historických motorek, 45 kol 
a řada dalších dobových doplňků. „Je to hodně dotovaný koníček a bez podpory a pochopení rodiny by to nešlo," přiznává Milan Vocílka s tím, že něco pochází z jeho sbírky 
a další exponáty jsou od kamarádů. Jeho kolega Pavel Soukup zde vystavuje celou expozici strojů s motorem značky Sachs, která je označována za největší sbírku 
ve světě.

Velké oblibě se těší i recesistická Hujerova naučná stezka, na které se setkáte 
s nevšedními vynálezy a kuriozitami. „Byl to nápad mých kamarádů motorkářů a exponátů stále přibývá. Tím posledním jsou například lyže pro zatáčení doprava," směje se provozovatel muzea a jeho žena Hana dodává: „Když jsme vymýšleli Hujerovu stezku, což je jedna z expozic, tak byly zrovna Vánoce, u nás se pořád dokola pouštěl film Marečku, podejte mi pero 
a manžel stopoval čas. Prostě žádné pohádky."

Kromě takzvaných „železných" exponátů, je muzeu možné zhlédnout i různé tematické výstavy. Letos to byly fotografie, které mapovaly tuzemskou historii vozů značky Bugatti  a na jaře se návštěvníci mohou těšit na obrazy Petra Hošťálka, jenž je známým malířem veteránů. Zkrátka, nápady ani energie 
v Horní Radouni nechybí. Zvláště, když se spojí celá rodina.