Dvaadvacetiletý Štěpán Pillerz Jindřichova Hradce studuje již třetím rokem na Pražské konzervatoři obor populární zpěv a skladba. Kromě toho učí hudební výchovu na základní škole v Neratovicích a působí v muzikálech Jedna noc na Karlštejně a Romeo a Julie. Spolu s ním tam vystupuje i šestnáctiletáLucie Pragerová.Narodila se sice v Táboře, ale celý svůj život bydlí v Jindřichově Hradci. Jejím největším koníčkem je právě zpívání a hlavně muzikál.

Štěpán Piller:

Jak jste se dostal k roli v muzikálu?

Nejprve mě o konkurzu informovala profesorka zpěvu Hana Fryčová. Zaujalo mě to, a proto jsem se začal připravovat. Byl jsem z toho nervózní, protože jsem doposud neměl žádné muzikálové zkušenosti. Nakonec to vyšlo, pozvali mě do druhého kola a následně mi oznámili, že mě přijali. Je to pro mě úspěch. Do konkurzu se hlásilo totiž 160 lidí a vzali nás asi čtyři.

Co vás na té práci zaujalo?

Zpěv studuji už tři roky, ale zatím jsem neměl možnost uplatnit své dovednosti v praxi. Baví mě, že se zde prolíná jak pěvecká část, tak tanec i herectví.

Jaké jsou vaše role v muzikálech?

V jedné noci na Karlštejně hraji osobní stráž Karla IV. a jsem jedním ze zbrojnošů, kteří celou noc pátrají a hledají na hradě ženy. V muzikálu Romeo a Julie patřím do klanu Kapuletů. Poctou pro mě je, že mě navíc obsadili do role lékárníka jako understudy. To znamená, že mám roli perfektně nazkoušenou a v případě nečekané události jsem schopen zastoupit svého kolegu.

Musí to pro vás být čest, že vybrali právě vás.

Byl jsem velmi potěšen a zároveň překvapen, protože jsem v kolektivu nový. Myslel jsem si, že to nabídnou někomu, kdo v souboru působí déle. Zřejmě jsem režiséra a produkci zaujal. Jsem za to vděčný, je to pro mě obrovská zkušenost.

Popsal byste nám, jak probíhá zkouška muzikálu?

Zkoušeli jsme ho celkem asi tři měsíce. Vzhledem k tomu, že studuji v Praze, musel jsem na Hlubokou čtyřikrát týdně dojíždět. To bylo hodně vysilující. Zkoušelo se celý den. Také jsem to musel časově skloubit se školou a prací. Zkoušky pro mě byly zpočátku fyzicky náročné. Naše choreografka Petra Parvoničová nás vůbec nešetřila. Dále jsme se museli naučit šermovat, nakorepetovat všechny hudební party a v neposlední řadě s režisérem vše naaranžovat.

Také jste působil v televizi.

Ano, zahrál jsem si ve třetí řadě seriálu Gympl s ručením omezeným, která se natáčela vloni touto dobou. Z jistého úhlu pohledu by se dalo říct, že zkušenost byla velmi podobná. Také jsme tančili, zpívali a měli drobné herecké výstupy, jen s tím rozdílem, že nás zabírala kamera.

A jaké jsou vaše plány do budoucna?

Muzikál mě začal hodně bavit, a proto uvažuji nad tím, že bych ho šel studovat. Kdyby to náhodou nevyšlo, nevadilo by mi zůstat u učení hudební výchovy.

Lucie Pragerová:

Studujete Obchodní akademii v Jindřichově Hradci a zpíváte. Jak jdou tyto dvě věci dohromady?

Původně jsem uvažovala, že půjdu na konzervatoř. Předtím jsem si ale chtěla vystudovat něco, co pro mě bude znamenat větší jistotu. Mít záložní plán. Kdybych později nemohla třeba zpívat nebo se neobjevila práce v muzikále, pracovala bych jako ekonom.

V muzikále ale hrajete už třetím rokem.

Ano, začala jsem jako dítko ve třinácti letech. Tenkrát jsem prošla konkurzem, kdy jsem si mohla zahrát jak v Hluboké nad Vltavou, tak v pražském divadle Broadway. Začínala jsem tehdy muzikálem Casanova, kam jsem se dostala hlavně díky producentovi Zdeňku Piklovi. Zariskoval a prosadil si do obsazení dvě třináctileté holky, které získaly roli dospělých. Dokonce jsme byli muzikál Casanova představit i v Jižní Korei.

Jak dlouho se vůbec zpěvu věnujete?

Zpívám odmala, ale intenzivně jsem začala v roce 2010. Od té doby jezdím za učitelkou Miroslavou Veselou, sólistkou Jihočeského divadla, do Českých Budějovic. Jsem s ní moc spokojená. Hodně mi pomohla i s výrazem a naučila mě i techniky operního zpěvu. Dvakrát jsem se zkoušela také přihlásit do Základní umělecké školy v Jindřichově Hradci, ale neprošla jsem přijímacím řízením.

I přesto jste se do muzikálů dostala. Kde účinkujete letos?

Jedná se o dva muzikály, a to od Jednu noc na Karlštejně a o Romeo a Julie od Zdeňka Bartáka, které se uvádějí na Hluboké nad Vltavou.

Jak moc obtížné je všechno skloubit?

Když to porovnám, musím říct, že zkoušky v Praze byly náročnější. Už jen kvůli tomu, že jsem musela vstávat skoro dva měsíce ve čtyři ráno. V Praze navíc vyžadovali větší kvalitu a dokonalé a sjednocené výrazy. Muzikál režíroval Filip Renč. Byl na nás přísný, ale jsem mu vděčná. Patří mu velký dík. Spolupráce s ním mi dala opravdu hodně. Časově náročnější je to potom ve školním roce. V říjnu navíc budu opět jezdit do Prahy, protože budeme reprízovat Casanovu.

Dokázala byste popsat pocity z letošních zkoušek muzikálů?

Největší procento úspěchu tvoří náš kolektiv. Funguje hodně dobře. Za tři roky společného hraní jsme si zase blíž, a to je to nejdůležitější. Dobrá atmosféra se odráží i na našich vystoupeních.

Na závěr nám prozraďte, jaké jsou vaše plány do budoucna.

Zatím to nechávám otevřené. Moje názory se pořád mění. Pokud by to šlo, ráda bych se věnovala zpěvu. Uvidím, kam mě osud zavede.

Lucie Schmiedová