Dlouhých jedenáct let bylo rychlé občerstvení v historické starorůžové budově, kam dříve chodívali jak řidiči autobusů, tak i pracovníci drah, ale i dělníci a cestující na svačiny či obědy, uzavřené. Nyní se našli nadšenci, kteří oživili slávu někdejšího bufetu.

„Byl to okamžitý nápad. Seděli jsme tady vedle u čerpací stanice, přemýšleli, co dál dělat a dívali se na bufet, který byl k pronájmu. A začali jsme jednat," říká jednatel Stanislav Kučera, který si bufet se svou přítelkyní pronajal. Dvojici doplňuje kuchař Josef Sangl.

Nadšení však vystřídala tvrdá realita. Dva měsíce intenzivní práce. V kuchyni nánosy mastnoty a špíny, popraskaná potrubí vody a topení, počmárané zdi a zdevastované sklepní prostory od nevítaných nocležníků, kteří zde našli střechu nad hlavou.

„Je to návrat bufetu ve stylu retro. Otevíráme v šest hodin ráno, aby si zde mohli lidé, kteří dojíždějí a chodí do práce, dát snídani, polévku či párek. Na poledne připravujeme dvě polévky, jedno meníčko a pět hotových jídel. Přes den zde najdou zákazníci drobné občerstvení, výrobky studené kuchyně a je možnost i rozvážení obědů, jako to bylo dřív," doplnil Stanislav Kučera s tím, že se bufet teprve rozjíždí, ale už má své stálé hosty, kteří se sem po letech vracejí.

Bufet je součástí historické budovy autobusového nádraží, která je zrcadlově převrácenou kopií nádražní budovy Českých drah a původně sloužila úzkokolejce. Poté sloužila jindřichohradeckému ČSAD jako administrativní budova PaM, tedy platů a mezd. A po revoluci zde vznikl Hotel u Města Vídně. Poté, co ho nájemci opustili, objekt chátrá.

Již jednou dominanta autobusového unikla pomyslného hrobníkovi z lopaty, když ministerstvo kultury na žádost spolku Přátelé starého Jindřichova Hradce vyhlásilo objekt technickou památkou. Díky tomuto kroku nebylo možné v prostoru spodní části autobusového nádraží realizovat záměr objekt zbourat a vybudovat zde obchodní centrum.