Na opravu kostela se složili farníci z okolí

Na počátku třicetileté války, kdy v něm bylo přijímáno podobojí, byl velmi poškozen. K jeho opravě došlo v letech 1642 a v roce 1672 byl rozšířen o chrámovou loď. Nynější podoby nabyl v roce 1876, kdy byla rozšířena loď chrámu o tři metry a byla přistavěna ke kostelu věž s hodinami.

Farníci sáhli do vlastních kapes

K větší opravě kostela došlo v roce 1965, kdy zároveň byly znovu dány do chodu věžní hodiny. Současně s tím byl rozšířen hřbitov a založen urnový háj. V roce 1970 byly v kostele instalovány varhany, které byly zakoupeny z příspěvků místních občanů i občanů okolních obcí. Součástí farnosti je fara, která byla na místě původním postavena v nynější podobě v roce 1861.
Kostel svatého Víta se  opravoval  také loni. Došlo k tomu v průběhu  léta  a  podzimu.
Se zaplacením rekonstrukce pomohli také farníci z celého okolí. Ve sbírkové akci  po  přifařených  obcích  se  vybralo  více  než  400 tisíc korun. „Podílely se na tom všechny Radouně i občané. My za obec jsme jsme přispívali sto tisíc korun," říká starosta Kostelní Radouně  Ladislav Ayrer, který je s provedenou opravou velmi spokojený. „Opravdu, moc se mi to líbí," potvrzuje.
Bez pomoci obyčejných lidí, kteří neváhali přispět z vlastní kapsy na obnovu kostela, by k žádné rekonstrukci ale nedošlo. „Farnost by prostředky na tak velkou opravu neměla, takže je skvělé, jak velký ohlas měla sbírka u lidí. Jen díky nim se oprava uskutečnila," uvedla vikariátní  technička  z jindřichohradeckého  proboštství Magdaléna  Horvátová. Opravy zahrnovaly kromě odvodnění a opravy fasády a omítek také restaurování štukových paspart kolem oken v zákristii, plastiky anděla na jižní straně kostela a restaurování slunečních hodin. Celkem opravy stály přibližně 2,8 milionu korun. Farníci přispěli částkou 412 tisíc, a pomůže nám i dotace ze Státního zemědělského intervenčního fondu," doplnila.

Tajemná pověst halící kostel

Kostelenský farář kdysi kázal v kostele. Při kázání zahlédl pod kazatelnou čerta, který se mu posmíval. I rozzlobil se farář na čerta a chtěl ho potrestat, proto mu uložil, aby na některém z okolních kopců vystavěl kostel, a to dříve než skončí ranní pobožnost slovem „amen".
Čert se jako divý hnal z kostela na západ a vyhledal kopec nejvyšší. V potu a v šílené rychlosti mu přibývá zdivo a zdá se, že farář sám sebe napálí. Již končí poslední práci, zvedá obrovský kámen, který měl zakrýt střechu kostela. V tom zaslechne až sem poslední farářovo slovo „amen". To čerta tak polekalo, že kámen upustil. Balvan   se řítí na kostel, bourá jej  a  z kopce se valí kameny a slyší  farářův smích.
Potrestaný čert usedá na jeden ze zbylých kamenů na kopci a pláče. V kameni, na kterém tak dlouho seděl, vytlačil čert důlek. Proto kopec na němž se čert pokoušel kostel stavět, byl nazván „Čertův kámen". Kámen s mělkým dolíkem, na kterém čert seděl najdeme na vrcholu kopce a pod ním hromadu kamení a balvanů, zbytky podle pověsti nedostavěného a zbořeného kostela.

Ladislav Holický, Petra Jouzová