Nejdříve bych vás chtěla poprosit, zda byste se mohl lidem nějak představit. Říkal jste mi, že jste pracoval 20 let v manažerských funkcích. Můžete čtenářům přiblížit vaši dosavadní práci, ve kterých oborech jste zastával manažerské funkce?
Ano, od konce osmdesátých let jsem pracoval v manažerských funkcích, a to především v akciové společnosti MOTOR JIKOV a později v akciovkách MOTOR JIKOV GROUP. Nejprve jsem byl obchodním ředitelem a pozice to nebyla jednoduchá – otevírali jsme se světu, ztráceli jsme staré trhy a snažili se získat nové. Několik let jsem byl ředitelem pro strategii celé skupiny a pak se soustředil na podnikání skupiny v Soběslavi. Posledních pět let jsem byl ředitelem divize Auto akciové společnosti MOTOR JIKOV Strojírenská v Soběslavi. Mnohokrát jsem se ocital v pozicích krizového managementu, kde jsem řešil otázky budoucnosti společností ve velmi obtížných situacích. Je mi 55 let, vystudoval jsem právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a trvalo to poctivých 5 let. Doktorát práv jsem získal tamtéž.

Hned na začátek mám otázku, zda budete chtít využít pomyslných sto dní „hájení“?
Nějaký čas na přípravu našich konkrétních návrhů a řešení potřebovat samozřejmě budu, o sto dnech hájení jsem ale záměrně s nikým nemluvil, nepočítám s nějakými pardony. Jsem zvyklý pracovat pod tlakem.

Abychom předešli fámám a spekulacím, musím se zeptat, jak jste byl mezi členy představenstva navržen nebo krajem osloven? Na základě čeho si myslíte, že jste byl vybrán právě vy?
To je otázka pro akcionáře, kteří mě zvolili do představenstva nemocnice, ne pro mne. Byl jsem osloven jako krizový manažer a jako člověk, který se umí poměrně rychle orientovat v problémech a řešit je.

Myslíte si, že ekonomika je v nemocnici na prvním místě nebo byste upřednostnil zájem pacienta? Jaké jsou vaše priority?
Ptáte se člověka, který se řadu let živil obchodem, který musel hledat nové zákazníky v Západní Evropě i Americe. A našel je, protože zákazník byl a je pro mne na prvém místě. Naším zákazníkem zde je pacient, ten tedy je a bude na prvém místě. Bez kvalitního personálu, který svoji práci dělá rád, zákazníka neuspokojíme. Takže personál je velmi důležitý. Jenže bez fungující ekonomiky bychom postupně ztratili možnost svoji práci dělat a o pacienta pečovat. Takže i já na ni budu klást velký důraz.

Teď trochu odlehčeněji, jaký si myslíte, že jste pacient?
Když mě trápí lehčí choroba, jsem pacientem špatným. Neposlouchám dobré rady, že je třeba chorobu vyléčit v klidu a po překonání prvního náporu nemoci většinou utíkám do práce. Když se ale dostavila choroba těžší, poslouchal jsem na slovo.

Vím, že je brzy, ale můžete už nyní prozradit čtenářům něco ze svých plánů, změn a investic, které hodláte v nemocnici realizovat?
Jsem tu pouze pár dní, na to je opravdu brzy. Nechci dnes slibovat a za čas se vymlouvat. Při přípravě těchto věcí se ale budu řídit principy, o nichž jsem mluvil v odpovědi na čtvrtou otázku.

Stihl jste za krátký čas, po který jste v nové funkci, už poznat některá oddělení?
Ve středu jsem převzal dokumenty od bývalého předsedy Jana Mlčáka. Ve čtvrtek jsme měli dvě zasedání představenstva. Na prvním jsem byl zvolen a na dalším jsme si stanovili se členy představenstva úkoly, které budeme plnit. V pátek jsem prošel celou hospodářskou budovu. V úterý budeme mít primářskou poradu, kde se seznámím se všemi primáři. V nejbližší době samozřejmě navštívím všechna oddělení a blíže se seznámím s prostředím a personálem.

Máte nějaké další priority nebo připomínky, které byste hned na začátku vašeho působení ve funkci předsedy představenstva chtěl zmínit?
Nyní ne, ale můžeme se k této otázce po čase vrátit.