Josef Novák se učí již potřetí v životě chodit.Zdroj: Archiv Josefa Nováka„V ložnici bylo najednou plno lidí. Záchranářka řekla jediné: Mozková cévní příhoda, a započal můj boj s časem. Rychle do sanitky a už jsme uháněli do Českých Budějovic,“ vypráví dnes Josef Novák. Z nemocnice si pamatuji slova pana doktora: „Dobré bylo, že otok mozku nebyl velký,“ říká muž, který je částečně ochrunutý. „Hlava zůstala netknutá, zrak, sluch, myšlení, vzpomínky, kompletní minulost, psaní, mluvení, to zůstalo díkybohu v pořádku,“ líčí.

Dnes děkuje své manželce, která ho od roku 2019 denně cévkuje. „Mám chromou ruku a nedokážu to. V jindřichohradecké nemocnici jsem již cvičil třikrát denně. Týden jsem ještě makal na rehabilitaci v Budějovicích a odtud mě ležícího odvezli před Vánoci v roce 2018 do Rehabilitačního ústavu Kladruby. Tam mi byla mi přidělena postel a invalidní vozík, na kterém jsem se pohyboval tři měsíce po areálu,“ přidává.

V lednu 2019 vstal poprvé z vozíku. „Byl to úžasný, fantastický pocit,“ vzpomíná. Poté, co se vrátil domů začal na sobě tvrdě pracovat. „V chůzi jsem již pokročil a začal jsem chodit jeden až dva kilometry denně. Jenže jsem upadl a zlomil si kyčel. Operovali mě v jindřichohradecké nemocnici. Všem, kdo mi pomohli, chci moc poděkovat. Vím, že na sobě musím pracovat až do smrti. Uvědomil jsem si, že se učím chodit již potřetí,“ ohlíží se Josef Novák. Do budoucna chystá knihu o tom, co prožil. „Do roka ji chci mít hotovou,“ věří důchodce.