„Začalo to tím, že focení byl můj koníček. Z něho se ale postupem času stala spíš pravidelná činnost,“ sdělil Havlík.

Začátky

S focením Milan začal již v prvním ročníku na střední škole. „To jsem měl svůj první digitální foťáček, který už momentálně nefunguje. Byl akorát tak do kapsy, takže jsem ho tahal všude s sebou a fotil vše, co mě napadlo. To mě hodně bavilo,“ vzpomíná. Asi po roce a půl už si pořídil lepší fotoaparát. Pomalu se začínal zdokonalovat, což bylo vidět i na jeho fotkách. „Pořád jsem ale fotil spíš takový nudný věci jako kytičky a domečky. Foťák byl trošku větší, tak se ani nedal všude nosit,“ popisuje Havlík.

V této době už měl také vystaveny některé z jeho fotografií v bývalé kavárně Art Café. „Znal jsem se s majitelkou. Věděla, že fotím, a tak jsme se domluvili na výstavě několika fotek. Nejprve to byl pouze výběr, pak fotky z Říma,“ vysvětluje Milan.

Focení soutěže Miss

Dalším Milanovým mezníkem bylo focení Miss Jindřichohradecka 2007, jíž pořádá agentura Newstyle Jany Holcové „Jana mi nabídla novou práci. Určitě mi tak v mých začátcích hodně pomohla tím, že mi věřila. Mohl jsem se tak dostat k té zajímavější práci. Přece jenom pro fotografa znamená nafocení katalogu zajímavou práci,“ hodnotí.

Pro Milana to byla první větší akce, z níž přicházely také ale obavy a strach. „Nevěděl jsem, do čeho jdu. Bylo potřeba zpracovat dokument z celého průběhu akce a je jasné, že jsem se bál, aby z toho něco bylo. Hlavním účelem bylo nafotit akci, a to se nakonec povedlo báječně,“ říká. Po této akci začal od Jany Holcové získávat čím dál více práce.

„Fotil jsem i módní přehlídky a lidé se pomalu dozvídali o mé činnosti. Přicházely mi nabídky přes léto nafotit svatby, přes zimu pak převážně plesy. Mezitím jsem samozřejmě nafotil i různé kalendáře a portréty,“ sdělil Havlík. Dnes Milan fotí sice skoro úplně všechno, až na krajiny, květiny a zvířata, na to je prý ještě dost mladý.

„Baví mě fotit lidi, například být půl dne s modelkou v ateliéru a jen fotit. Miluju totiž práci s lidmi, poznávat je,“ prozradil. „Naplňuje mě ten proces focení, ale tím to samozřejmě nekončí. Další tři až čtyři dny musím v počítači fotky třídit a upravovat, a pak často nestíhám. Spousta lidí tohle nevidí, ale opravdu to nekončí tím, že stáhnu fotky do počítače. Tak to pro mě spíš začíná. Chci, aby fota vypadala skvěle, tak to trvá déle,“ pokračuje.

Sbírání zkušeností

Své zkušenosti získal Milan především z internetu. Nikdy nebyl na žádném kurzu o fotografování, vše vyčetl nebo se to naučil samostudiem a praxí.

„Ledaco se dá najít na internetu. V začátcích jsem vkládal fotky do internetové galerie, kde je pak další uživatelé komentují, napíšou ti, co se jim líbí, nelíbí,“ radí začátečníkům. V posledním ročníku na střední škole se Milan zúčastnil soutěže FestArt, kde obsadil druhé a třetí místo v kategoriích barevná a černobílá fotografie. Ve stejném roce se také zúčastnil rakousko-německo-české soutěže Sprichcode, kde získal čestné uznání poroty za soubor svých fotografií.

„Chtěl bych se ještě více zlepšovat, jít dopředu, aby se moje fotky líbily, proto to přece dělám,“ dodává Havlík.

Lucie Schmiedová