Jak vysvětlila Kamila Mráčková z Hasičského záchranného sboru JčK, v době distanční výuky, zavírání školek a škol, poté, co byly zastaveny i exkurze na stanicích, bylo nutné začít dělat preventivně výchovnou činnost úplně jinak, než bylo zvykem. A tak vznikli Kartoňáci. „Jsou to pětiminutové šoty vždy na nějaké téma, například požár doma, bezpečné koupání, bruslení, tísňové volání či rozdělávání ohně v přírodě,“ vyjmenovala. Zatím je dokončeno osm dílů. Každým provází diváky Anička a její bráška Jenda. „Anička je ta chytrá, co všechno ví, a Jenda ten, co se ptá a občas taky zlobí,“ dodala Kamila Mráčková. Kartoňáci samotní jsou vyrobení, jak jinak, z kartonu. Jak známo, karton ale nemluví a aby malé děti namlouvali dospělí hasiči, to bylo rychle zamítnuto. „Počáteční potíže, kdy se nám nepodařilo z našich čtyřicetiletých hlasů udělat hlasy dětské, jsme překonali a naverbovali jsme na tuhle prácičku studenty třeboňského gymnázia. Holt ani hasiči nezvládnou všechno,“ dodala Kamila Mráčková s úsměvem.

V Třeboni opravili knihovnu posledního z Rožmberků. Zámecká lékárna tak dostala zpět genius loci.
Duch Petra Voka v Třeboni znovu ožije. Zámecká lékárna odhalí jeho poklad

Kartoňáky se nakonec podařilo úspěšně natočit. Samotní mladí protagonisté jsou nadmíru skromní, až stydliví, ale natáčení Kartoňáků si prý užili. „Namluvit Kartoňáky byla celkem zábava, hodně jsme se při nich nasmáli. Hlavně když jeden z nás udělal nějaký přeřek a snažil se to rychle napravit nebo mu vypadl hlas,“ říká Filip Mráček. S úsměvem popsal, jak třeba jednou odehráli celý díl a až na konci si všimli, že jeho spolužačka drží celou dobu loutku Aničky obráceně, zády k dětem.

Filip Mráček namluvil Kartoňáka Jendu. „Jendovi je pět let, mě je třináct, ale mám celkem pisklavější hlas, takže to šlo. Jenda se mi líbil tím, že se pořád na něco ptá a taky trochu zlobí. Mám mladšího bráchu, tak jsem celkem zvyklý,“ poznamenal. Kromě namluvení Jendy maloval Filip Mráček také kulisy. „Jako malý kluk jsem měl rád dřevěné loutkové divadlo, vymýšlel jsem si pohádky, hrál jsem si je. Velmi rád kreslím a překresluji, ale Kartoňáci byli pro mě premiéra,“ vysvětlil a dodal: „Jsem celkem stydlín, ale v Kartoňácích nejsem vidět, jen slyšet, a to mi zas tak nevadí.“

Ilustrační foto.
V lese u Třeboně našli ostatky ženy, která se ztratila loni v dubnu

Premiérou bylo účinkování v roli Aničky i pro Emu Lívanskou. „Byla velká sranda, nebylo to takové to nucení, hrát srandovně. Užili jsme si to a hráli jsme s úsměvem na tváři,“ okomentovala. Ema se ke spolupráci s Hasičským záchranným sborem dostala díky svému spolužákovi Filipovi. Ten vysvětlil, jak to celé vlastně vzniklo. Hasiči jej totiž provázejí celý život. „Nejdříve pracovala u hasičů jen máma, teď už i táta. A když hasiči sháněli dětské hlasy na namluvení Kartoňáků, tak jsme si s mojí nejlepší kamarádkou Emou řekli, „Proč ne?“ a šli jsme do toho,“ pokračuje ve vyprávění student třeboňského gymnázia. Sám byl již dříve u vzniku jiných výchovných projektů hasičů. „Vždycky, když něco hasiči tvořili, třeba omalovánky, skládačky, tajenky, tak jsem byl takový pokusný králík. Já to vyzkoušel a pak to šlo ven,“ popisuje.

V otázce, jestli jeho kroky v budoucnu povedou ve šlépějích rodičů, má ale celkem jasno. „Ježiš né, ani náhodou. Ve škole mě baví matika, fyzika a španělština. Chci studovat matiku na Karlově univerzitě v Praze,“ přednesl přesvědčivě svůj záměr.

Kartoňáci se nyní postupně dostanou do mateřských školek a základních škol, aby pomáhali s výukou a výchovou k bezpečnému chování.