Rodačka z Jindřichova Hradce Jitka Ludvíková se věnuje psaní knih.Spisovatelka Jitka Ludvíková přichází s novinkou, která je tentokrát určená opět spíše ženám. Po knížce pro děti o Hortensii Malinové se mohou dámy těšit na Zakázané uvolnění. Sama autorka říká, že je to nekonvenční mix satirických povídek, které mají jedno společné téma. Je jím láska, láska z mnoha úhlů pohledu, láska za hranou. Některé z povídek mají podle Jitky Ludvíkové humoristický nádech, jiné hořkosladký náboj a některé prý čtenáře dovedou k slzám. Všechny však mají nečekanou pointu. Víc pak prozradila Jitka Ludvíková v rozhovoru.

Co si představit pod názvem Zakázané uvolnění?
Zakázané uvolnění je podle mého určitě něco za hranou. Pro mě osobně cokoli proti pravidlům. Vtip je v tom, že každý z nás máme ta pravidla jiná a někdy stačí jen krůček vedle a jsme za hranou, aniž bychom to plánovali. Pro někoho to může být nevěra, pro jiného láska, zrada nebo vražda. V knize Zakázané uvolnění chci ukázat, že to může být skutečně cokoli, jde jen o to, že každý máme tu pomyslnou hranici někde jinde. Někdy je zajímavé podívat se, co všechno by se v našem životě změnilo, kdybychom šlápli o kousíček vedle. Moje kniha vám to umožní. Co může být v životě nebezpečné, v literatuře může být zábavná hra. A já si ráda hraji.

Můžete prozradit, co vy osobně berete jako „zakázané uvolnění“? Nikoli tedy v hokejové terminologii…
Popravdě, ačkoli velmi ráda sleduji hokej, narodila jsem se přece v Jindřichově Hradci, asi bych nenašla správná slova pro popis hokejového pojmu „zakázané uvolnění“. Ale abych odpověděla na vaši otázku, co je pro mě zakázané uvolnění, bude nejlepší, když si přečtěte mou knihu, tam to všechno je. Pravda je, že sama velmi nerada mantinely překračuji, ale velmi ráda si v mysli hraji s představou, co by se stalo, kdyby se šláplo o kousíček vedle. Samozřejmě jako většina žen, mám jako zakázané uvolnění dva kusy dortu po novoročním předsevzetí zdravého životního stylu. A různé podoby lásky…

Co vás tentokrát inspirovalo k napsání nové knihy?
Jsou to všechny drobné momenty, ze kterých se skládá můj život, lidé, které potkávám, slova, která se ke mně dostanou. Historky, fórky, drby. Vše mě velmi ovlivňuje a inspiruje. Poslední dobou za mnou známí stále častěji přicházejí s náměty, ať už ze svého života nebo od svých přátel se slovy: to bys mohla napsat. A já si říkám: A proč ne? To vše je kousíček skládanky, který propojím s osobní zkušeností a fantazií a vznikne kniha. Psaní je vlastně hra.

Chtěla byste se někdy stát postavou z vaší knihy?
Popravdě, nechtěla bych prožít to, co se děje postavám v mých knihách. Celkem jim dávám zabrat. Můj život je oproti tomu celkem všední a mám to tak ráda. Každý si myslí, jak autoři nemají pestrý život, ale soudě podle mých zkušeností, opak je pravdou. Náš život je obyčejný a je to tak dobře. Čím se možná lišíme, je náš bohatý vnitřní život. Nikdy se nenudíme a když ano, začneme přemýšlet nad další knihou.

A co bude vaším dalším dílkem?
Další kniha už je napsaná. Bude to detektivka. Už mám i název - Dotek minulosti. Jedná se o další případ spisovatelky Moniky Hrubešové, kterou čtenáři znají z předchozí knihy Nebezpečná hra. Tentokrát se v životě spisovatelky Monika Hrubešové objeví další muž z minulosti, díky kterému se stane aktérkou další nebezpečné hry. Děj se pro změnu bude odehrávat v Praze, v jednom velmi známém hotelu. Ovšem o napětí opět nebude nouze.

Jitka Ludvíková
Pochází z Jindřichova Hradce a žije v Praze. Po deseti letech nudné právnické praxe se začala věnovat svému velkému koníčku – psaní. V současné době má na kontě osm knih. Píše především humoristickou beletrii a vydává knihy pro děti.
Ve své nové knize Zakázané uvolnění se opět vrací ke čtenářsky atraktivnímu tématu, mezilidským vztahům. V souboru satirických povídek zkoumá hranice partnerských vztahů a nebojí se jít do extrémů. Mezi povídkami inspirovanými jejím životem nechybí ani ta, jak se seznámila s kolegou Michalem Vieweghem. Jak už je pro spisovatelku Jitku Ludvíkovou typické, i tato kniha je nabita emocemi a humorem.