Kliknutím zvětšíte
Na otázku, kolik psů prošlo jeho rukama, Rudolf Desenský odpovídá, že už to dávno přestal počítat. Momentálně se stará o sedmadvacet psů, z nichž je sedm jeho vlastních.
Převládají v azylu psi, kteří mají šanci vrátit se do „běžného života“ k nové rodině, nebo ti, co tu zůstanou na dožití?
Mnohem víc je tady psů na dožití. Lidé si často pořizují psy, na které nestačí, a u některých je pak obtížné umístit je do nového domova, i když jsou pod mým dozorem v pohodě.
Máte tady jen velká a obří plemena. Malí psi nepotřebují převýchovu?
Beru si velké psy, protože útulky se jich mnohdy bojí a nestačí na ně. Malé psy si spíš lidé vezmou. I ti ale mohou mít problémové chování a pokud lidé přijedou s jakýmkoli psem, rád jim pomůžu a pracuji s nimi.
Kolik je třeba času, respektive návštěv, abyste dokázal pomoci?
Je to různé. Většinou přijedou na dvě hodiny a za tu dobu zhruba ví, co mají dělat, případně se pak ještě někdy staví. Většinou lidé dělají jen školácké chyby a nedovedou se se psem domluvit. Já jim dám takový rychlokurz komunikace, což je základ. Je to o tom se navzájem pochopit, ne psovi vnucovat češtinu.
Mikroazyl Vlčáry pro velké a obří psy s problémovým chováním je možné finančně i materiálně podpořit. Informace najdete na www.vlcary.cz.
Stane se, že zájemci přijedou jen pro radu, ale nakonec u vás pes skončí v azylu?
Ano, občas přijedou lidé, kteří na psa opravdu nestačí, ale stává se to minimálně. Když je to malý pes, doporučím jim nějakou inzerci, když je to velký pes, dám ho do pořadníku a až budu mít místo, vezmu si ho. Je to případ třeba Ozzáka, se kterým majitelé původně přijeli jako klienti, ale po 14 dnech volali, že to nezvládají a skončil tady. Ozzák je v pohodě, ale nefungovalo jim to s paničkou, i to se může stát.
Líbí se mi vaše tvrzení, že chyba je vždycky na druhé straně vodítka, než obojek. Co je tou nejhorší chybou, kterou se může člověk na psovi podepsat?
Ano, je to vždycky tak, protože pes má snahu se domluvit. Nejčastější chybou, kterou lidé dělají, je, že se domnívají, že psovi coby štěněti někdo nahrál do hlavy češtinu a on rozumí. Tak to ale nefunguje. Nejdřív mu musím přiřadit slova – povely k úkonům, ukázat mu je, a pak můžu chtít, aby mi rozuměl.
Největší problém u psa je, když se po něm chce něco, s čím nesouhlasí. Pak záleží, jak máme postavenou rovnováhu mezi důvěrou a respektem.
Poznáme povahu psa už ve dvou měsících, když si ho vybíráme?
Člověk, který tomu rozumí, ano. Proto bychom s sebou měli někoho takového při výběru štěněte mít. Každý pes je jiný, i když je to stejná rasa nebo i vrh.
Poradit by určitě měl i dobrý chovatel…
Ano, ale kdo je dneska dobrý chovatel. Devadesát devět procent jsou množitelé, kterým jde jen o peníze, a zbylé procento jsou opravdoví chovatelé, kteří nedají štěně každému, kteří poradí, svého psa dál kontrolují a jsou s novým majitelem v kontaktu.
Jaký je váš názor na útulky?
Rozdělil bych útulky na víc skupin. Je stará lajna útulků, kde pracují lidé, kteří ví, co dělají. Pak jsou různé zájmové skupiny většinou amatérů, kteří nemají zkušenosti ani znalosti.
Pes z útulku – ano, nebo ne?
Jistě, proč ne. Stává se, že tam jsou psi úplně bez chyby. Jen jim třeba zemře majitel, ale jsou vychovaní. Takové doporučuji jako druhého psa, když už někdo jednoho má. Samozřejmě ale i tady musíme vybírat psa, který se k nám hodí.
Vzpomenete si na nějaký obtížný případ z poslední doby?
Nejtěžší případy jsou deprivanti. Teď tady mám dvě takové ségry. Byly pět let zavřené v kotci, majitelka je jednou za čas vypustila ven, jednu občas pohladila, druhou ne, protože se jí bála. Fenka neměla vazbu ani na vlastní paničku, natož na cizí. Obojek a vodítko poznaly až u mě. S takovými psy je to opravnu náročná práce na dlouhé hodiny, kdy si musíte dávat velký pozor a neudělat chybu.
Je víc právě těchto nesocializovaných, bojácných psů, nebo agresivních?
Nesocializovaných psů je hodně, akorát se to často nevidí, protože je lidé drží doma. Skrytá, ale nejčastější forma týrání psa je izolovat ho od světa.
Pokud je pes ustrašený, je to také problém, který je třeba rychle řešit, protože ve strachu se nedá žít. Navíc to narušuje nejen psychiku, ale i zdraví.
To znamená, že když se pes bojí vody, výtahu nebo rachejtlí, není to v pořádku?
Zdravý strach je v pohodě, ale fobie už je moc. Také mám fenku, která nechce do vody, tak ji nebudu nutit, ale pokud ji potřebuji vykoupat, tak se jí ptát nebudu. Když se ale pes bojí pohlazení, je to o něčem jiném.
Často mají psi strach z bouřky. Dá se s tím něco dělat i ve vyšším věku?
S bouřkou je to složité. Záleží i na páníčkovi. Když se sám bojí, je to těžké. Pokud je to někdo, kdo má bouřku rád, není to takový problém. Taky tady mám několik psů, kteří se bouřky báli, a dneska jsou v pohodě, protože já mám bouřku rád. Měl jsem tady i osmiletou bernskou salašnici, která brzy zvládla bouřku i ohňostroj.
Lidé často říkají, že to nejde. Já neznám slovo nejde. Je možná třeba velkého úsilí, ale jde všechno. S ovládáním psychiky musí začít člověk u sebe, protože svou psychikou ovládá i psa.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
