Historie výroby se zde datuje k roku 1870 a jeho otec a teta zde po revoluci znovuobnovili rodinnou tradici.

Jak sám říká, od malička mezi tkalcovskými stavy vyrůstal. „Nikdo mě ale nenutil, abych se tkaní věnoval, časem jsem k řemeslu došel sám, že to chci dělat,“ říká syn Zdeňka Kubáka, který ve firmě působí zhruba čtvrt roku.

Je absolventem Střední umělecko – průmyslové školy v Jihlavě. V oboru byl sám, jak se smíchem uznává, takový kohout, mezi samými holkami.

„Nikdy mi ale nevadilo, že je to spíš ženská práce. Ba naopak, tkalci byli dříve vždy chlapi a ženské materiál připravovaly. Vyzkoušel jsem si ve škole spoustu věcí, včetně pletení, háčkování, drhání, ale učitelky mě většinou tolerovaly, že budu tkát a nechávaly mě,“ vzpomíná na studia Filip Kubák.

Nyní má za sebou i roční praxi v Rakousku v jedné umělecky zaměřené dílně, kde se zpracovávala hlavně vlna. „Po škole jsem dostal grant od ministerstva kultury a na rok jsem pracoval v zahraničí. Tam jsme se seznámil hlavně s vlnou, ale tkaní mě baví víc, i když rád také zpracovávám materiál,“ přiznává Kubák.

Do rodinné firmy jako pokračovatel tradice přišel i s novinkami. Chce začít poskytovat nový servis v podobě barvené vlny na plstění pro další odběratele.