Jan Jirka se narodil v Táboře, většinu života ale prožil v Jindřichově Hradci. Byl nasazen v druhé světové válce a po jejím skončení si začal stavět dům v ulici Ruských legií, kde dosud bydlí. "Hlavně jsem se snažil postavit si dům, abych měl kde bydlet na stará kolena, to byla moje největší starost. Nečekal jsem, že mi někdo něco dá. Každý kámen, každou cihlu jsem měl nejmíň desetkrát v ruce," zavzpomínal vitální senior. I ve svých sto letech se o sebe sám postará, jen s občasnou pomocí syna. Nejraději sedává na lavičce v garáži, odkud se otevřenými vraty dívá na svou zahradu, sem tam se po ní projde a stará se o svých deset muškátů, které poctivě pěstuje už deset let. Na zahradě má také zasazené brambory, které rád pozoruje, jak rostou. Pěstuje je ale spíš pro radost než užitek, jak sám říká, obědy mu vozí sociální služba, a tak ani ty vypěstované brambory nestíhá sníst.
A jaký je recept na dlouhověkost? Pan Jirka přidává ten svůj. "Vždy jsem rád tancoval a jezdil do lázní, to mi dělalo radost. Jím všechno a každý den si dám jedno pivo a taky kefír, to jsou moje rituály," poznamenal jubilant.
Jan Jirka je nejstarším obyvatelem Jindřichova Hradce, respektive nejstarším mužem. V Jindřichově Hradci žijí ještě tři ženy starší sta let, nejstarší obyvatelkou je ve svých 102 letech paní Milada Hůlková.
