„Je už něco jako naše babička. Kolikrát se jí svěřujeme i s trably s klukama,“ říká Zdeňka.

Ta začala se svojí dobrovolnickou prací hned, jak nastoupila do táborské střední zdravotnické školy. Marie Kmínková, učitelka a koordinátorka dobrovolnické činnosti, totiž umí svá děvčata pro práci opravdu nadchnout. Zdeňka má v současnosti v G- centru na starosti v pořadí už třetí paní.

„Ta první skončila kvůli nedostatku času, ale druhá paní mi umřela. Je to, jako když vás opustí člen rodiny,“ připouští Zdeňka.

O to těžší bylo znovu se otevřít, navázat nové přátelství, vytvořit nové pouto. Se strachem, že znovu skončí.

„O paní Smetanovou jsme se začaly starat už s Mirkou dohromady. Jsme nerozlučné kamarádky už od prváku,“ vysvětlila Zdeňka.

Mirka nejdříve dojížděla z Pacova, a tak byla pro ni dobrovolnická práce nemožná. „Jakmile jsem ale přešla na internát, připojila jsem se ke Zdeňce.“

Ve dvou je to vždycky veselejší. Komunikace nevázne, když jedna chybí, zaskočí druhá. I proto je koordinátorka nominovala do kategorie jednotlivců jako dvojici. „Riskla jsem to. Nechtěla jsem je od sebe rozdělovat. Pracují společně a mám v nich velkou oporu,“ tvrdí Marie Kmínková. Přestože na škole působí mnoho dobrovolnic, ve třeťáku tuto bohulibou činnost velmi často opouštějí. „Tehdy studentky začínají chodit na praxi do nemocnice a mají toho hodně. Zdeňka s Mirkou ale pokračují, a to je podle mě důvod, proč by měly Křesadlo dostat.“

Ani maturitní ročník dívky od návštěv jejich svěřenkyně zřejmě neodradí. Tu hodinku si prý vždycky nějak najdou. Nejspíš by se jim totiž stýskalo. „Když byla paní Smetanová v nemocnici, chodily jsme ji obě navštěvovat i tam. Chyběla nám,“ míní Mirka.

A jak taková návštěva vypadá? „Nejdřív se vždycky zeptá, co jsme měli k obědu. Pak nám svůj jídelníček popíše ona. Pořád si povídáme. Za ten týden toho má vždycky tolik na srdci,“ poznamenala Zdeňka. V kurzu jsou i karty, Člověče, nezlob se anebo puzzle. A chybět nesmí projížďka po areálu i mimo něj.

Paní Smetanová má velké štěstí. Kromě její vlastní rodiny ji ještě každý čtvrtek navštěvují dvě budoucí zdravotní sestry. Dobrovolně a rády.