VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nikde nejsou doma. A přesto jim ke štěstí nic nechybí

Česká republika, jihovýchodní Asie - Zabalili si celé své životy do batohů a dali Evropě vale. Teď už osm měsíců cestují Asií a jsou šťastní. Jaké to je, žít neustále na cestě a mít kancelář třeba v houpací síti na pláži?

10.8.2018
SDÍLEJ:

Cesty jihovýchodní Asií přináší digitálním nomádům nové zážitky každý den. Foto: archiv autorůFoto: Foto: archiv autorů

Zkoušeli jste někdy sázet rýži na rýžovém políčku v Laosu? Užili jste si pohodlí VIP zóny na pivních slavnostech ve Vietnamu? Projížděli noční tmou na loďce po hladině řeky v Borneu, zatímco se všude kolem vás pohybují divocí sloni, krokodýli a opice? Tyhle zážitky jsou jenom nepatrným zlomkem toho, co na své nekončící cestě světem prožívají Lucie Foglová ze Studené na Jindřichohradecku a její franouzsko-italský přítel Jean-Baptiste Emmanuel Eric Di Raffaele (dále jen JB).

Kde a kdy přesně začíná tenhle příběh?
Poznali jsme se skoro před čtyřmi lety v Praze. JB je napůl Francouz a napůl Ital, a protože miluje Prahu, tak se tam tenkrát po své cestě po Evropě rozhodl nějaký čas zůstat. Našel si práci a mě a jeho pobyt v Čechách se protáhl na tři roky (smích). O větší dlouhodobé cestě jsme mluvili skoro od začátku, protože cestování oba milujeme. Start cesty byl pro JBho lehký, protože měl s dlouhodobým cestováním už zkušenosti, kdysi pracoval tři měsíce v Číně, pak skoro rok v Anglii, pak byl v Česku…

Pro mě byl start nejtěžší hlavně v tom finálním rozhodnutí, kdy jsem měla říct „ano“ na nákup letenky do Bangkoku v Thajsku. Věděla jsem, že si takovou cestu moc přeju, na druhou stranu mě sužovalo spoustu strachů a obav z takového rozhodnutí: co mi na to řekne rodina, co mi na to řekne můj zaměstnavatel a moji klienti. Hlavou mi běhala spoustu scénářů různých negativních situací, které by mohly nastat a to mě hodně stresovalo. Odvaha je ale strach, který se pomodlil, takže jsme to společně nakonec všechno překonali.

To jste plánovali, zůstat na cestě v Asii takhle dlouho?
Na začátku jsme měli plán na čtyři měsíce a pořád jsem se uklidňovala myšlenkou, že se můžu vrátit dřív, protože zpáteční letenku jsme neměli. No… nakonec jsme na cestě už 8 měsíců a na návrat zatím nepomýšlíme.

Dokážete vůbec plánovat do budoucna?
Do budoucna zatím plánujeme se ještě někam podívat, ať už po Asii nebo po jiném kontinentě. Lákala by nás jižní Amerika, pár Afrických zemí, ale také Austrálie a Nový Zéland. Nespornou výhodou je, že svět je kulatý a že všechny cesty vedou do Říma, takže se určitě nemáme kam ztratit. Velkou otázkou pro nás zůstává, kde bychom se chtěli usadit - jaký druh místa by to měl být, takže to zatím necháváme otevřené a uvidíme, k čemu nás tato cesta zformuje.

Teď mě zajímá, jak vypadá typický den v životě digitálního nomáda – tedy někoho, komu stačí k životu počítač, ze kterého může pracovat odkudkoliv na světě.
Typický den v životě digitálního nomáda je typický hlavně tím, že postrádá jakoukoliv rutinu, což může být občas velice náročné.

Skoro každý den se probudíme v jiné posteli, v jiném pokoji a často také s jinými lidmi, jednou za čas v nové zemi. Pak popřemýšlíme, jaké máme na ten den pracovní úkoly, jak moc jsou urgentní, abychom si určili v jakou hodinu je potřebujeme řešit – je totiž potřeba myslet na časový posun, který je v našem případě v Asii průměrně plus šest hodin.

Podle toho se pak řeší, co se bude ten den dělat v rámci volného času, který může vzniknout jak dopoledne (než se probudí Česko), tak odpoledne, protože se vyřešené úkoly naposílají do Česka na ráno. Koordinace práce a volného času je naším denodenním chlebíčkem a je to vlastně ta nejtěžší část, protože je nutné zohlednit vedle práce ještě to, že navštěvovaná místa mají otvírací hodiny, že západ ani východ slunce nepočkají, že ani organizované výpravy, autobus, vlak či letadlo na nás nepočkají, že kolem oběda jsou v tropických zemích opravdu tropy a tak podobně. Dalším typickým problémem je jídlo – kde je obchod, kde je restau-race/bistro, co nabízejí a kolik to stojí.

Typické je také to, že nemáme tolik času na sladké nicnedělání (typické italské „dolce far niente“), když nepracujeme, ani nejsme venku za přírodou a památkami, tak je nutné naplánovat další cestu, koupit dopředu letenky, hledat cestovatelské typy kam jet a co neminout, kde se ubytovat a navíc to všechno zkoordinovat s naším rozpočtem. Pak je velká výhoda, že jsme na to dva, nechápu, jak to dělají cestovatelé jednotlivci, protože samotné informování a organizace zabírají spousty hodin.

Spousta lidí si pod pojmem digitální nomád představí člověka, který si svobodomyslně putuje po světě, jen si užívá a občas odvede nějakou práci, aby mu přišly peníze. Bohužel ta realita je poněkud tvrdší a každý, kdo uvažuje nad tím, že se vydá cestou digitálních nomádů, by měl hluboce zvážit, jak moc je schopen se vyrovnat s nerutinou.

Co je, podle vaší zkušenosti, na takovém životě plus a co minus?
Pokud se do role digitálního nomáda dobře vžijete a nemáte problém s tou zmíněnou nerutinou, tak je skoro problém najít ty mínusy.

Plusem je to, že můžete poznat spoustu zemí a kultur a to ne z pohledu turisty, ale z pohledu cestovatele, kdy se více snažíte zařadit mezi místní, což vás může velmi obohatit, pokud jste k tomu otevření. Také zjistíte, jak daleko máte své hranice v různých situacích a rozhodně přijdete na to, že k životu nepotřebujete skoro žádné hmotné věci. Dlouhodobé cestování vám hodně otevře oči a spousta věcí vás začne neuvěřitelně inspirovat.

Objevíte, co pro vás má skutečně pravou hodnotu, a věřte, že hmotné věci to skutečně nejsou.

Nakonec se nám podařilo přece jen najít jeden jediný mínus, a tím je jídlo. V životě digitálního nomáda totiž často chybí jídelní řád a to ne z pohledu, že by se nenajedl, ale z pohledu, že často nemá moc na výběr, a pak se může lehce stát, že je jeho jídelníček velmi jednotvárný.

Ohromnou nevýhodou je pro nás to, že si nemůžeme normálně uvařit. Samozřejmě si můžeme zvolit ubytování s kuchyňkou, ale jsme na úplně jiném kontinentu, takže najít potřebné ingredience je většinou nemožné.

Nedá mi to se nezeptat. Co vám tahle cesta dala?
Tahle cesta mi hlavně otevřela oči v tom, jak dobře se u nás máme a jak moc to nevidíme a nebo nechceme vidět. Máme úplně všechno a stejně „by to mohlo být lepší“. Přitom v Asii ve většině zemí neteče z kohoutku pitná voda, existují místa, kde se elektřina zapíná jen na pár hodin denně, často jsme ubytovaní na místech, kde teče v koupelně jen studená voda, není splachovací záchod. A lidé v těchhle zemích nikdy neříkají, že by to mohlo být lepší…
Co na mě rozhodně zanechá nedozírné stopy, tak absolutní šok z toho, jak je znečištěné moře od plastů a jak si pod sebou ničíme naší planetu. Pláže jsou skutečně plné plastů, moře je plné plastů a vy se mezitím proplétáte na špičkách jak podivná baletka.

Asiati jsou experti na balení všeho do plastu, všechno vám zabalí extra do sáčku a do plastových tašek a u pokladny ještě přidají pár plastových brček, případně plastový příbor. Lidé tady pijí z PET lahví plastovým brčkem, aby se nedotýkali rty hrdla láhve. Všechno to pak končí na ulicích, za městy, v moři… Recyklace sem totiž bohužel zatím nedorazila…

Proto se snažíme přistupovat k recyklaci zodpovědněji – nosíme si bambusové příbory, sehnali jsme kokosové kartáčky na zuby, textilní tašku na nákupy. Momentálně se snažíme sehnat nerezové brčko a lahev na vodu, která by nebyla plastová.

Letět nad Borneem už vůbec není o přeletu nádherného deštného pralesa, ale o nekonečných lánech a nekonečně rovných cestičkách mezi palmami. Dokud člověk sedí doma a všechno to jen poslouchá z televize, rádia, internetu, tak si pomyslí, jaká je to hrůza a jde dál, ale když to na vlastní oči uvidíte a pocítíte, tak se vás to najednou nesmírně týká a už nad tím nedokážete tak rychle mávnout rukou…

Tahle cesta mě nesmírně zocelila po všech stránkách. Nejvíc v tom ohledu, že když člověk něco chce, tak s tím sám musí začít a ne čekat na „AŽ“

A co špatné zážitky? Potkaly vás nějaké?
Pokousání od štěnic. To bylo asi opravdu to nejhorší, protože to nás oba napadlo jako první. Občas se nám dějou nepříjemné věci, ať už je to dohadování se s lidmi, nemoc, nepříznivé přírodní síly, ale ve výsledku to není nic tak hrozného a hlavně cítíme, že nás to zase nějakým způsobem zocelí, posune, pomůže uvědomit si důležité hodnoty, vážit si, takže to pak zpětně také hodnotíme vlastně pozitivně.

No a ty nejlepší prožitky?
Nejlepších zážitků je samozřejmě strašně moc. Nejlepší zážitky se většinou týkají pomoci od dalších lidí. Jednou jsme se v odlehlé thajské vesničce chtěli podívat do jeskynního chrámového komplexu, a když jsme dorazili na místo, tak tam nebyl vůbec nikdo až na jednu thajskou rodinu. Anglicky trochu mluvil pouze sedmnáctiletý syn. Jeskyně byla zavřená, a proto nám rodina nabídla, že nás vezmou na korbu auta a provezou po okolí, jestli chceme. A tak jsme s nimi jeli. Vzali nás do nové jeskyně, která se teprve budovala, a domluvili se s dělníky, že nás pustí dovnitř, pak nás odvezli ještě na vyhlídku a ke chrámu kdesi v lesích, paní nám všem koupila ještě pití a strávili jsme s nimi příjemné tři hodinky. Nakonec nás odvezli k našemu hotelu.

V Laosu zase JB pomáhal místním v rýžovém poli sázet rýži, ve Vietnamu nás na pivních slavnostech pozvali do VIP zóny, kde se pilo zdarma a nakonec jsme odcházeli ještě s kartonem piv v plechovce jako dárek, v Kambodži nám zase paní v jedné pouliční restauraci vždy přilepšovala různými sladkostmi, Borneo (Malajsii a Indonésii) jsme skoro celé projeli stopem s tím, že jsme snad nikdy nestopovali déle než 3 minuty, na Filipínách na národní soutěži v tradičních tancích jsme se dostali do hlediště vedle porotců atd. Také máme štěstí, že se na různých místech náhodně nachomýtáme k různým slavnostem. Ale abych odpověděla konkrétněji, tak nejkrásnější zážitky máme v tuhle chvíli z Bornea, kde jsme se na pár dnů vydali do vesničky na kraji džungle a odtud jsme si vyjeli na několik ranních, denních či nočních výletů loďkou po řece v džungli - viděli jsme divoké slony, cibetku, tuporožce, spousty opic, krokodýli, volavky a tak dál. Úžasných zážitků máme opravdu spousty - vydalo by to na knihu.

Ta nejdůležitější otázka na konec. Nechybí vám domov?
Domov nám samozřejmě občas chybí. I když možná ani ne tak domov, jako ti lidé z našich domovů nebo jako některé druhy jídla. Věci nám nechybí – věcí je všude na světě až kam. Občas se člověku zasteskne po rutině, po tom, že uvaří, že uklidí. Nikdy by mě nenapadlo, že tyhle věci můžou člověku chybět.

Autor: Adam Hudec

10.8.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Učitel základní školy 26 020 Kč

Učitelé na základních školách pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami učitel/ka - speciální pedagog. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 26020 kč, mzda max. 33930 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: KONTAKT E-MAILEM NEBO TELEFONICKY 8:00-12:00hod;, - pracovní poměr na dobu neurčitou. Pracoviště: Základní škola, dačice, neulingerova 108, Neulingerova, č.p. 108, 380 01 Dačice. Informace: Martin Kotrba, +420 384 420 274.

Řemeslné práce - Řemeslné práce Truhlář 20 000 Kč

Truhláři (kromě stavebních) a pracovníci v příbuzných oborech dělník plastová výroba. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Vyučen v oboru. Orientace v plánech. Manuální zručnost. Pečlivost. Výběrové řízení. Životopisy zasílat na adresu společnosti.. Pracoviště: Agrico s.r.o., Rybářská, č.p. 671, 379 01 Třeboň. Informace: Radka Holá, +420 384 704 111.

Výroba - Výroba Obsluha strojů 17 000 Kč

Obsluha ostatních strojů a zařízení na výrobu, zpracování, uchování potravin a příbuzných výrobků dělník/ce v masné výrobě - narážky. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17000 kč, mzda max. 18000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: pracovní poměr na dobu 1 rok s možností prodloužení;, Požadujeme: vyučení v jakémkoliv oboru; manuální zručnost; flexibilitu; čistý trestní rejstřík;, Nabízíme: práci na hlavní pracovní poměr; zaměstnání v perspektivní a stabilní společnosti; nástup možný ihned po vstupní lékařské prohlídce; zaměstnanecké výhody; odpovídající finanční ohodnocení;, KONTAKT E-MAILEM: mzdy@krahulik.cz. Pracoviště: Krahulík-masozávod krahulčí, a.s. - 001, Masná, č.p. 480, 378 56 Studená. Informace: Milada Študentová, +420 567 145 142.

Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství - Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství 20 000 Kč

Chovatelé hospodářských zvířat (kromě drůbeže) pracovník v zemědělství - odšetřovatel/ka hospodářských a exotických zvířat. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Místo výkonu práce: Libořezy;, ŘP skup. T výhodou; morální bezúhonnost; pracovní poměr na dobu určitou 12 měsíců s možností prodloužení;. Pracoviště: Daně máca s.r.o. - 002, sídliště U Nádraží, č.p. 1140, 377 01 Jindřichův Hradec 1. Informace: Oldřich Máca, +420 777 166 282.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

ilustrační foto

K hradeckému gymnáziu se vyjádřila i bývalá studentka

Peloton mezinárodního závodu Okolo jižních Čech vloni zavítal do celé řady míst na území kraje a nejinak tomu bude i letos.

Okolo jižních Čech - seriál Deníku, 2. díl hejtmanka kraje Ivana Stráská

Kolbiště u Políkna hostilo parkurové závody

Jindřichův Hradec - Mezinárodní parkurové závody uspořádala jindřichohradecká Jezdecká stáj Robin. Na jejím kolbišti u Políkna bylo k vidění 114 jízd v pěti soutěžích postupně se zvyšující obtížnosti. Představili se koně a jezdci nejen z celé ČR, ale také z Rakouska.

Bouře přišla do lesů města Tábor

Tábor – Do funkce nového jednatele táborské Správy lesů nastoupil v dubnu Daniel Černý. Jak se ukázalo na posledním zasedání zastupitelstva, změna jednatele přinesla nejen bouřlivou reakci nespokojených zaměstnanců Správy lesů, ale vyvolala otázky, jak se v lesích hospodařilo dříve. Situaci neuklidnila ani nastalá kůrovcová kalamita.

Kempy jsou plné, jihočeské moře láká.

Lipensko – Nárůst hostů v některých kempech je až dvacetiprocentní. Někde dokonce musejí zájemce o přenocování odmítat.

Za lásku na dvou kolech dal celé stavební spoření

Strakonice – Do batohu vzal dvě tatranky, pití a se svojí kráskou Jawa 350 ISDN se postavil v sobotu na start takzvané malé šestidenní. Start i cíl - Strakonice. Čtyřiasedmdesátiletý František Horák už jede závod s oficiálním názvem Soutěž Šumavou letos podruhé.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT