VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nikde nejsou doma. A přesto jim ke štěstí nic nechybí

Česká republika, jihovýchodní Asie - Zabalili si celé své životy do batohů a dali Evropě vale. Teď už osm měsíců cestují Asií a jsou šťastní. Jaké to je, žít neustále na cestě a mít kancelář třeba v houpací síti na pláži?

10.8.2018
SDÍLEJ:

Cesty jihovýchodní Asií přináší digitálním nomádům nové zážitky každý den. Foto: archiv autorůFoto: Foto: archiv autorů

Zkoušeli jste někdy sázet rýži na rýžovém políčku v Laosu? Užili jste si pohodlí VIP zóny na pivních slavnostech ve Vietnamu? Projížděli noční tmou na loďce po hladině řeky v Borneu, zatímco se všude kolem vás pohybují divocí sloni, krokodýli a opice? Tyhle zážitky jsou jenom nepatrným zlomkem toho, co na své nekončící cestě světem prožívají Lucie Foglová ze Studené na Jindřichohradecku a její franouzsko-italský přítel Jean-Baptiste Emmanuel Eric Di Raffaele (dále jen JB).

Kde a kdy přesně začíná tenhle příběh?
Poznali jsme se skoro před čtyřmi lety v Praze. JB je napůl Francouz a napůl Ital, a protože miluje Prahu, tak se tam tenkrát po své cestě po Evropě rozhodl nějaký čas zůstat. Našel si práci a mě a jeho pobyt v Čechách se protáhl na tři roky (smích). O větší dlouhodobé cestě jsme mluvili skoro od začátku, protože cestování oba milujeme. Start cesty byl pro JBho lehký, protože měl s dlouhodobým cestováním už zkušenosti, kdysi pracoval tři měsíce v Číně, pak skoro rok v Anglii, pak byl v Česku…

Pro mě byl start nejtěžší hlavně v tom finálním rozhodnutí, kdy jsem měla říct „ano“ na nákup letenky do Bangkoku v Thajsku. Věděla jsem, že si takovou cestu moc přeju, na druhou stranu mě sužovalo spoustu strachů a obav z takového rozhodnutí: co mi na to řekne rodina, co mi na to řekne můj zaměstnavatel a moji klienti. Hlavou mi běhala spoustu scénářů různých negativních situací, které by mohly nastat a to mě hodně stresovalo. Odvaha je ale strach, který se pomodlil, takže jsme to společně nakonec všechno překonali.

To jste plánovali, zůstat na cestě v Asii takhle dlouho?
Na začátku jsme měli plán na čtyři měsíce a pořád jsem se uklidňovala myšlenkou, že se můžu vrátit dřív, protože zpáteční letenku jsme neměli. No… nakonec jsme na cestě už 8 měsíců a na návrat zatím nepomýšlíme.

Dokážete vůbec plánovat do budoucna?
Do budoucna zatím plánujeme se ještě někam podívat, ať už po Asii nebo po jiném kontinentě. Lákala by nás jižní Amerika, pár Afrických zemí, ale také Austrálie a Nový Zéland. Nespornou výhodou je, že svět je kulatý a že všechny cesty vedou do Říma, takže se určitě nemáme kam ztratit. Velkou otázkou pro nás zůstává, kde bychom se chtěli usadit - jaký druh místa by to měl být, takže to zatím necháváme otevřené a uvidíme, k čemu nás tato cesta zformuje.

Teď mě zajímá, jak vypadá typický den v životě digitálního nomáda – tedy někoho, komu stačí k životu počítač, ze kterého může pracovat odkudkoliv na světě.
Typický den v životě digitálního nomáda je typický hlavně tím, že postrádá jakoukoliv rutinu, což může být občas velice náročné.

Skoro každý den se probudíme v jiné posteli, v jiném pokoji a často také s jinými lidmi, jednou za čas v nové zemi. Pak popřemýšlíme, jaké máme na ten den pracovní úkoly, jak moc jsou urgentní, abychom si určili v jakou hodinu je potřebujeme řešit – je totiž potřeba myslet na časový posun, který je v našem případě v Asii průměrně plus šest hodin.

Podle toho se pak řeší, co se bude ten den dělat v rámci volného času, který může vzniknout jak dopoledne (než se probudí Česko), tak odpoledne, protože se vyřešené úkoly naposílají do Česka na ráno. Koordinace práce a volného času je naším denodenním chlebíčkem a je to vlastně ta nejtěžší část, protože je nutné zohlednit vedle práce ještě to, že navštěvovaná místa mají otvírací hodiny, že západ ani východ slunce nepočkají, že ani organizované výpravy, autobus, vlak či letadlo na nás nepočkají, že kolem oběda jsou v tropických zemích opravdu tropy a tak podobně. Dalším typickým problémem je jídlo – kde je obchod, kde je restau-race/bistro, co nabízejí a kolik to stojí.

Typické je také to, že nemáme tolik času na sladké nicnedělání (typické italské „dolce far niente“), když nepracujeme, ani nejsme venku za přírodou a památkami, tak je nutné naplánovat další cestu, koupit dopředu letenky, hledat cestovatelské typy kam jet a co neminout, kde se ubytovat a navíc to všechno zkoordinovat s naším rozpočtem. Pak je velká výhoda, že jsme na to dva, nechápu, jak to dělají cestovatelé jednotlivci, protože samotné informování a organizace zabírají spousty hodin.

Spousta lidí si pod pojmem digitální nomád představí člověka, který si svobodomyslně putuje po světě, jen si užívá a občas odvede nějakou práci, aby mu přišly peníze. Bohužel ta realita je poněkud tvrdší a každý, kdo uvažuje nad tím, že se vydá cestou digitálních nomádů, by měl hluboce zvážit, jak moc je schopen se vyrovnat s nerutinou.

Co je, podle vaší zkušenosti, na takovém životě plus a co minus?
Pokud se do role digitálního nomáda dobře vžijete a nemáte problém s tou zmíněnou nerutinou, tak je skoro problém najít ty mínusy.

Plusem je to, že můžete poznat spoustu zemí a kultur a to ne z pohledu turisty, ale z pohledu cestovatele, kdy se více snažíte zařadit mezi místní, což vás může velmi obohatit, pokud jste k tomu otevření. Také zjistíte, jak daleko máte své hranice v různých situacích a rozhodně přijdete na to, že k životu nepotřebujete skoro žádné hmotné věci. Dlouhodobé cestování vám hodně otevře oči a spousta věcí vás začne neuvěřitelně inspirovat.

Objevíte, co pro vás má skutečně pravou hodnotu, a věřte, že hmotné věci to skutečně nejsou.

Nakonec se nám podařilo přece jen najít jeden jediný mínus, a tím je jídlo. V životě digitálního nomáda totiž často chybí jídelní řád a to ne z pohledu, že by se nenajedl, ale z pohledu, že často nemá moc na výběr, a pak se může lehce stát, že je jeho jídelníček velmi jednotvárný.

Ohromnou nevýhodou je pro nás to, že si nemůžeme normálně uvařit. Samozřejmě si můžeme zvolit ubytování s kuchyňkou, ale jsme na úplně jiném kontinentu, takže najít potřebné ingredience je většinou nemožné.

Nedá mi to se nezeptat. Co vám tahle cesta dala?
Tahle cesta mi hlavně otevřela oči v tom, jak dobře se u nás máme a jak moc to nevidíme a nebo nechceme vidět. Máme úplně všechno a stejně „by to mohlo být lepší“. Přitom v Asii ve většině zemí neteče z kohoutku pitná voda, existují místa, kde se elektřina zapíná jen na pár hodin denně, často jsme ubytovaní na místech, kde teče v koupelně jen studená voda, není splachovací záchod. A lidé v těchhle zemích nikdy neříkají, že by to mohlo být lepší…
Co na mě rozhodně zanechá nedozírné stopy, tak absolutní šok z toho, jak je znečištěné moře od plastů a jak si pod sebou ničíme naší planetu. Pláže jsou skutečně plné plastů, moře je plné plastů a vy se mezitím proplétáte na špičkách jak podivná baletka.

Asiati jsou experti na balení všeho do plastu, všechno vám zabalí extra do sáčku a do plastových tašek a u pokladny ještě přidají pár plastových brček, případně plastový příbor. Lidé tady pijí z PET lahví plastovým brčkem, aby se nedotýkali rty hrdla láhve. Všechno to pak končí na ulicích, za městy, v moři… Recyklace sem totiž bohužel zatím nedorazila…

Proto se snažíme přistupovat k recyklaci zodpovědněji – nosíme si bambusové příbory, sehnali jsme kokosové kartáčky na zuby, textilní tašku na nákupy. Momentálně se snažíme sehnat nerezové brčko a lahev na vodu, která by nebyla plastová.

Letět nad Borneem už vůbec není o přeletu nádherného deštného pralesa, ale o nekonečných lánech a nekonečně rovných cestičkách mezi palmami. Dokud člověk sedí doma a všechno to jen poslouchá z televize, rádia, internetu, tak si pomyslí, jaká je to hrůza a jde dál, ale když to na vlastní oči uvidíte a pocítíte, tak se vás to najednou nesmírně týká a už nad tím nedokážete tak rychle mávnout rukou…

Tahle cesta mě nesmírně zocelila po všech stránkách. Nejvíc v tom ohledu, že když člověk něco chce, tak s tím sám musí začít a ne čekat na „AŽ“

A co špatné zážitky? Potkaly vás nějaké?
Pokousání od štěnic. To bylo asi opravdu to nejhorší, protože to nás oba napadlo jako první. Občas se nám dějou nepříjemné věci, ať už je to dohadování se s lidmi, nemoc, nepříznivé přírodní síly, ale ve výsledku to není nic tak hrozného a hlavně cítíme, že nás to zase nějakým způsobem zocelí, posune, pomůže uvědomit si důležité hodnoty, vážit si, takže to pak zpětně také hodnotíme vlastně pozitivně.

No a ty nejlepší prožitky?
Nejlepších zážitků je samozřejmě strašně moc. Nejlepší zážitky se většinou týkají pomoci od dalších lidí. Jednou jsme se v odlehlé thajské vesničce chtěli podívat do jeskynního chrámového komplexu, a když jsme dorazili na místo, tak tam nebyl vůbec nikdo až na jednu thajskou rodinu. Anglicky trochu mluvil pouze sedmnáctiletý syn. Jeskyně byla zavřená, a proto nám rodina nabídla, že nás vezmou na korbu auta a provezou po okolí, jestli chceme. A tak jsme s nimi jeli. Vzali nás do nové jeskyně, která se teprve budovala, a domluvili se s dělníky, že nás pustí dovnitř, pak nás odvezli ještě na vyhlídku a ke chrámu kdesi v lesích, paní nám všem koupila ještě pití a strávili jsme s nimi příjemné tři hodinky. Nakonec nás odvezli k našemu hotelu.

V Laosu zase JB pomáhal místním v rýžovém poli sázet rýži, ve Vietnamu nás na pivních slavnostech pozvali do VIP zóny, kde se pilo zdarma a nakonec jsme odcházeli ještě s kartonem piv v plechovce jako dárek, v Kambodži nám zase paní v jedné pouliční restauraci vždy přilepšovala různými sladkostmi, Borneo (Malajsii a Indonésii) jsme skoro celé projeli stopem s tím, že jsme snad nikdy nestopovali déle než 3 minuty, na Filipínách na národní soutěži v tradičních tancích jsme se dostali do hlediště vedle porotců atd. Také máme štěstí, že se na různých místech náhodně nachomýtáme k různým slavnostem. Ale abych odpověděla konkrétněji, tak nejkrásnější zážitky máme v tuhle chvíli z Bornea, kde jsme se na pár dnů vydali do vesničky na kraji džungle a odtud jsme si vyjeli na několik ranních, denních či nočních výletů loďkou po řece v džungli - viděli jsme divoké slony, cibetku, tuporožce, spousty opic, krokodýli, volavky a tak dál. Úžasných zážitků máme opravdu spousty - vydalo by to na knihu.

Ta nejdůležitější otázka na konec. Nechybí vám domov?
Domov nám samozřejmě občas chybí. I když možná ani ne tak domov, jako ti lidé z našich domovů nebo jako některé druhy jídla. Věci nám nechybí – věcí je všude na světě až kam. Občas se člověku zasteskne po rutině, po tom, že uvaří, že uklidí. Nikdy by mě nenapadlo, že tyhle věci můžou člověku chybět.

Autor: Adam Hudec

10.8.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Zdravotnictví - Zdravotnictví Masér, fyzioterapeut 100 Kč Odborní maséři ve zdravotnictví Masér medical - brigáda. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 100 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce:, provádí všechny formy klasické masáže, podvodní masáže a další balneologické procedury., Požadujeme:, kvalifikaci v oboru masér – osvědčení Masér (kurz akreditovaný MZ ČR);, zdravotní způsobilost;, znalost NJ vítána;, příjemné jednání a vystupování;, spolehlivost, zodpovědnost, pracovitost;, pozitivní myšlení, nekonfliktní jednání;, ochotu učit se novým věcem., Nabízíme:, zázemí stabilní společnosti, příjemné pracovní prostředí;, možnost práce na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti;, motivující finanční ohodnocení – hodinovou odměnu ve výši 100 Kč + odměnu do výše 30 % sjednané hodinové odměny + příplatky za svátky, soboty a neděle + odměny za mimořádné pracovní výsledky;, zaměstnanecké stravování za atraktivní cenu.. Pracoviště: Slatinné lázně třeboň s.r.o., Lázeňská, č.p. 1001, 379 01 Třeboň. Informace: Renata Levá, +420 384 750 842. Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 13 600 Kč Kuchaři (kromě šéfkuchařů) kuchaři. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 13600 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: pracovní poměr na dobu neurčitou; znalost indické kuchyně;. Pracoviště: Manakamana, s.r.o. - 001, Panská, č.p. 95, 377 01 Jindřichův Hradec 1. Informace: Rabin Ghimire, +420 770 616 600. Zdravotnictví - Zdravotnictví Pracovníci přímé obslužné péče v 18 000 Kč Pracovníci přímé obslužné péče v oblasti pobytové péče pracovník v sociálních službách. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč, mzda max. 21000 kč. Volných pracovních míst: 4. Poznámka: KONTAKT TELEFONICKY NEBO E-MAILEM (vedouci@ddceskevelenice.cz), pracovní poměr na 1 rok. Pracoviště: Centrum sociálních služeb jindřichův hradec - domov seinorů české velenice, Vitorazská, č.p. 54, 378 10 České Velenice. Informace: Kamila Večeřová, +420 602 393 244. Výroba - Výroba Tiskaři 17 500 Kč Tiskaři polygrafický dělník - obsluha tiskařského stroje. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17500 kč, mzda max. 25000 kč. Volných pracovních míst: 6. Poznámka: Místo výkonu práce Střížovice - agenturní způsob zaměstnávání;, Obsluha tiskařského stroje, po zaučení i seřizování; praxe v obsluze tiskařského stroje min. 3 roky - ofsetový tisk podmínkou; práce vhodná spíše pro muže.; ochota učit se nové věci; po 3. a 9. měsíci možnost navýšení mzdy., Zaměstnanecké výhody:, - příspěvek na obědy; 25 dní dovolené; příspěvek na dojíždění do zaměstnání nebo zajištění a uhrazení ubytování v místě zaměstnání. , Způsob prvního kontaktu: e-mailem: kintana@email.cz. Pracoviště: Kintana group, s.r.o. - 001, Klášterská, č.p. 144, 377 01 Jindřichův Hradec 1. Informace: Emil Petrov Aleksandrov, +420 735 757 001.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V někdejší radnici dnes sídlí muzeum a galerie a část ZUŠ. Instituce budou muset budovu opustit.

Historická radnice v Třeboni se změní na Dům animace

Kristýna Plucarová.

Hradecké házenkářky dostaly v Hodoníně přes 50 gólů

Hradecká série skončila v Tachově, derby ovládla Včelnice

Jižní Čechy – Fotbalová divize a vyšší krajské soutěže pokračovaly dalším kolem. Po sérii čtyř vítězství v řadě zavítali jindřichohradečtí divizní fotbalisté do Tachova, kde však o svých kvalitách nepřesvědčili a vracejí se tak s prázdnou.

Přistaví nové učebny za 44 milionů

Dačice - Zvýšení kapacity dačické Základní školy Komenského plánuje radnice řešit přístavbou nových odborných učeben.

Třináct milionů pomůže modernizovat úřad v Dačicích

Dačice – Radní města schválili zahájení zadávacího řízení technické modernizace městského úřadu.

OBRAZEM: Haka tanec ve Strakonicích

Strakonice – Taneční a hudební skupina z Nového Zélandu Whakaari Rotorua předvedla v sobotu 20. října na Velkém náměstí ve Strakonicích tradiční maorské tance.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT