Proč jsem se poprvé letos netěšil do školy
Dlouhé a dost náročné školení hodnotitelů maturit, jež jsem absolvoval, bylo dobré z mnoha důvodů. Poznali jsme nový systém do hloubky, ověřili jsme si, že nesplňuje, co si předsevzal, je nesmírně těžkopádný, organizačně nesmyslně náročný, šíleně a zbytečně drahý, v podstatě nespravedlivý, ale z hlediska našeho oboru, českého jazyka a literatury, jde i historicky proti smyslu studia, proti pedagogice, podstatě demokracie a svobodného myšlení.
Školení bylo dobré zejména proto, že jsme se setkali jako češtináři kolegové z nejrůznějších škol. A nebyl tam ani jediný kolega, pokud nebyl do systému ekonomicky vtažen jako školitel, jenž by nový systém přijal po odborné stránce s nadšením. Naopak všichni odborníci reagovali asi tak, jakoby zjistili, že jim někdo právě naimplantoval zhoubný nádor, já byl ve skupině s elitními budějovickými gymnázii.
Počáteční šok se změnil v aktivní obranu, kdy třeba kolegové z Biskupského gymnázia napsali petici s důkladným odborným rozborem nevhodnosti nového systému. Nový ministr nikde nepředstoupil před veřejnost se skupinou nadšených pedagogů, která by nové maturity podpořila. Takhle diktátorsky s námi naposledy jednali snad jen komunisté při organizaci spartakiády, i když musím uznat, že ta se mnoha pedagogům i žákům velmi líbila.
Jen několik věcných bodů na vysvětlenou.
Myslím, že většina učitelů o penězích mlčí, zejména když vědí, co se s nimi dělo za komunismu, ale i v těch posledních více než dvaceti letech svobody, kdy učitelé a jejich platy sloužili partajím jako výtah k moci s tím výsledkem, že společnost se proti učitelům ještě ostřeji postavila a začala je ještě více nenávidět a prohloubila se i obvyklá maloměšťácká závist, aktuální současná politika vše ještě vygradovala.
Porovnejme některé části nového a starého systému.
Starý systém. Čtyřhodinová písemná práce na témata zadaná ředitelem, kdysi i za komunismu ministerstvem. Práci hodnotil učitel, jenž žáka vyučoval.
Nový systém. Žák píše šedesátiminutovou u nižší maturity, a devadesátiminutovou práci u maturity vyšší o předepsaném rozsahu s tím, že talent a originalita práce se nehodnotí. Jde o základní slohové útvary. Tuto písemnou práci měli hodnotit dva hodnotitelé podle poměrně složitého systému kritérií.
Samozřejmě že jsme jako učitelé byli rozhořčeni tím, že nový systém nám nedával důvěru při hodnocení vlastně banální krátké slohové práce a vyžadoval dva hodnotitele, přičemž si nás chtěl koupit tím, že už nám sliboval konkrétní částku za jednu opravenou práci. Samozřejmě že současná redukce zkoušejících má jen ekonomický důvod, když má nová vláda v programu šetření.
Stará písemka dávala studentovi možnost se rozvinout, vytvořit hodnotné rozsáhlejší dílko, kde učitel již mohl hodnotit nejen gramatiku, pravopis, slohovou úroveň, ale i myšlenkový obsah a žák mohl ještě opravdu prokázat talent i originalitu, o co přece v moderní osvícené a demokratické společnosti jde.
Dokonce se mohlo stát, že doposud slabý student napsal výbornou práci, ale i to, že dobrý student dílo zkazil.
Dnes žák s tzv. nižší úrovní nemůže proniknout vzhůru, protože se již, třeba malou sebedůvěrou, zařadil do kategorie nižší. Nemá taky žádný rozumný důvod volit si kategorii vyšší. Ale ani ten krachující student nebyl ztracen, protože i žák s pětkou v písemné části mohl k maturitě ústní. Když se pod tlakem svého písemného selhání skvěle naučil k ústní zkoušce, mohl dobře, i když nikdy ne výborně, odmaturovat a s klidným svědomím pokračovat na vysokou školu. Na co potřebujeme vyšší a nižší úroveň maturit, když žák s vynikající úrovní dostal jedničku a ten slabý, nižší úrovně třeba čtyřku anebo neuspěl. Také pro učitele bude velmi obtížné během nových maturit měnit kritéria a přesně dodržovat podmínky nižší a vyšší maturity. Selský rozum mi říká, že maturita by měla být jen jedna a buď ji udělám anebo ne.
Nechci čtenáře obtěžovat dalšími rozbory nových maturit, ale velmi zbytečně náročným oříškem je celý systém i pro vedení škol, zatěžuje státní kasu i nutným počítačovým a elektronickým zázemím, což samozřejmě vyhovuje firmám, zprostředkovatelům a privátním subjektům, které ze všeho na veřejných prostředcích bohatnou, sama firma, která tento moloch zplodila a plodí přes deset let, je toho zářným příkladem.
Když skončil komunismus, vrhnul jsem se nadšeně se žáky na tvůrčí psaní, rozvoj svobodného myšlení, studenti psali vlastní povídky, tvořili vlastní divadla, celý systém jsem popsal i v odborném časopise.
Nové maturity mne přesvědčují, že jsem se mýlil, že to byla blbost, že potřebujeme prefabrikovaného orwellovského jedince, jenž nevybočí z řady, neprojeví talent a originalitu. Tohle byl důvod, že letos se mi do školy poprvé vůbec nechtělo. Když jsem se ale nyní opět setkal ve škole s mladými lidmi, kteří svou podstatou jsou tvořiví, talentovaní a originální, uvědomil jsem si, že to nebyla únava z celoživotního učení a chození do školy, že to nebylo vyhoření, ale marný boj s větrným mlýnem hlouposti. Ale i na tohle nám dává literatura ve své historii mnoho odpovědí. Hlavou mi jdou jména jako Erasmus Rotterdamský, J. A. Komenský, J. Dobrovský, J. Jungmann, ale i G. Orwell, J. Škvorecký, Milan Kundera, ale zejména M. Cervantes!
Co je třeba udělat s domem se špatnou statikou? Zbourat a postavit znovu!
Jaroslav Cempírek
