Radnice by jej chtěla zvelebit už v průběhu příštího roku a otázkou jen zůstává, co konkrétního zde vznikne.
Do diskuze chce město zapojit zejména obyvatele okolních domů, kterým nabízí výběr z pěti zpracovaných návrhů, mezi nimiž se budou moci rozhodnout. Názory ke způsobu využití území budou zjišťovány ve druhé polovině září prostřednictvím domovních důvěrníků z jednotlivých bytových domů na jednání, které se uskuteční v kanceláři vedoucího odboru rozvoje města.
Podle místostarosty Bohumila Komínka se jedná o přístup, který by město chtělo uplatňovat při většině investic. „Chceme, aby měli možnost se vždy vyjádřit ti, kteří žijí v bezprostředním okolí nějaké plánované akce, ale vyslechneme názory každého občana města," poznamenal místostarosta.
Předložené varianty navrhují využití části plochy pozemku jako parku, dále pak jako dětského hřiště, parku pro seniory, kombinaci dětského hřiště se senior parkem nebo workout parku.

Zejména o workout parku, který není vlastně ničím jiným než jakousi venkovní tělocvičnou a posilovnou, se v poslední době v Jindřichově Hradci hodně mluvilo.

Zájem o něj mají především mladí lidé, kteří již dokonce iniciovali petici požadující jeho zřízení. Do facebookové skupiny mající stejný cíl se pak přihlásilo na 130 členů.

Jedním z iniciátorů těchto aktivit je i student Adam Chyška, který jako zástupce Městského parlamentu mládeže vedl v tomto duchu začátkem roku i jednání s vedením města. „Posilovna by mohla být pod gymnáziem u dětského hřiště," zněl jeho návrh. To, že chce město před zahájením prací na veřejném prostranství oslovit i občany, se setkává většinou s pochopením. Někteří ale, jako například Ladislav Mátl, poukazují na to, že by bylo záhodné se tímto krédem řídit ve všech případech. „Prostor náměstí Míru je taktéž o výměře 5000 metrů,ale v tomto případě se ti, kteří zde bydlí, provozují obchody a služby, k řešení veřejného prostoru náměstí vůbec nemohli vyjádřit, respektive ani žádné zadání nebylo komunikováno, žádná architektonická soutěž nebyla vypsána a jejich poznatky k provedenému nevkusu byly obtěžující," říká Ladislav Mátl a uvádí další příklad. „Nikdo nekomunikoval s občany obytné části pod Jakubem, jak se jim chodí přes ty kořeny stromů, než přejdou na exkluzivní slepičí schody. Nemělo by město přistupovat k řešení kteréhokoli veřejného prostoru jednotně, spravedlivě, zpracováním zadání a vypsáním architektonické soutěže?" ptá se.
Jiní ale mají naprosto opačný názor. Ten vyslovil na sociální síti facebook v diskuzi zabývající se touto problematikou třeba učitel gymnázia Jaroslav Cempírek.

„Tohle jsou největší nesmysly, aby občané něco navrhovali sami, to by nemuseli být architekti. Když navrhují něco občané, tak z toho může vyjít jen něco průměrného, ale město potřebuje špičku, aby bylo skvělé, proto i nápady musí být špičkové. To je, jako kdyby se řeklo, sejdeme se všichni a napíšeme symfonickou báseň, je nás hodně to bude krásná hudba! Na to vám přece stačí Adámek Michnů z Panské ulice, stejně jako na ten prostor stačí vybrat dobrého a kreativního architekta," míní.