Žákyně šesté třídy z 2. základní školy v Jindřichově Hradci byla vybrána do finále celorepublikové soutěže Zlatý oříšek díky svým úspěchům ve hře na akordeon.

Akordeon nepatří mezi nejběžnější hudební nástroje, na které se děti učí hrát. Kdy a jak jsi se k harmonice dostala?
To je trošku složitější. Na akordeon hraju pátým rokem. Ale nejdřív jsem chtěla hrát na klavír. Přesně nevím proč, ale měla jsem si tenkrát vybrat ještě nějaký náhradní nástroj. Měla jsem na výběr z kytary, flétny a harmoniky. Na kytaru ale hrála ségra, na flétnu jsem nechtěla, tak jsem zkusila harmoniku, i když jsem vůbec nevěděla, co to obnáší.

Na harmoniku nehrál ani nikdo z rodiny? Co ti na to doma řekli, když sis vybrala právě tenhle nástroj?
Hráli jen chvíli dědové. Když jsem si vybírala mezi těmi nástroji, tak taťka hned říkal, že harmonika jo. A doteď si myslím, že taťka z toho má fakt obrovskou radost. Ze začátku mi říkali, že jsem moc šikovná, i když jsem hrála hrozně. Teď všichni říkají, že by je vůbec nenapadlo, co se dá všechno zahrát na harmoniku. Všichni jí znají na dechovky, ale že se na to dá hrát i něco jiného, to nevěděli.

Takže tě harmonika začala bavit.
Chytlo mě to hodně. Hraju tak nějak všechno, baví mě všechny žánry, až na ty povinné skladby. Ráda hraju třeba Píseň Krokodýla Geni.

Ale asi nebylo jednoduché se to všechno naučit. Co bylo nejobtížnější?
Nejdřív jsme se učili, jak vůbec mít harmoniku správně na sobě, jak mám sedět, jak mít záda a držet ruku. Harmonika má asi deset kilo. Potom bylo těžké naučit se basy, protože na levou ruku nevidím a nejsou úplně u sebe. Možná bylo zpočátku i těžké zkoordinovat pohyby, ale když už se zapíší prstoklady, tak se to pak už naučí. Ale ze začátku pro mě bylo hodně těžké soustředit se na oboje a ještě na měchy.

Jak často cvičíš? Zbývá ti vůbec čas na nějaké další koníčky?
Do základní umělecké školy chodím od pondělí do čtvrtka, doma záleží na tom, jak mám školu. Chodím také do krojové skupiny a na hasiče.

Když jsi se dostala do finále Zlatého oříšku, máš za sebou jistě už nějaké soutěžní úspěchy. Jaké?
Byla jsem na hodně soutěžích. Dvakrát na mezinárodní soutěži v Německu a také dvakrát v Ostravě, potom na krajských a celostátních kolech soutěží škol. Teď nás znovu čeká Německo a Ostrava. Největší úspěch je zatím asi první místo z celostátního kola, v Německu jsem byla druhá.

Už víš, kam bys chtěla jít po základní škole?
Po základce bych chtěla jít na konzervatoř a zůstat u hudby.

Slovo učitelky:
Marie Závodská chodí na hodiny akordeonu ke Kristině Fajkusové do Základní umělecké školy Vítězslava Nováka v Jindřichově Hradci. Právě ona ji nominovala do soutěže Zlatý oříšek a říká: „Je to celostátní soutěž, kde bylo loni kolem dvou set dětí z celé republiky. Může tam kdokoli kohokoli nominovat v různých oborech od zpěvu, tance přes divadlo, sport. Záleží na tom, jaké se dokládají úspěch. Z těch pak porota vybírá třicet nejlepších a deset z nich pak dostane ještě peněžitou odměnu. Ale už jenom ta nominace z tolika dětí z celé republiky, že se dostala do finále, to je paráda. Ať to lidé ví, že je tak šikovná. Během dvou let dosáhla skvělých výsledků v celostátních kolech uměleckých škol, druhé místo v Německu, třetí v Ostravě. To jsou neskutečné úspěchy.“

O soutěži Zlatý oříšek
Zlatý oříšek je soutěží, která vyhledává a všestranně podporuje aktivní, nadané a úspěšné děti České republiky. Jedinečnost soutěže spočívá v tom, že nemá žádné kategorie. Příležitost tak mají všechny dívky, chlapci i dětské kolektivy, všichni, kteří v daném roce vytvoří nebo učiní v různých oborech něco mimořádného. Cílem projektu je motivovat a podporovat děti k aktivní cílevědomé činnosti, ale také ukazovat veřejnosti, že Česká republika má úspěšné a šikovné děti.