V lese kapalo ze stromů, za krk mi padaly celé chlístance mokrého sněhu. Procházel jsem chladnějšími pásmy, kde teplota klesla pod nulu a les náhle utichl, jak se stáhla ledová pouta. Ale celkově se oteplovalo. Nahoře se objevily závěje. Bořil jsem se do těžkého mokrého sněhu až nad kolena, tak mi výstup trval o dvacet minut déle. Na rozhledně tála námraza. Přes vrcholek přecházel oblak, až při sestupu po Severní cestě se po pravé straně, v místech, kde orkán vyvrátil smrky, otevíraly pohledy do údolí.

Ráno 13. prosince se na Boubín stoupalo již lépe, než v pondělí. Sníh se tak nepropadal, zpevnil ho mráz. Někdy v 6:23 se nečekaně zablýsklo. Mohl to být bolid (velký meteor) nebo fotopast, ale na cestě zpět jsem nic neobjevil. Tedy že by bolid? Přes vrcholek hnal vítr opět orografický stratokumulus, který se však nečekaně rozpustil a otevřel se nádherný rozhled na rozervaná mračna v okolí i na jednotlivé hory, které se snažily z mračen vysvobodit podobně jako Boubín. Foukalo od západu, teplota klesla na -8 °C. Tvořila se krystalická námraza. Sněhu bylo v průměru asi 30 cm. Místy se závěje zvětšily, jak se na ty staré ze ztvrdlého pondělního sněhu navršily nové z prašanu. Slunce ozářilo smrky bronzem, jinovatka se třpytila, jako by byla plná skleněných střípků. Obklopilo mě hejno sýkorek uhelníčků. Mnoho jich posedalo na sníh, jiné prolétaly větvemi, všude to švitořilo vysokými kontaktními hlásky. Během sestupu se hora opět zahalila do mračen.

Ranní atmosféra na Churáňově 14. prosince byla plná vichru a zvířeného sněhu, který se míchal s chumelenicí. Občas se zvedl sněžný vír, ve kterém bylo vidět sotva na pět metrů. Teplota stoupala až na -0,4 °C, pak začala znovu klesat. Fotky jsem pořídil ve chvíli, kdy přecházela fronta a maximální náraz větru dosáhl 21,4 metrů za sekundu ze směru 260°. Sněhová pokrývka se během noci přehoupla přes 40 cm a závěje stojí za to, někde člověk sotva projde a jinde je to sfoukané až na trávu. Takových míst je však málo.
Roman Szpuk.