Nejvyšší japonské organizace zastřešující bonsajové nadšence i profesionály prý hledaly cestu, jak umožnit zahraničním pěstitelům prezentovat své bonsaje na japonské půdě. „Jediná průchozí řešení byla soutěž fotografií,“ vysvětluje pěstitel, který se na světové výstavě v Kjótu umístil třikrát mezi nejlepší desítkou.

Naposledy však získal nejvyšší možnou cenu. „Letos poprvé jsem získal ocenění, které udělují mistři mistrů bonsajového světa,“ raduje se. Co cítil? „Neopakovatelný pocit zadostiučinění, kdy při᠆jímáte uznání za svou práci od mistrů mistrů,“ líčí.

Na této výstavě nejsou bonsaje prý jen stromy v misce. „Prezentuje je celá kompozice, do které autor bonsaje aranžuje,“ popisuje. Důležitá je barevná sladěnost prvků, dynamická harmonie. Hodnotí se i celkový umělecký dojem korespondující s roční dobou. „Je to jako například s obrazy,“ přibližuje.

Michal Budík se bonsajím věnuje odjakživa. Jako první strom si pořídil borovici v roce 1987. Ke koníčku se dostal jako kluk přes funkční miniatury. Měl totiž rád letecké i železniční modelářství. „Právě u železničního modelářství se vytváří mi-niaturní krajiny se stromy a vegetací,“ vysvětluje bonsajista. Jaký byl rozhodující moment? „Když jsem zjistil, že umělé stromy, které jsem doposud vytvářel pro model krajiny, existují také reálné, živé, malé a fungující,“ vzpomíná.

Dnes se věnuje pouze venkovním bonsajím, které pěstuje venku celoročně na zahradě, pokojovým ne. Venkovní rostliny jsou podle něj totiž mnohem různorodější. Ve sbírce jich má Michal Budík necelé dvě stovky. „Rozmanitost venkovních druhů, které si rozumí s bonsajistickými technikami, ve srovnání s pokojovými, je mnohem pestřejší,“ myslí si Michal Budík.

Nejoblíbenější strom

Jeho doménou z šestnácti pojmenovaných různých tvarů rozlišených dále i podle velikostí jsou bonsaje do 20 cm, tzv. šohiny.

Za svůj nejoblíbenější strom považuje Michal Budík borovici lesní, která je rozšířena na Třeboňsku, kde žije. „V podstatě mám ale rád všechny stromy. Každý má své neopakovatelné kouzlo,“ říká. Ve své sbírce pěstuje například kvetoucí druhy, plodící jabloně s minijablíčky, buky, borovice, jalovce i vybrané rostliny ze severnější části Japonska.

Začínajícím pěstitelům by Michal Budík doporučil nenáročné druhy jako domácí borovice lesní nebo kleče. „Bonsajistika je kombinace několika dovedností,“ vysvětluje Michal Budík. Nejde jen o schopnost pěstovat rostliny, znalosti zahradnické a dendrologické jsou nezbytné. Nutné je zvládnout bonsajistické techniky, dále je třeba výtvarné cítění. Kde se všechno naučil? „Dojížděl jsem osobně deset let do bonsajové školy do italského Brixenu,“ objasňuje milovník šohinů.

„U bonsají samozřejmě zůstanu, to je kůň na celý život,“ dodává.