Ohromili Carnegie Hall v New Yorku, teď míří do Třeboně na nocturna

„Těší nás, že se festival vrací po covidových letech v plné síle. Jubilejní ročník se navíc rychle blíží vyprodání. Návštěvníci se mohou těšit na špičkové umělce. Eliška Weissová okouzlila Vídeňskou státní operu coby Kostelnička, nejinak tomu jistě bude v roli Cizí kněžny příští rok. Talichovo kvarteto i Jan Smigmator si podmanili Carnegie Hall v New Yorku. Uznávaný hobojista Vilém Veverka se vrací na Nocturna již potřetí, tentokrát s PhilHarmonia Octet. Tím výčet skvělých umělců zdaleka nekončí. Co večer, to výjimečný umělecký zážitek v architektonicky zajímavých prostorách,“ přibližuje program ředitelka festivalu Irma Mrázková.

Třeboňská nocturna zahájí 11. července v Konírně Státního zámku Třeboň Talichovo kvarteto. Bude provedena zřídka uváděná Kvartetní věta Antonína Dvořáka a Mendelssohnův raný Smyčcový kvartet Es dur. Na závěr zazní Mozartův Stadler-Quintet ve spolupráci s francouzským klarinetistou Lilianem Lefebvrem, vítězem hudební soutěže Pražské jaro 2022. „Na spolupráci s Lilianem se moc těšíme," usmívá se v rozhovoru primárius Jan Talich.

Mohl byste v krátkosti přiblížit pojem “smyčcové kvarteto” a co vše zahrnuje vaše pozice primária?

Na výlet do historie asi není prostor. Ale už od dob Haydna, považovaného za jakéhosi "otce" smyčcového kvarteta, mají skladatelé toto nástrojové obsazení za nejčistší a tím pádem za nejtěžší formu kompozice. Vždy do ní vkládali své nejintimnější skladatelské myšlenky i posouvali hranice stylů. Říká se, že primárius je tvář kvarteta. Je asi nejvíc slyšet, ale vždy jsem byl za rovnoprávnost všech nástrojů. Třeba sekundové party jsou často velmi nepříjemné a mnohý primárius by si na nich vylámal zuby…(smích)

V jižních Čechách jste strávil podstatnou část života, pochází odsud vaše rodina, jaká místa jste si zamiloval či byste doporučil k návštěvě?

Z dětství mám ještě hezké vzpomínky na Malši bez přehrady. Příroda v Novohradských horách je krásná a nezahlcená turisty. 

Působil jste navíc dvanáct let ve funkci šéfdirigenta Jihočeské filharmonie…

Rád na to období vzpomínám. Měli jsme radost z vydařených koncertů, objevování nového repertoáru, zviditelňování orchestru atd. Bylo moc příjemné, že tam panovaly a snad ještě panují hezké vztahy mezi hráči. A hodně jsem se také od orchestru profesně naučil.

Prý sám tolik klasickou hudbu neposloucháte, máte prý rád romskou hudbu, jazz, country, sám jste si pořídil banjo.

Snažím se mít otevřenou mysl všem žánrům, ale samozřejmě kvalitní hudby. Mám to štěstí, že si na pódiu občas různé žánry užiji coby dirigent. Moc rád také hraju cikánskou muziku, oproti mému vzoru Ivanu Herákovi na velmi amatérské úrovni. Také bych rád hrál lépe na to banjo, ale času je tak málo…

Třeboňská nocturna a ZUŠ Třeboň představí mladé talentované umělce

Ke špičkovým hráčům patří špičkové nástroje. Kdesi jste uvedl, že vaši spoluhráči mají nástroje půjčené ze Státní sbírky hudebních nástrojů při Národním muzeu, vy sám hrajete na housle z dílny J. Gagliana 1780 a A. Stradivariho 1729 (jediné svého druhu v ČR), nástroje v kvartetu musí být prý charakterem tónu podobné…

Ano, je lepší když jsou nástroje podobného charakteru. Je pak mnohem snazší budovat jednolitý zvuk. Já nyní hraji na krásný nástroj z dílny G. P. Magginiho z roku 1600. Státní Stradivarius se kvůli právním sporům státu nesmí vozit do zahraničí, čímž je pro houslisty "nepoužitelný". Kolegové mají také italské nástroje kromě cella, které je z Francie.

Uvedl jste, že v zahraničí kupují cenné nástroje např. banky, i fakt, že se v zahraničí sponzoruje spíše dlouhodobá činnost, kdežto u nás jednorázové projekty. Jak vnímáte situaci teď po covidu?

Financování kultury je dlouhodobý problém, který se po covidu stále prohlubuje a je na hlubší debatu. Co se týká koupě cenných nástrojů, jsou zde osvícení sponzoři, třeba u České filharmonie. I já mám na jednoho štěstí. Oproti zahraničí jsou to opravdu stále jen výjimky. Přesto, že to jsou ty nejlepší a nejbezpečnější investice. Bankám to jejich zahraniční "matky" nedovolí a kulturních mecenášů je zde velmi málo. 

Začíná festival klasické hudby Třeboňská nocturna, vystoupí přední hudebníci

Zahráli jste v prestižních sálech jako Carnegie Hall, londýnská Wigmore Hall, pařížské divadlo Châtelet, Beethoven-Haus v Bonnu, Herkulessaal Mnichov a mnoho dalších. V ČR je nedostatek kvalitních sálů opravdu znát. Jaký prostor ve světě byste k návštěvě doporučil vy či byste si podobný přál mít v ČR?

Sály jsou u nás velká bolest. Když vycestujeme za hranice, je nám vždy smutno a říkáme si - kéž by aspoň takový sálek byl v Praze, kéž by byly po Čechách v sálech slušné klavíry. Na každé větší univerzitě v zahraničí je i ve třídách Steinway. Je to stále jen o tom, nakolik je společnost připravena do kultury investovat a konzumovat ji v určité kvalitě. V Evropě je mnoho krásných sálů, třeba v USA je na každé větší univerzitě špičkový orchestrální sál.

Loni na podzim jste s Talichovým kvartetem vydali album Dvořák: 'American' Quartet, 8 Waltzes, na co se může posluchač těšit?

Máme z nového CD radost. V zahraničí má velký úspěch, obdrželi jsme za něj již mnoho ocenění. Těší nás zejména úspěch Jiřím Kabátem zinstrumentovaných klavírních valčíků. Jsou to opravdové malé Dvořákovské klenoty.

Zmiňme ještě dvě osobnosti, které jsou s vámi spojené a letos je přivítáme na festivalu. Vystoupíte s francouzským klarinetistou Lilianem Lefebvre, dlouhou historii máte s Jiřím Stivínem…

Na spolupráci s Lilianem se moc těšíme. Vznikla díky Pražskému jaru, jehož je Lilian vítězem. Společně provedeme nádherný Mozartův kvintet, stěžejní dílo klarinetového repertoáru. Jirku Stivína znám od malička. Byli s mými rodiči velcí přátelé a od dětství jsem hrál na jeho pověstných quodlibetech. Skvělý muzikant a člověk a má také skvělé talentované děti a vnuky.

Co čeká Talichovo kvarteto v nadcházejících měsících?

Různé letní festivaly po Evropě. V příští sezoně jedeme kromě evropských sálů opět do USA a těšíme se, že po delší době navštívíte i Japonsko.

Anna Mašátová