Pro město i jeho obyvatele se stalo významnou společenskou událostí, které tehdejší regionální tisk „Ohlas od Nežárky“ věnoval velkou pozornost. Zachytil nejen přípravy spojené s touto neobyčejnou akcí, ale také samotnou vzdušnou produkci ze dne 28. července 1912.

Život Jana Kašpara

Narodil se 20. května 1883 v Pardubicích. Absolvoval pardubickou reálku a císařsko-královskou Českou vysokou školu technickou v Praze, kterou úspěšně ukončil 28. února 1907. Na zkušenou odešel do německé Mohuče a později Altenu, kde pracoval v oddělení výroby součástí pro vzducholodě, v březnu 1909 nastupuje do známé mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement. Po čase se k němu přidává jeho bratranec Eugen Čihák, se kterým později odchází do Pardubic. Nadešla chvíle splnit si svůj velký sen. Do stavby letadla se pustili nejspíše počátkem července 1909. V té době slavil celý svět úspěch Luise Blériota, který 25. července přeletěl na stroji vlastní konstrukce kanál La Manche.

Blériotův letoun značně ovlivnil budoucí podobu aeroplánu obou bratranců. Hotov byl asi koncem srpna 1909, jelikož od 25. srpna zkoušel Jan Kašpar své prvé pokusy o vzlet. Nejprve se učil pojíždět po travnaté ploše, po několika dnech již dosahoval „řízených“ skoků, přesto nedokázal vzlétnout. Tento sen se mu splnil až 16. dubna 1910. Na světě byl první český aviatik. Hanlivé hlasy však hovoří o tom, že za tímto úspěchem stojí strach ze srážky s krávou na pastvě, kterou potřeboval se svým strojem „přeskočit“.

Kašpar se začal naplno věnovat tréninku. V půli června 1910 složil pilotní zkoušku, která ho opravňovala provádět veřejná vystoupení. Své umění předváděl nejen v Pardubicích, ale také v H. Králové, Jaroměři či Praze – Proseku. Dne 9. října 1910 se představil v Č. Budějovicích, v následujícím roce například v Kroměříži či Kolíně. Na jaře 1911 se pouští do dálkových přeletů. Nejprve 30. dubna na trase Pardubice – Chrudim a zpět, 13. května mezi Pardubicemi a Prahou – Chuchlí. Příležitostně vystupuje i v zahraničí, založil vlastní aviatickou školu. Provádí první lety s pasažéry na palubě. V této době stavěl svůj aeroplán označovaný JK, avšak naděje skončily daleko za jeho očekáváním. Plány zhatilo poškození motoru, které mu nedovolilo létat až do počátku června 1912. Byl však stále věhlasným vzduchoplavcem. I proto o jeho vystoupení projevili zájem hradečtí radní.

Vzhůru do Hradce

Jak se lze domnívat, létající stroj byl do města přepraven po železnici, poté povozem na cvičiště. Na zdejší vystoupení se původně připravoval J. Kašpar spolu s E. Čihákem, který již patřil mezi zkušené a uznávané české aviatiky. Vzlet se měl uskutečnit v neděli 16. června 1912 na vojenském cvičišti (u Fedrpuše), avšak jak uvádí dobový hradecký tisk: „Odložení stalo se z důležitých příčin a p. E. Čihák se účastní mezinárodních závodů u Aspru.“

Další zpráva z 12. července 1912 upozorňuje: „Vzlet aviatiků … odložen z příčin škod na dozrávajícím obilí, které by návalem obecenstva vzniknouti mohly.“ A tak se opět nelétalo. Termín byl překládán z týdne na týden, teprve až 26. července 1912 se v tisku objevuje zpráva: „Nepříznivým počasím v neděli 21. července znemožněný vzlet … koná se tuto neděli 28. července ve 4 hodiny odpoledne na vojenském cvičišti.“ Ten den konečně jindřichohradecké veřejnosti i aviatice přálo štěstí.

Od samotného rána se do J. Hradce sjížděly četné zástupy lidí z nejširšího okolí. Každý chtěl na vlastní oči spatřit onen epochální vynález moderní techniky. Snad jen trochu smutku způsobila zpráva, že se vystoupení nezúčastní pan Čihák, jelikož byl vázán jinými smluvními povinnostmi. Po 4. hodině odpolední byl z provizorního hangáru vyvezen letoun, který svými tvary upoutal pozornost přítomných. Všichni tak mohli obdivovat jednomotorový jednosedadlový jednoplošník, který byl potažen fermežovým plátnem, stejně jako křídlo dřevěné konstrukce. Ocasní plochy tvořilo směrové a výškové kormidlo, dále vodorovný stabilizátor. K řízení se využívaly nožní a typická „blériotovská“ ruční páka s volantem. Stroj byl poháněn vodou chlazeným motorem s dřevěnou dvojlistou vrtulí. Byl to výkvět nejmodernější techniky, který většina z přítomných diváků viděla poprvé ve svém životě.

O dalším dění nechť opět autenticky promluví dobový tisk „Ohlas od Nežárky“ z 2. srpna 1912: „Vzduchem zaduněl výstřel oznamující počátek vzletu a stroj zvolna se jal pohybovati kupředu. Ještě se otáčející zadní jeho kola po pevné půdě, však přední již zvolna odchylují se od země, stoupají do výše a po chvíli již celý stroj v podobě okřídleného netvora volně se nese vzduchem … Však tu dva nárazy větru a již stroj zvolna se sklání a po chvíli celé letadlo spouští se k zemi“. Po tomto ne příliš vydařeném pokusu se aviatik rozhodl uskutečnit ještě jeden start. „Vznesl se do výše as 12 metrů, přelétl celé cvičiště a snesl se na konci jeho v polích opět k zemi, kdež pro nepříznivý terrain letadlo se porouchalo, čímž znemožněn nový vzlet. Škoda, že pan ing. Kašpar neprovedl se svým proslulým letadlem aspoň několik obratů a zatáček ve vzduchu, jak prý to učinil při své ranní zkušební plavbě.“
Jak je z předešlého textu patrné, vystoupení pro Ing. Kašpara dopadlo v J. Hradci neúspěchem. Zcela zjevně se zde projevila nepřízeň počasí, ale také nedostatky v pilotáži vzduchoplavce, který neabsolvoval profesionální výcvik v žádné z osvědčených aviatických škol v zahraničí. Česká letecká hvězda první velikosti pomalu pohasínala.
Od neúspěšné produkce již Ing. Jan Kašpar nepořádal oficiální veřejná vystoupení. Začal se věnovat podnikání, ale také tady mu štěstěna odepřela svou náklonnost. Rozhodl se proto pro dobrovolný odchod ze světa. Zemřel v pardubické nemocnici ráno 2. března roku 1927.

Vladislav Burian